Tábor smrti Treblinka: II. Transport
V červenci 1942 začaly do Treblinky přijíždět první vlaky z Varšavy. Lidem bylo často oznámeno, že budou pracovat v zemědělství a smí si sebou vzít 20 kg zavazadel a potraviny. Většinou měli koupenou i jízdenku do železniční stanice Ober-Maidan, což bylo krycí jméno pro Treblinku. Ve většině vlacích se s cestujícími zacházelo tak, že někteří začali tušit, co je po dojezdu do cíle čeká. Do jediného nákladního vagónu nacpali nacisti někdy až 200 lidí a během cesty, která trvala i několik dní, nedostali vodu. Ze zoufalství pak pili vlastní moč.
V takových podmínkách, za horkých letních dnů, staří a nemocní umírali po cestě. Nikdo je nemohl vynést, takže se jejich těla ve vagónech začala brzy rozkládat. Vlaky z ostatních evropských zemí, například Francie, Rakouska, apod. však byly jiné. Neměly žádné stráže, byly v nich lůžkové a jídelní vozy. Aby byli lidé oklamáni, upravili Němci konec slepé koleje tak, že vypadal jako poklidné nádraží s pokladnami, úschovnou zavazadel a restaurací. V době příjezdu těchto vlaků dokonce vyhrávala na stanici dobře oblečená kapela.
Vlaky byly zpravidla vypraveny o 50-ti vagónech, v nichž se nacházelo 6 - 7 tisíc osob. Nacisti pro ně používali jen jedno slovo. Transport. Již jen dvacet vagónů pak jezdilo mezi vlakovým nádražím a táborem po 2,5 km dlouhé koleji. Poté byli vězni vyzváni, aby vystoupili a odebrali se do lázně jen s osobními doklady a cennostmi, zavazadla nechali stát na prostranství. Po jejich odchodu je skupina dělníků rozbalila a vytřídila majetek příchozích. Část ho byla vybrána k odeslání do Německa a druhořadé věci spáleny. Mezitím transport dorazil do tábora.
Nejprve byli vybráni všichni moc staří, slabí a těžce nemocní, co nemohli chodit. Ti byli odvedeni do prostoru ohrazeného větvemi s malou boudou, na které byl nápis lazaret. Vstříc jim šel „lékař“ v bílém plášti s páskou Červeného kříže. V lazaretu je, po odchodu hlavní skupiny, hned zbavil života. Zastřelil je automatickou pistolí jednou ranou do hlavy. Ženy a děti byly přesunuti do tzv. ženského baráku, kde se měly svléknout, muži si sundávali šaty na dvoře. To byl zlomový moment, kdy lidem začalo docházet, že se, manželé s manželkami, se svými dětmi nebo příbuznými, vidí naposledy.
V ženském baráku pak nahým ženám stříhali strojkem vlasy nebo starým ženám sundávali z hlavy paruky. Podle svědectví některých holičů po válce, stříhání ženy utvrzovalo v tom, že jdou opravdu do lázně. Některé dívky údajně dokonce prosily: „Mohl byste to tady prosím trochu zastřihnout ? Není to rovné.“ Nejděsivější bylo, že stříhání ženy natolik uklidnilo, že spořádaně vycházely z baráku s ručníkem a kusem mýdla v ruce. Obrovské haldy vlasů pak byly desinfikovány, slisovány do pytlů a poslány do Německa, kde je údajně námořnictvo používalo do matrací, technických zařízení nebo splétání lan.
Nyní bylo svlečeno všechno šatstvo a obuv, které třídila další skupina dělníků. Každý z vězňů byl už nahý, držel jen v ruce doklady, cennosti, ručník a mýdlo. A pak pokračovaly další děsivé procedury. Všechny dokonale a do nejmenších detailů promyšleny a zorganizovány. Hned po příjezdu každý okamžitě nastoupil cestu do plynových komor. Žádné čekání, žádné tetování, žádné hladovění, žádné ležení na zavšivených dřevěných palandách, žádná těžká práce. Smrt v podstatě jen několik hodin poté co transport dorazil. To byl vyhlazovací tábor.
