Stalingrad: Němci

V urputném boji o město na Volze se neutkaly jen armády, ale také osobnosti. Muži, kteří stáli v čele bojových formací na obou stranách, byli většinou rozhodní, chytří a odvážní.  

Friedrich Wilhelm Ernst Paulus, polní maršál, nositel Rytířského kříže železného kříže

   Narodil se 23. září 1890 v Breitenau do rodiny policisty a zemřel 1. února 1957 v Drážďanech. Měl tři děti, dceru a dva syny, kteří se stali rovněž důstojníky. V první světové válce sloužil v horském střeleckém pluku, vrátil se jako kapitán a následně sloužil v různých štábech. V lednu 1938 se jako plukovník podílel na budování tankových vojsk generálporučíka Guderiana. Poté se stal náčelníkem generálního štábu 6. armády a podílel se na přípravě a provedení útoků na Holandsko, Belgii a Francii. 3. září 1940 ho povýšili na generálporučíka a dostal dosud nejdůležitější úkol.

   Tím se stalo vypracování plánu "Barbarossa" na vpád do Sovětského svazu. Pak strávil několik týdnů u Rommela v severní Africe a 5. ledna 1942 stanul v čele 6. armády, která na německé straně sehrála největší úlohu v bitvě o Stalingrad. Mezi německou armádní generalitou dosáhl jako nejmladší tohoto významného postu ve svých 52 letech. Byl považován za brilantního důstojníka generálního štábu staré školy, vybraných způsobů a pečlivého zevnějšku. Údajně si několikrát denně měnil spodní prádlo. Rozvážný, pečlivý a senzitivní muž.

Hermann Hoth, generálplukovník, nositel Rytířského kříže železného kříže

   Narodil se 12. dubna 1885 v Neuruppinu jako syn sanitního důstojníka a zemřel 26. ledna 1971. V první světové válce sloužil ve velitelských i štábních funkcích, velel například rotě, praporu a leteckému oddílu. V polském a francouzském tažení druhé války sehrál významnou roli již jako generál pěchoty XV. tankového sboru. V zimě 1941 svedl těžké boje na jižní Ukrajině. U Stalingradu působil jako generálplukovník na postu velitele 4. tankové armády, kde plnil důležité úkoly. Později nechyběl v největší tankové bitvě u Kurska. Hitler ho zbavil velení po porážce u Kyjeva. V dubnu 1945 dostal za úkol odzbrojit se zbytky 4. tankové armády 1. divizi ROA (Vlasovci) v Krušných horách, tento úkol však nesplnil, protože mu zbývalo jen několik praporů. Po válce strávil 6 let ve vězení za válečné zločiny, psal v nich knihy o vojenských dějinách. Mezi vojáky byl štíhlý generálplukovník se stříbrnými vlasy oblíben, měl přezdívku "Papa Hoth". Staral se o svoje lidi a jezdil za nimi často do prvních linií.     

Walther Kurt von Seydlitz-Kurzbach, generálplukovník, nositel Rytířského kříže železného kříže

   Narodil se 22. srpna 1888 do rodiny se šlechtickými předky a zemřel 28. dubna 1976. Do armády vstoupil ve dvaceti letech. V první světové válce, ve které byl čtyřikrát raněn, se stal velitelem dělostřelecké baterie. Na začátku druhé světové války se účastnil útoku na Francii jako velitel 12. pěší divize v hodnosti generálmajora. V bitvě u Demjanska osvobodil sto tisíc německých vojáků II. armádního sboru, kteří strávili dva měsíce v obklíčení. S Paulusem se podílel na průniku 6. armády ke Stalingradu. V době jejího obklíčení šlo o jednoho z generálů, kteří přednášeli Hitlerovi argumenty ve prospěch útěku nebo kapitulace německé armády. Po Stalingradu padl do zajetí, nakonec ho zneužila sovětská i německá propaganda. V roce 1949 byl souzen jako válečný zločinec pro jeho chování vůči zajatcům a civilnímu obyvatelstvu. Měl pověst statečného velitele, který se nebál přijímat neobvyklá rozhodnutí. 

