Monte Cassino: Operace Diadem

Teprve čtvrtá operace Spojenců u Monte Cassina přinesla úspěch. Vzhledem k nečekaným, až drtivým ztrátám, bývá považována za Pyrrhovo vítězství. 

   V pátek 24. března 1944 byl velitel polského II. sboru generál Anders povolán do hlavního stanu britské 8. armády do Vinchiaturu. Spojenecké velení mu nastínilo taktickou situaci, prezentovalo další plány a cíle invaze v Itálii. Zároveň sdělilo, že polskému II. sboru bude přenecháno dobytí kláštera Monte Cassino a přilehlých pahorků. Generál dostal deset minut na rozmyšlenou. Neuvažoval o úkolu tak dlouho. Sovětská propaganda v té době tvrdila, že polští vojáci nechtějí proti Hitlerovi bojovat. Dobytí Monte Cassina považoval generál Anders za čestný úkol, který bude mít nesmírný vliv na duch národa a domácí armádu bojující v Polsku. Navíc se domníval, že pokud by Poláci nebojovali o Monte Cassino, spojenecké velení by je vyslalo k podpoře přechodu řeky Rapido a jejich ztráty by rozhodně nebyly menší.

    Přestože i třetí bitva o Monte Cassino skončila úspěchem Němců, moc dobře si uvědomovali, že přijdou další útoky. Svědčí o tom některá hlášení z této oblasti, která odcházela do hlavního stavu a kde důstojníci uváděli, že nepřítel se těžko smíří se ztrátou prestiže. Pro některé velitele byla jejich osobní prestiž velmi důležitá, o čemž svědčí to, s jak velkou nelibostí nesl americký generál Clark skutečnost, že Monte Cassino přešlo do operačního pásma britské 8. armády. V pondělí 17. dubna 1944 začal přesun padesáti tisíc vojáků polského II. sboru do prostoru města Cassina. Základem plánu pro čtvrtou bitvu byl klamný manévr, totiž, že polní maršál Kesselring má být přesvědčen, že Spojenci pochopili, že Gustavovu linii nemohou prolomit a vylodí se severně od Říma. Plán předpokládal, že Němci na místo přesunou svoje zálohy. Za tím účelem Spojenci provedli řadu úhybných manévrů, včetně maskování s použitím atrap, falešných rádiových zpráv, částečných přesunů vojsk, apod.. Tato taktika zabrala a Kesselring nařídil převelení dvou divizí do předpokládaného prostoru vylodění. Někteří velící generálové Wehrmachtu dokonce odešli na dovolenou, protože předpokládali, že boje začnou později.

I tak Němci nijak nezaháleli. Za Gustavovou linií měli vybudovanou další, nazvanou Sengerův uzávěr a nová obranná zařízení začali stavět na tzv. Gótské linii. Ke všemu pomalu opevňovali staré město Piedimonte v údolí Liri. Chtěli z něj udělat nové Monte Cassino. Jenže Spojenci na tom byli daleko lépe. Na rozdíl od unavených a vyčerpaných Němců měli odpočaté a svěží zálohy a výrazně lepší logistické zázemí. Proti polskému II. sboru stál prořídlý 3. letecký výsadkový pluk pod velením plukovníka Heilmanna. Ve čtvrtek 11. května 1944 za mlhavého, deštivého a blátivého počasí spustilo 1 600 děl bubnovou palbu na postavení překvapených Němců. Hodinu po zahájení palby se do akce pustil francouzský expediční sbor s cílem obsadit jižní stranu údolí Liri. Na frontu širokou 35 kilometrů bylo nasazeno tolik spojenecké techniky, že na jeden kilometr připadlo 43 děl, 57 tanků a 85 letadel, nepočítaje pěchotu s ručními a protitankovými zbraněmi. Půldruhé hodiny po dělostřelecké přípravě nastoupili Poláci. Dva prapory 5. pěší divize Kresowa se přes silnou německou palbu hnaly na kótu 517, tzv. Hřeben přízraků a brzy dosáhly dvacetiprocentních ztrát. Po dobytí vrcholu byly oba prapory skoro vyhlazeny.