Zdroje:
Kniha "Spisovatel ve válce", Vasilij Grossman s Rudou armádou 1941-1945, autoři Antony Beevor a Lub Vinogradova;
Death Camp Treblinka, TV film BBC, odkaz:
https://www.youtube.com/watch?v=v2ZcN8kI8_c
Jan Šik
Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Jan Šik
Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Jan Šik
Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy
Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?
Jan Šik
Kdo jsou oběti zla?
Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.
Jan Šik
Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy
Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.
Jan Šik
Kauza psychiatr: Kdo za ni může?
V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.
Jan Šik
Analýza policejní akce očima čtenáře detektivek
Čtenáři detektivek dokáží detaily zločinu rozebrat na šroubky. Zvláště toho na filosofické fakultě, který se odehrál v předvánočním čase loňského roku.
Jan Šik
Věštba pro rok 2024: Hodně budeš někde
Co nás jednou čeká by chtěl vědět každý. Proto buďme rádi, když potkáme někoho důvěryhodného, kdo nám naši budoucnost předpoví.
Jan Šik
Až se rozsvítí vánoční hvězda
Temné dny těžce padají na lidskou duši. O to hůře, když se k tomu přidá počasí, které je spíše dušičkové než vánoční. Všechno zlé však jednou skončí.
Jan Šik
Hnědá olympiáda Berlín 1936 - špičkový atlet Jesse Owens
Osudy některých sportovců připomínají pohádkové příběhy. Ale často tento dojem vzniká jenom při pohledu zvenku. Podobně jako u naleštěné krásy, v jejímž nitru se ukrývá zlo.
Jan Šik
Národní proticukrová centrála dětem nepomůže
Jakákoliv policie na světě nikdy neporazí obchod s drogami. Dokud bude existovat poptávka, je jakýkoliv boj proti nim marný. Nejde však jen o tvrdé drogy.
Jan Šik
Kdo byl balíkový hrdina?
Vzpomínka na osmnáctiletého židovského studenta, kterého popravili nacisté. Jeho velký příběh může být inspirací i pro dnešní a budoucí generace.
Jan Šik
Mamánek, který si moc rád povídal se svou maminkou
Přehnaná péče o dítě bývá především doménou matek. Neuvědomují si, že život jejich potomka po letech nemusí skončit vůbec dobře.
Jan Šik
Ponižovaná dívka s kousanci na krku
Zastrašování vysává z obětí energii a bere jim zdraví a důstojnost. K tomu nejhoršímu patří šikana na pracovišti.
Jan Šik
Čtyřkačkový hošek a drsný řidič autobusu
Drzost současných mladších generací prý nezná hranic. V některých případech však tato může být signálem, že se v budoucím životě rozhodně neztratí.
Jan Šik
Dívka jedoucí v metru a zapáchající čerstvě vykopanou hlínou
Občas potkáme v životě někoho, s kým bychom chtěli kráčet po společné cestě. On jen na chvíli vyjeví svou pravou tvář a všechna naděje je pryč.
Jan Šik
Hrabošení v obchodním centru s módním troubou
Má-li muž doprovodit partnerku či manželku do obchodního centra za účelem nákupu oblečení, jde o hrdinský čin, který se podobá sebevražedné misi.
Jan Šik
Skvěle poskytnutá služba hodinového manžela
V záchvatech slabosti muž ženě slibuje. Potom zapomene a pak zase. V reakci na situaci ženě nezbývá než volat o pomoc. Ta bývá poskytnuta v překvapivě větší kvalitě, že se očekávalo.
Jan Šik
Záhada sežrané oplatky
V domácnostech dochází k záhadám. Občas se ztrácí nebo naopak přebývají věci různého charakteru. Takové události se neobejdou bez konfliktů v manželském soužití.
Jan Šik
Cizí kalhotky pod manželskou postelí
Skoro každý muž jednou za čas provede nějakou špatnost. Většinou se však chová jako beránek a tehdy bývá neprávem osočen. Třeba obviněním z nevěry.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 405
- Celková karma 14,94
- Průměrná čtenost 1356x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené