Tábor smrti Treblinka: IV. Kati a sonderkommando

Každá lidská činnost si vyžaduje účast někoho, kdo zajišťuje její chod či provoz. Proces likvidace ve vyhlazovacích táborech nebyl výjimkou. Kdo se vlastně podílel na jejich fungování ?  

   Mašinérie tábora smrti potřebovala řadu osob ke své obsluze. Jejich počty byly pohyblivé, závisely na množství transportů, které se měnily v různých obdobích. Osazenstvo Treblinky lze v podstatě rozdělit do čtyř kategorií. Dělníků bylo potřeba nejvíc. Kuchaři, tesaři, zedníci, dřevorubci, truhláři, švadleny, pradleny, apod. se věnovali zajištění logistiky tábora. Jejich počet se pohyboval dle potřeby mezi 200 - 500 osobami. Byli odděleni od ostatních v pracovním táboře, asi 1,5 km daleko od plynových komor. Do něj bylo vidět, nebyl utajován jako místo, kde se prováděla likvidace lidí.

Z výpovědi Franze Stangla o svém příjezdu do Treblinky:

"Bylo to nejhorší, co jsem za celou dobu Třetí říše viděl. Bylo to Dantovo peklo. Brodil jsem se bankovkami, drobnými, drahými kameny, šperky, šatstvem. Zápach byl nepopsatelný, všude se válely stovky, ne, tisíce mrtvol, rozkládaly se, hnily. Za náměstím byly stany a plály otevřené ohně obklopené ukrajinskými dozorci a holkami-děvkami, které pocházely, jak jsem později zjistil, z celého okolí. Všechno pilo, tancovalo, zpívalo a hrálo...Odevšad se ozývala střelba".

   Sonderkommando čítalo asi 150 osob. Jako u dělníků šlo o vězně, tito už ale prováděli ty nejhorší práce. Vytahovali mrtvé z plynových komor, odnášeli je do jam, kde byli zabití pohřbeni a později spáleni. Členové sonderkommanda přežívali jen velmi krátkou dobu. Nejprve je vybírala stráž z každého transportu a po několika týdnech popravovala. Měli "výhodu" v tom, že nemuseli do plynu, zpravidla byli zastřeleni. Spolu s dělníky se podíleli na funkčnosti provozu tábora, ke všemu je nutili násilím a v případě, že se vzpírali byli často bez slitování mučeni.

   Stráž byla další kategorií, její počet se pohyboval kolem 100 osob. Měla černé oblečení a většinou automatické zbraně. V rohu tábora se nacházely věže s kulomety, které obsluhovala. Jejím hlavním úkolem, mimo běžné strážní služby, byl dohled nad hladkým průběhem likvidace transportů. Šlo většinou o chudé ukrajinské dobrovolníky z vesnic, u kterých byla Němci podporována nenávist k Židům. Topili se v penězích, jídle a vodce a měli teď život o kterém se jim ani nesnilo. Nacisté jimi hluboce pohrdali, dokázali je však využívat pro své potřeby.

Poslední skupinu tvořili němečtí příslušníci jednotek SS, kteří měli vrchní dohled nad fungováním tábora smrti. Velitel jednotky v něm byl hlavním dozorcem. Jejich počet se pohyboval opět v různých obdobích mezi 25 až 50 dozorci. Do služby byli pečlivě vybíráni, oproti vojákům dostávali řadu výhod. Jednou z nich byla delší dovolená, když ji doma trávili, tak většina z nich chodila hrdě s hlavou nahoře. Ne všichni ovšem takovou práci snášeli, někteří raději požádali o přeložení na frontu, než aby se účastnili toho, co se v Treblince dělo.  

   Nejvýznamnějším velitelem tábora byl Franz Stangl, který byl původně Heinrichem Himmlerem jmenován do funkce hlavního dozorce dalšího vyhlazovacího tábora Sobibor. Po jeho zprovoznění byl 28. srpna 1942 přeložen do Treblinky, která se v té době nacházela v organizačním chaosu. Potrpěl si na pořádek, nechal dokonce vysázet květiny, upravit cesty, podoba nádraží je jeho dílem. Odvolali ho v srpnu 1943 po vězeňské vzpouře. Krátce po válce uprchl do Brazilie, kde byl v roce 1967 zatčen a vydán do Západního Německa. Zemřel 28. 06. 1971 ve vězení na srdeční selhání. 

Z výpovědi Franze Stangla při soudním procesu v Německu v roce 1970:

"Podle mého odhadu mohl být transport o třiceti nákladních vozech, tedy asi s 3 000 lidmi, zlikvidován během tří hodin. Během 14 hodin tedy mohlo být usmrceno 12 - 15 000 lidí. Často se pracovalo od časného rána až do večera. Já jsem nikomu nic neudělal, to nebyla moje práce. Mé svědomí je čisté".

   Před tím, než Franze Stangla dopadli, přišel do střediska nacistického lovce zločinců Simona Wiesenthala, které se nachází ve Vídni, neznámý člověk. Sdělil, že ví kde se Franz Stangl nachází a zeptal se, co přesně má tento bývalý nacista na svědomí. Když mu Wiesenthal sdělil, že několik set tisíc mrtvých v Treblince, řekl mu tento neznámý prý následující: "Co kdybychom se dohodli na tom, že moje odměna za jeho prozrazení, bude jeden cent za každého mrtvého ?".  Ano, i takoví dokážeme my lidé být.

Zdroje:

Kniha "Spisovatel ve válce", Vasilij Grossman s Rudou armádou 1941-1945,                                           autoři Antony Beevor a Lub Vinogradova;

Kniha "Treblinka, slovo jako z dětské říkanky",  autor Richard Glazar;

Web holocaust.cz

http://www.holocaust.cz/

Death Camp Treblinka, TV film BBC, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=v2ZcN8kI8_c

Web reinhard.mysteria.cz 

http://www.reinhard.mysteria.cz/treblinka.html