   Dalším jednotkám se však dařilo postupovat a obsazovat další cíle. Přesto generál Anders musel stáhnout jednotky, jejichž vojáci byli úplně vyčerpáni nebo v šoku. Jejich obrovské úsilí ulehčovalo boje britským jednotkám v údolí Liri. Poláci za to platili ztrátami nejen lidskými, ale přicházeli i o děla a tanky. Poznali, že pro boj v horách je četa příliš velkou jednotkou s těžkou výstrojí. Již zkušení němečtí výsadkáři se dokázali rychleji orientovat a improvizovat. Z vraků spojeneckých tanků si budovali vlastní opevněná kulometná hnízda. A také řadu opěrných bodů, které si už dokázali postavit prakticky z čehokoliv. Obsadili je mimořádně nebezpeční odstřelovači. Stále se dařilo Francouzům. Zejména jednotkám marockých střelců a alžírské 3. pěší divizi, jejíž ustavené horské skupině se podařilo přejít hory Aurunci, což Němci i sami Spojenci považovali za nemožné. Casinno tak bylo stále více obkličováno a odtrhováno od německé dělostřelecké podpory a dalšího zázemí. Postupovala na něj slavná 78. divize britského XIII. sboru. Cestu jim však zatarasil 1. kulometný prapor německých výsadkářů. Polákům se podařilo obsadit celý Hřeben přízraků, ale protiútok 1. výsadkové divize je zase vrátil zpět. 

Generál Anders již vyčerpal všechny zálohy a nasadil poslední improvizovaný prapor složený z řidičů, písařů a mechaniků, ale i ten musel brzy stáhnout zpět. Alžířanům se nakonec podařilo přelézt hory v týle německé fronty u města Cassino a společně s britskou 4. divizí ho konečně obsadili. Kolem půlnoci ze 17. na 18. května 1944 se zbývající němečtí výsadkáři z Monte Cassina stáhli pod ochranou tmy k nejbližší obranné linii, Sengerově závoře v oblasti Piedimonte. Za svítání si cestou v minových polích razil ke klášteru cestu polský 12. hulánský pluk. V 09.45 vstoupila do prázdného opatství jednotka o 13 mužích pod velením podporučíka Gurbiela. Uvnitř našli 16 zraněných německých vojáků se dvěma saniťáky a praporčíkem hauptmannem Herbertem Beyerem, který ukázněně požádal o patnáct minut na přípravu než se vzdá do zajetí. O pět minut později vystrčil podporučík Gurbiel větev s vlajkou 12. hulánského pluku, kterou narychlo sešil z vlajky Červeného kříže a modrého kapesníku a četař Czech zahrál na trubku krakovský Hejnal.

Zdroj: Youtube.cz  Tak zněl krakovský Hejnal na Monte Cassinu

   Z vrchu kláštera se pak polský velitel se svými vojáky podíval do údolí, v kterém se vlnily lány červeného vlčího máku. V nich klečeli polští vojáci, kteří přežili tu hroznou řež a plakali dojetím.

   Bitva o Monte Cassino skončila.

Červené máky na Monte Cassinu

namísto rosy polskou pily krev...

V těch mákách šel voják a hynul,

však než smrt silnější byl hněv!!!

Přejdou roky a staletí uplynou,

zůstanou stopy dávných dní...

A všechny máky na Monte Cassinu budou

rudější neb z polské vyrostou krvi!

Příště: Monte Cassino: Hrdinové

Zdroje:  

Kniha Bitva o Monte Cassino, autor Janusz Pialkiewicz, rok vydání 2005;

Kniha Monte Cassino, autor Jaroslav Hrbek, rok vydání 1993.

Youtube.cz, "Velké bitvy historie-Monte Cassino 1944"