Pokud chceme pochopit kořeny křížových výprav, potřebujeme poznat dobu, v které vyrostly. V Evropě nebyla situace jednoduchá, lze ji považovat za temné období.
Počátek středověku se udává rokem 476 n.l. a jeho konec 1492 n.l.. První křížová výprava začala roku 1095 n.l.. Evropa se v té době nacházela na dně, na které se pomalu propadala po pádu římského impéria. Rozpad její struktury trval postupně a dlouho a podílel se na něm jak morální úpadek této nepochybně obdivuhodné říše, tak nepřestávající útoky barbarů. Města se měnila v trosky, pustošily je požáry, ničily války, populace decimovaly nemoci. To, co tak dlouho budovali Římané, se bortilo. Nešlo jen o zhroucení společenského a politického systému.
Budovy, umělé náspy a přehrady se rozpadaly nebo je rozebírali lidé na stavební materiál. Dokonce i slavné, a prakticky nezničitelné, římské cesty, zarůstaly mechem, trávou a stromy. Evropu stále ještě pokrývaly hluboké lesy, mokřiny a savany. Dnes bychom asi řekli, že šlo o panenskou přírodu, která vypadala podobně jako přírodní parky v Kanadě. Všude se potulovaly smečky vlků, běžně se vyskytovali medvědi nebo velká stáda srnčí zvěře. Divočina se rozšiřovala a zemědělská půda mizela. Nejhorší situace nastala kolem roku 800 n.l., kdy Evropu zaplavili a vydrancovali Normané.
Všude vládl chaos a přežít bylo obtížné. Města se opevňovala a vesnice stavěly poblíž nich. Obojí obklopovaly vodní příkopy a dřevěné palisády. Šlechta žila v šeru a vlhku svých hradů a tvrzí, v zimě pořádně vymrzlých. Venkované obývali chatrče z bláta a proutí společně s dobytkem. Mytí se považovalo za zbytečné, osobní hygienu bychom nejspíše posoudili jako katastrofální. S výjimkou zvěřiny a ryb pro šlechtu se nedostávalo jídla, zejména kvůli nedostačující velikosti zemědělské plochy. Když se přidalo sucho nebo povodně, nastal hladomor, který řádil i v dobách těsně před křížovými výpravami. Na druhou stranu se objevovalo pár míst, kde se vyskytovalo skutečné bohatství.
Lékařská péče prakticky neexistovala a lidé umírali na nemoci, které dnes zaženeme obyčejnými vitamíny. Dětská úmrtnost byla běžná. Občas se vyskytla strašlivá epidemie, mezi které patřil například mor. Každý úraz, jako třeba zakopnutí, odřenina nebo pád, mohl nebezpečně ohrožovat život. Průměrný věk musel být děsivě nízký. A samozřejmě rvačky, půtky a války. Prakticky každý bojoval s každým. I z toho důvodu za každým rohem číhala smrt a lidé možná více než kdy jindy žili přítomností. Mnozí se řídili heslem: "Jezme, pijme, stejně zítra zemřeme."
Na většině území žádná úřední moc, vláda či zákony. Vraždící bandy drancující vyhladovělé vesnice. A pak tu byla církev. Vlastnila tolik zemědělské půdy, kolik všichni šlechtici dohromady. Jejich kláštery oplývaly relativním bohatstvím a v některých případech mohly chudým a trpícím poskytovat ochranu. Církev stála teoreticky proti válce. Za mír však paradoxně bojovala opět mečem, který v ruce drželi biskupové v plné zbroji. Pokud někdo válčil ve jménu Krista, mohl dostat od papeže za své hříchy odpuštění jako odměnu. Ale přese všechno. Odvaha, čest a věrnost středověkých rytířů se opravdu vyskytovaly. I když vzácně.
Z našeho pohledu čas běžel pomalu. V současném globalizovaném světě jsme schopni se dostat na opačný konec zeměkoule letadlem za necelý den. Tehdy poutník vyrazil z Frankfurtu do Jeruzaléma a na cestách strávil několik let svého života. Stejný dopad v čase měla i politická nebo vojenská rozhodnutí. Dnes je od prvotní myšlenky k její realizaci potřeba daleko menší čas, zejména díky technickým prostředkům, kterými je naše civilizace vybavena. Ve středověku trvalo měsíce, než poslové dorazili s pokyny k čekajícím vojskům, co mají vlastně dělat a kterým směrem jít. Pokud se jim nebezpečnou cestu podařilo přežít. Když nepřežili, realizace rozkazů se mohla protáhnout na léta.
Víru vykládala a upravovala církev pro své potřeby. Může se nám zdát divné, že v těchto těžkých časech, byla to jediné, co obyčejnému člověku dávalo smysl a řád? Středověký člověk musel trpět pocitem viny za své činy. Často zabíjel, byť to třeba bylo za účelem ochrany své osoby nebo svých blízkých. Odpustky vymyšlené církví, pro něj znamenaly naději, že se nedostane do pekla. Jenže jejich princip je špatný a každý je využíval, jak se mu hodily. Člověk tak často páchal bez obav, co chtěl. Lidé se mylně domnívali, že stačí mít dostatek peněz na to, aby jim byl před bohem odpuštěn jakýkoliv špatný čin. V těchto podmínkách se zrodila myšlenka křížových výprav.
Příště: Počátky křížových výprav: Jeruzalém
Zdroje: Křížové výpravy, autor Antony Bridge
Web Wikipedie.cz, "Křížové výpravy", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99%C3%AD%C5%BEov%C3%A9_v%C3%BDpravy
Web Wikipedie.cz, "Středověk", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk
Web Youtube.cz, "Křížové výpravy: První křížová výprava 1/2", odkaz:
Web Youtube.cz, "Křížové výpravy: První křížová výprava 2/2", odkaz:
