Hra je zábava

V náročné stresující době patří k nejlepším způsobům relaxace a odreagování hra na počítači nebo herní konzoli.

   Nebyl jsem přítelem podobné zábavy. Až jednou mě jeden kamarád poradil, že pokud mám špatnou náladu, dostanu od šéfa nesplnitelné úkoly nebo se pohádám s manželkou, pak nejlepším řešením je na všechno se vykašlat a chopit se počítačové hry. V ní mám zlikvidovat zvláště brutálním a odsouzení hodným způsobem několik desítek teroristů a hned mi bude fajn. Pro začátek si mám pořídit farmu, na níž budu krmit zvířátka. Pustil jsem se do práce a zanedlouho se ze mě stal zemědělec světové úrovně. To byl jen začátek, hrát mě začalo bavit. 

   O závislosti na počítačových hrách se moc nehovoří a samotní hráči tvrdí, že jde o nesmysl. Na základě vlastních zkušeností si tím nejsem tak úplně jistý. Můžete si třeba poškodit zrak blikající obrazovkou televize nebo monitoru počítače. Trpíte fyzicky jako při těžké práci v dolech, od sezení máte skoliózu, bolesti v kříži, zatuhnutou krční páteř či neustálé křeče v prstech a dlaních. Přibíráte pomalu, ale jistě na váze. V uších slyšíte zvláštní šum, způsobený hlasitými výstřely v akčních hrách. Žijete jako upír v temnu řídící místnosti bez přístupu slunce a nerozeznáte od sebe den a noc.

   Trénuji soustředění tím, že myslím na konkrétní úkol a nic dalšího nevnímám. Například když při vylodění v Normandii útočím na pláž Omaha, nemohu vnímat manželku, která mi říká, kam mám večer přijít. Aby mě nespílala, kývám automaticky hlavou jako vzorný manžel, i když neposlouchám. Zjišťuji co se děje, až když sedím sám u stolu a marně očekávám večeři. Žena za chvíli rozčileně volá z kina, kde jsem. Ovšem rychlý postřeh mě zachránil život v reálném životě. Při přecházení přes přechod jsem otočil hlavu za šikovnou dvacítkou tak rychle, že řítící se sanitu záchranné služby naštěstí nešlo přehlédnout. 

   Nejdůležitější je první zkouška. Nedávno jsem si pořídil Mistrovství světa v kopané. Bylo nutno sehrát několik desítek zápasů s různými stupni obtížnosti. Vzít si den dovolené bylo nezbytností. Po odchodu všech z domu, jsem zatemnil okna, připravil křeslo, obložil se miskami s brambůrky, oříšky, kanystrem s vodou a bažantem. Odchody na toaletu se přece nemíním zdržovat. Večer někdo z rodiny otevřel dveře a rozsvítil. Nejprve ho udeřil do obličeje smrad jako z opičárny a pak se mu naskytl pohled na neuvěřitelný nepořádek v místnosti a bezvládně ležící postavu. Ale dal jsem to. Turnaj měl svého vítěze.

   Občas se objeví i drobné nehody. Ty se stávají hlavně v okamžicích, kdy se do hry zaberete a nevnímáte okolí. Jako onehdy, venku bylo hodně pod nulou a řádila sněhová chumelenice. Byl jsem zamčený doma v teple a rozjel velkou show. Pevně sevřený joystik, vypoulené oči a v koutcích úst lesknoucí se sliny. Likvidoval jsem jednoho vetřelce za druhým v temných jeskyních neznámé planety. Při nepřetržité střelbě prostorový zvuk rozechvěl okenní tabule. Nebylo proto slyšet zvonek, klíč byl totiž v zámku a venku na mrazu čekala už dvě hodiny manželka s dětmi. Ajajaj.