Výcvik spartských mužů se dá v některých ohledech přirovnat k tréninku současných speciálních jednotek. Ale jen v některých, ve skutečnosti byl daleko drsnější a trval delší dobu.
U spartského muže se předpokládalo, že vojenská služba mu bude trvat celý jeho aktivní život. Ne jenom rok, dva nebo třicet. V rudých pláštích bojovali statní dvacetiletí mladíci vedle zkušených padesátníků, ke kterým se řadil u Thermopyl i král Léonidás. Oštěpem i mečem se oháněl stejně zdatně, jako jeho o mnoho let mladší muži. Celoživotní úspěch stojí vždy na celoživotní dřině, nejinak tomu bylo v případě válečníků Sparty. Malí chlapci zůstávali ve svých rodinách do věku sedmi let, poté započala jejich společná vojenská výchova agoge.
Jak zaznamenal řecký spisovatel a historik Plútarchos: "Výchova se vztahovala na muže až do dospělého věku. Nikomu nebylo dovoleno žít, jak by sám chtěl, nýbrž měli právě tak jako ve vojenském táboře i způsob života vymezený k službě obci, i zaměstnání stanovené obecnými potřebami, poněvadž se domnívali, že nepatří sami sobě, nýbrž vlasti...". Mladí Sparťané se učili za dohledu starších válečným disciplínám, kázni, vytrvalosti, odolnosti a odhodlanosti. Smysl jejich výcviku nebyl zaměřen jen na jeho fyzickou stránku, významnou roli hrála psychologie.
Bití bylo ve Spartě obřad, který patřil k tréninku mladíků. Nesloužilo jako trest za krádež potravy, ale za to, že se při ní dali chytit. Odcizení jídla museli hoši výtečně zvládat, šlo o běžnou součást výcviku. Chlapec, který byl dopaden se musel chytit za vodorovnou tyč připevněnou ke dvěma stromům a poté byl mrskán březovými větvemi, tlustými jako mužský palec. U jeho ramenou stávala Artemidina kněžka a držela starou dřevěnou sošku, která musela být skrápěna hochovou krví. Bolest šlo kdykoliv ukončit, stačilo, kdyby se chlapec pustil. Někteří klesli, až byli umláceni k smrti.
Podobné tresty následovaly při jiných porušení pravidel. V některých případech byl potrestán patron mladšího chlapce. Ve vojenském systému vždy jeden starší dohlížel a cvičil mladšího, mezi nimi často existoval homosexuální vztah. Jedna metoda výcviku se v překladu jmenuje něco jako jebání stromu. Instruktor zavedl cvičence na vyvýšené místo, na kterém stál statný dub. Potom jim poručil vyvrátit v bojové formaci strom svými štíty, stejně jako kdyby v bitvě zaútočili na nepřítele. Chlapci se postavili do zástupu po osmi, každý svým štítem tlačil do zad hocha před sebou, jen ten první do stromu. A pak všichni napínali síly.
Když první nemohl, vystřídal ho další a tak to šlo dokola, dokud nebyl strom vyvrácen. To mohlo trvat i několik dní téměř bez spánku. Při neustálém bušení štíty o strom a záda zkrvavených, zvracejících, omdlévajících, často pokálených a pomočených chlapců, na které řval nepřetržitě instruktor. Smyslem této metody byla příprava na tvrdý boj v sevřené, obdélníkové formaci pěchoty, zvané falanga. V ní každý muž se svým štítem tlačil a bušil do nepřítele stejným způsobem, jako při jebání stromu. Tento překlad původního řeckého slova nevyjadřuje penetraci, ale drcení.
V čelním střetu byla falanga chráněná štíty a dlouhými kopí a ve své době nepřekonatelná. Muži v ní byli také cvičeni, aby se vyjadřovali stručně a výstižně, proto se takovému projevu dodnes říká lakonická mluva. Mladíkům se dovolovalo, aby po dosažení dvaceti let věku uzavírali manželství. Jejich výcvik končil ve třiceti letech, museli však být kdykoliv připraveni na to, že budou povoláni. I pak se často účastnili i několikadenních cvičení. Vojenské povinnosti jim skončili až v šedesáti letech. Tento neuvěřitelný celoživotní a stresující dril dokázali spartští muži beze zbytku zúročit v bitvě u Thermopyl.
Příště: 300 u Thermopyl: Psychologie
Zdroje:
Wikipedie, Bitva u Thermopyl, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Thermopyl
Wikipedie, Sparta, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sparta
Knihy:
Kanál YouTube: Trailer k filmu 300: Bitva u Thermopyl
