Křížová cesta

Křížová cesta je symbolická cesta sledující události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Pomáhá nám pochopit duchovní rozměr Velikonočních svátků.  

Kráčejme křížovou cestou Ježíše Krista, u něhož, jako z hluboké studny, načerpáme duševní síly, abychom svůj kříž trpělivě nesli.

Křížová cesta I. zastavení

První zastavení nám připomíná, kterak Kristus byl odsouzen k smrti kříže. (Sláva-polní tráva; nevděk světem vládne.) Pilát ukazuje Krista zástupcům a pronáší hluboké slovo: Ecce homo! (Hle člověk). Obraťme Pilátovo slovo na sebe! Duše naše je hříchy zbičována; naše vášně nás obepínají jako ono trní na Kristově hlavě. Z ran Kristových hledí na nás naše viny. Ejhle člověk! Cítíme lítost nad odsouzeným Ježíšem - ale pociťujeme také lítost s naší duší?

Křížová cesta II. zastavení

Ježíš bere kříž na svá ramena. Pokorně opakuje: Ne má, ale tvá vůle se staň! V této poslušnosti Kristově je hluboké poučení pro nás, kterak i my máme své kříže, bolesti tělesné i duševní, nesnáze a útrapy snášeti. Mnohdy nechápeme smysl utrpení a proto nutno v pokoře i před tímto se skloniti - jak se Ježíš sklonil.

Křížová cesta III. zastavení

Ježíš poprvé pod křížem klesá. Co se událo s Kristem, když jej opustila lidská, fyzická síla, to se děje v duši každého člověka, když na jeho duši nalehl těžký hřích. Jakmile člověk přestal sloužiti bohu, jakmile zpřelámal Boží přikázání, stává se nevolníkem hříchu, obětí své viny. Platí o něm slova Písma svatého: Máš jméno, ale jsi mrtvý.

Křížová cesta IV. zastavení

Spasitel, nesa kříž, potkává se se svojí matkou. Slova Simeonova o meči, jenž pronikne srdce matky Páně, se naplnila. Toto se stává všem starostlivým matkám. Kéž však neproniká nikdy meč bolesti srdcem matek nad mravní zkázou svých dětí. Toto čtvrté zastavení budiž mementem výstrahou i vykřičníkem všem mladým, kdož nechodí po cestách Boží.

Křížová cesta V. zastavení

Šimon Cyrenejský pomáhá nésti kříž Kristův. Každý máme svůj kříž. Když však tento příliš doléhá, tu hledáme přítele, který by nám náš kříž pomohl nésti. Šimon je prvním milosrdným bratrem, je věčně krásným vzorem těch, kteří ze soucitu a lásky pomáhají bližnímu v jeho utrpení: "Jedni druhých břemena neste, a tak plňte zákon Kristův." (Gal.6.2., apoštol Pavel). Buďme jeden druhému Šimony z Cyreny, pomáhajíce si nésti kříže života. 

Křížová cesta VI. zastavení

Svatá Veronika podává roušku Pánu Ježíši, aby osušila jeho zkrvavenou tvář. Toť opět první milosrdná sestra. Obraz křesťanské pomoci jako v zastavení pátém!

Křížová cesta VII. zastavení

Ježíš podruhé pod křížem klesá. Ježíš ve své tělesné slabosti je zde obrazem hříšníka, jenž znovu do hříchu upadá. Lékařství mluví o tzv. nemocech recidivních - zvratných. Jsou to ony nemoci, které šťastně překonány, rády se znovu opakují (např. infarkt). V mravním řádu platí týž zákon. Kdo jednou pokušení podlehl a zhřešil, toho vůle bývá oslabena, nalomena a tak znovu do hříchu upadá, znovu klesá.

Křížová cesta VIII. zastavení  

Ježíš se potkává s jeruzalémskými ženami, které nad ním pláčí. Kristus praví: "Neplačte nade mnou, ale plačte samy nad sebou!" Jeho slova platí i nám. Je v nás vše zdrávo? Je duše naše prosta všech mravních chorob?

Křížová cesta IX. zastavení 

Spasitel potřetí klesá pod křížem. I když potřetí pod křížem klesl, zase se vzchopil, vzal znovu kříž na svá ramena a kráčel dále. I my jednejme po jeho příkladu. Povstaňme z hříchů, pod nimiž jsme znovu klesli a nesme kříž svých povinností dále!

Křížová cesta X. zastavení

Kristus zbaven svého roucha. Toto zastavení, na pohled nevinné, k nám mluví velmi vážným napomenutím: Važ si své čistoty! Střez se každé nečisté myšlenky! Zachovej stud! Udržuj, člověče, krb svých myšlenek čistým!

Křížová cesta XI. zastavení

Spasitel na kříž přibit. Kéž ve své duši pociťujeme stopy ran Kristových. Nejsou i naše ruce zkrvaveny proto, že jsme jimi sahali po zapovězeném ovoci, po cizím majetku? Nejsou i naše nohy zality krví, protože jsme chodili po cestách hříchu a vášní? Nekrvácí i srdce naše, protože bylo tvrdé a nepřístupné lásce k Bohu a bližnímu? Každý hřích je nejen hřebem do svatého těla Kristova, ale i hřebem do těla vlastního.

Křížová cesta XII. zastavení

Ježíš umírá na kříži. "Ejhle, beránek Boží, kterýž snímá hřích světa." Apoštol Jan přirovnává Ježíše Krista k velikonočnímu beránku a prohlašuje, že Kristus jako nevinný beránek bude zabit na odpuštění hříchu. Svým životem, učením i smrtí stává se Ježíš Vykupitelem a Spasitelem. Jeho kříž je hlubokým zdrojem lásky k bližnímu, zdrojem trpělivosti, naděje a víry.

Křížová cesta XIII. zastavení

Ježíš z kříže sňat a položen v klín své matky. Zde naplňují se v celém obsahu slova lkajícího proroka: "Ó, vy všichni, kteří jdete cestou, pohleďte a vizte, zda-li bolest, jako bolest má, kteráž jest mi učiněna." (Pláč Jerem.1.12). Je vidno, jak bolestno je mnohdy býti matkou. Tento výjev se stal nejpalčivější bolestí všech matek a manželek, které ztratily své drahé v poslední válce. V tomto zastavení nalézají polehčení všechny křesťanské matky ve svých bolestech a strastech.

Křížová cesta XIV. zastavení

Ježíš položen do hrobu. Toto poslední zastavení nás poučuje: Člověče, kdybys měl miliony peněz, desítky domů, sta měr polí...naposled ti postačí píď půdy k poslednímu odpočinku. Nepřipoutávej proto duši k statkům pozemským, t.j. pomíjejícím, ale k statkům duchovním, t.j. věčným. 

Prošli jsme křížovou cestou Páně. Zajisté jsme seznali, že křížová cesta Kristova bývá mnohdy i křížovou cestou naší. Kéž se však nikdy nenalézáme mezi těmi, kteří Ježíše znovu křižují. A když hříchy naše Krista na kříž přibily, kéž ho nyní naše láska z kříže snímá.

Amen

Když znaven jsi a uběhán a do srdce ti padl stín, nabírej mě do svých dlaní. Tělo i duši pohladím.

Zdroje:

Použit text z Velikonočního rozjímání od faráře Ferdinanda Valíka.

Místo pořízení fotografií:

Malenisko, poutní místo Římskokatolické farnosti Provodov ve Zlínském kraji nedaleko Luhačovic. Na místě se nachází kostel Panny Marie Sněžné s ojedinělým obrazem Panny Marie Kojící a léčivá studánka.

Foto:

Autor