Hyazinth hrabě Strachwitz von Grosszauche a Camminetz, generálporučík, nositel Rytířského kříže železného kříže

   Narodil se 30. července 1893 v aristokratické rodině a zemřel 25. dubna 1968. Jako poručík postupimského elitního jezdeckého pluku Garde du Corps vstoupil do první světové války. Jeho nadřízený ho hodnotil slovy: "strašně ostrý pes". Proslavil se tím, že se jako německá jezdecká hlídka, dostal až k Paříži, kde ho Francouzi zajali. Ve druhé světové válce tento milovník němých filmů přesedlal z koně na tank a účastnil se tažení do Polska, Francie a Sovětského svazu. Stal se známým jako "ztřeštěný tankový kavalerista". Během války byl dvanáctkrát raněn. "Nesnáším postávající tanky v terénu. Tanky se musí valit!," prohlásil muž, který se stal prvním Němcem, jež dosáhl Volhy a který jako jeden z prvních německých vojáků projížděl ulicemi Stalingradu. V západním Německu pracoval jako vojenský poradce a po své smrti ho na jeho statku v Bavorsku pochovali se všemi vojenskými poctami. Považovali ho za odvážného a rozhodného vojáka, který se nebál riskovat svůj život nebo kariéru. 

Erich von Lewnski, zvaný von Manstein, polní maršál, nositel Rytířského kříže železného kříže

   Narodil se 24. listopadu 1887 v Berlíně ve starém západopruském rodu a zemřel 10. června 1973. Po těžkém zranění v první světové válce trávil čas ve vysokých štábech. Po zahájení druhé světové války se stal náčelníkem generálního štábu armádní skupiny A na západní frontě a stal se hlavním tvůrcem vítězného operačního plánu tankového průlomu ve Francii. Za dobytí Sevastopolu ho Hitler povýšil na polního maršála. Ten ho také povolal, aby zachránil bezvýchodnou situaci u Stalingradu, s oslabenou frontou však již bylo pozdě. Následovala bitva v Kurském oblouku, po níž vygradovaly jeho spory s Hitlerem, který ho po dalších ústupech poslal do předčasného důchodu. V roce 1949 dostal 18 let za válečné zločiny, ze zdravotních důvodů si odseděl pouze čtyři roky. Vynikající stratég, který byl právem považován za nejnebezpečnějšího vojenského protivníka.

   Jak je vidět z přehledu mužů, kteří stáli v čele německé armády u Stalingradu, všichni za sebou měli tvrdou zkušenost z první světové války. Pocházeli většinou ze šlechtických rodin a považovali sami sebe za elitu. Byli to vynikající stratégové, kteří zvládali teorie válek a dokázali je aplikovat v praxi. Svým mužům šli příkladem, ti je respektovali a odhodlaně za nimi šli. Snažili se chovat apoliticky a převážná část z nich neměla nacisty ráda. Přesto za válečné zločiny byli souzeni právem. Není sporu o tom, že na okupovaných územích zavírali oči před nedodržováním ženevských konvencí vůči zajatcům a před brutálním zacházením s civilním obyvatelstvem nebo se přímo na některých zvěrstvech podíleli.

   Početní stavy Wehrmachtu a armády OSY ke 14. říjnu 1942 u Stalingradu

   Německá 6. armáda a 4. tanková armáda, rumunská 3. a 4. armáda, maďarská 2. armáda a italská 8. armáda, chorvatský 369. pěší regiment, estonský 36. policejní prapor;

   1 011 500 vojáků;

   10 290 kusů děl;

   675 tanků;

   1 216 letadel.

Příště: Bitva o Stalingrad: Rusové

Zdroje: Kniha Stalingrad, autor Janusz Piekalkiewicz,

            Kniha Stalingrad, Sláva a pád 6. armády, autor Paul Carell

Web Wikipedie.cz,  "Friedrich Paulus", odkaz:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Paulus

Web Wikipedie.cz, "Hermann Hoth", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hermann_Hoth

Web Wikipedie.en, "Walther Kurt von Seydlitz-Kurzbach", odkaz: https://en.wikipedia.org/wiki/Walther_von_Seydlitz-Kurzbach

Web Wikipedie.en, "Hyazinth hrabě Strachwitz von Grosszauche a Camminetz", odkaz: https://en.wikipedia.org/wiki/Hyacinth_Graf_Strachwitz

Web Wikipedie.cz, "Erich von Manstein," odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_von_Manstein

Web Wikipedie.cz, "Bitva u Stalingradu", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Stalingradu

Web Youtube.cz, "Velká vlastenecká válka, díl Stalingrad", odkaz: 

Web Youtube.cz, "Stalingrad-Ani o krok zpět", a další dva díly "Za Volhou není země" a "Ve znamení Uranu" najdete na webu, odkaz: