Servírka, které usnul bezdomovec v restauraci
Ležím v posteli na zádech a dívám se do stropu. Prostěradlo promáčené potem mě nedokáže ochladit. Venku panuje horká červnová noc, která se tlačí dovnitř domu každou jeho skulinou a nedovolí obyvatelům ani minutu spánku. Se zavřenýma očima váhám, zda nemám vstát, strčit hlavu do ledničky a dusit se studenou zmrzlinou. Najednou si vzpomenu, kdy jsem naposledy ucítil takové teplo uvnitř sebe. V hlavě mi vyskočí vzpomínka na jeden mrazivý den před šesti měsíci.
Šel jsem tehdy na oběd do restaurace v obchodním centru a litoval všechny, kteří museli z tepla do takového počasí. Několik stupňů pod nulou nevadilo, jako ledový vítr, který všechno profoukl. Pod tlustým kabátem a sakem mě hřál svetr, což je možná považováno za prohřešek proti etiketě, ale v ten den mi to bylo jedno. Jakmile fotobuňka otevřela dveře do nákupního domu, narazil do mě horký vzduch, který se vyvalil zevnitř budovy prudce ven.
Konám dobro, ale nejsem anděl. Hřeším, ale nejsem ďábel. Jsem jen malou dívkou ve velkém světě, která se snaží najít někoho, koho by milovala.“ Marilyn Monroe, americká herečka, modelka a zpěvačka 1926 - 1962
Hned potom jsem si rozepnul kabát, sundal pletenou čepici a kožené rukavice, protože mi po těle vyrazil pot. Při příchodu do restaurace jsem dal svršky na narvaný věšák. Z kuchyně voněl hovězí vývar. Mladá servírka na něj přijala objednávku, do které zahrnula moravského vrabce se zelím a bramborovým knedlíkem. Měla úsměv na tváři a delší vlasy, vzadu stažené růžovou gumičkou. Pracovala sice v obyčejné uniformě číšnické profese, ale obutá byla v kytičkovaných kotníkových teniskách. Poletovala v nich lehce po place. Když přinesla vývar, plavalo v něm několik masových knedlíčků. Abych se pořádně prohřál, přisypal jsem do talíře trochu pepře ze slánky na stole a pustil se do polévky. Při přiblížení lžíce k ústům můj nos nasál zhluboka vůni knedlíčků a já se zarazil.
Z okolí totiž bylo cítit ještě něco jiného. Sotva znatelný odér, který v sobě zahrnoval směs špíny, zvratků, alkoholu, moči a raději nechci domýšlet čeho všeho ještě. Vrátil jsem knedlíček do talíře a poprvé se pozorně rozhlédl kolem sebe. Z plně obsazené hospody všichni pohoršeně hleděli k jednomu stolu pro čtyři osoby, který stál uprostřed místnosti. Při příchodu jsem si sedl zády k oknu do rohu restaurace a nevšiml si ho. U inkriminovaného stolu seděl bezdomovec. Sám.
Alespoň vypadal jako bezdomovec a zápach ulice, který ho doprovázel, potvrzoval, že bezdomovcem muž opravdu je. Na desce stolu před ním stál čistě vylízaný talíř. Chlapík měl položenou hlavu na stole a podřimoval. Obě dlaně používal jako polštář. V jeden okamžik si chrupl. Jen lehce, jako když se člověk převrátí v posteli z jednoho boku na druhý. Celá restaurace jednotně hekla leknutím a čekala, co bude dál. Servírka k muži opatrně přistoupila, sebrala talíř a tiše se vzdálila.
„Není důvodu, proč by dobro nemohlo zvítězit nad zlem, jen se musí andělé zorganizovat po způsobu mafie.“ Kurt Vonnegut, americký spisovatel 20. století 1922 - 2007
Část lidí v hospodě vrtěla nespokojeně hlavou. Zřejmě očekávali, že číšnice bezdomovce nemilosrdně probudí a vykáže ven. Nic se však nedělo. Jen v očích všech byla vidět otázka, kterou nikdo hlasitě nepoložil: „Proč ho sem vůbec ta holka pouštěla?“ To mě ostatně zajímalo taky. Bezdomovci, které jsem měl čest kdy potkat, se buď mezi sebou prali opilí na nádraží nebo po mě loudili pár drobných na jídlo, které obratem utratili v automatech nebo za panáka nejlevnějšího chlastu v nejbližším bufetu. Bezdomovec v restauraci, to je neobvyklý úkaz. Ochrance nákupního centra musel šikovně proklouznout dovnitř.
Muž měl na nohou zachovalé zimní boty. Kalhoty byly asi letní, lehce potrhané. Zato jeho svršek byl luxusní. Sice stará, ale pevná vojenská bunda s kožíškem, kterou s podivem nesundal ani tady. Když jsem si vzpomněl na dnešní počasí, pochopil jsem proč. Bezdomovec tady musel hezky pomalu rozmrzat po studené a tím pádem pro něj zlé noci, kterou strávil na ulici. Najednou zvedl hlavu a žena u vedlejšího stolu vypískla zděšením.
Měl kulatý obličej a černé vlasy. Jak vypadal vlastně nevím, protože přerostlé vousy mu zakrývaly celou tvář. Snad jako Robinson Crusoe po desetiletém pobytu na pustém ostrově. Z porostu vyzařovaly jeho oči. Těžko říci, zda dobré či zlé. Ženě od vedlejšího stolu se určitě zdály špatné. Servírka k muži přistoupila, sklonila hlavu a zašeptala: „Ještě deset minut...“ Pak se šla věnovat novému hostu u dveří restaurace. Bezdomovec, jako kdyby byl na tlačítko, položil dlaně před sebe na stůl a hlava mu do nich sama spadla. Ozvalo se plesknutí, jak jeho čelo udeřilo o ruce a žena u vedlejšího stolu opět vyjekla.
Její partner se k ní naklonil a zašeptal: „No, to si snad dělá prdel, ta servírka! To není možný!“ Žena se na něj podívala a hlasitě řekla: „Tondo, běž a řekni jí něco!“ Tonda se rozhlédl po místnosti, zčervenal, hlavu zatáhl jako želva hluboko do krku a svěsil ramena. Neřekl nic.
„Každý jsme anděl s jedním křídlem... Abychom vzlétli, musíme se obejmout.“ Luciano De Crescenzo, italský spisovatel 1928
Podobně se zachovali i ostatní brblající návštěvníci, ale nikdo neodešel. Po deseti minutách servírka připlula k ostrovu uprostřed hospody, který nyní okupoval nevítaný návštěvník. Dotkla se muže lehce na rameni a zřetelně pronesla: „Musíte jít, pane.“ Bezdomovec neochotně vstal a bez placení a poděkování odešel. Restaurací se naposledy rozlehl jednotný povzdech ostatních hostů. Všichni otočili hlavu a začali se naplno věnovat svým spolujedlíkům, polévkám a knedlíkům.
Při placení jsem dal servírce spropitné v hodnotě hovězího vývaru, určitě za bezdomovce polévku zaplatila. Po zlé noci mu pomohla se pořádně zahřát, najíst se a trochu vyspat. Kdyby její šéf zjistil, koho do restaurace pustila, zřejmě by ji vyhodil. Přesto se vděčnosti od spáče nedočkala. Vyšel jsem před nákupní centrum. Bezdomovec stál kousek od dveří a loudil po chodcích nějaké drobné. Když pro něj jedna starší paní vylovila z peněženky několik mincí, uctivě poděkoval a radostně vyrazil do nejbližšího nádražního bufetu.
„Tvář tvého anděla je viditelná vždy, když vidíš svět krásnýma očima.“ Paulo Coelho, brazilský textař a spisovatel 1947
Venku mrzlo a foukal protivný ostrý ledový vítr. Přesto mi už nebyla zima, protože po celém těle se mi rozlilo vnitřní teplo. Nejen kvůli oblečení a plnému žaludku jídla. Zvedl jsem hlavu a v okně restaurace obchodního centra jsem ho na chvilku zahlédl. Anděla poletujícího v kytičkovaných teniskách.
Skupina Xindl X, píseň Anděl, Zdroj: YouTube.cz
Úvodní fotografie zdroj:
https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/
Citáty o andělech použity z webu citaty.net, zdroj:
Jan Šik
Kelímková válka
Je to tady. V České republice vypukla opravdová válka a ne ledajaká. Jde přece o vratný kelímek. A to je vážná věc.
Jan Šik
Falešné zprávy mohou končit masovými hroby
Historie prokázala, že jedna lživá zpráva může spustit řetězec neštěstí. S příchodem umělé inteligence to bude ještě horší.
Jan Šik
O osamělých seniorkách, které dostávají údery do obličeje
Bezdůvodný útok musí být sám o sobě děsivý pro každého. Tím spíše, jedná-li se o starší osamělou ženu.
Jan Šik
Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Jan Šik
Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Výnosy z ruských aktiv půjdou na zbraně pro Ukrajinu, shodli se zástupci EU
Zástupci členských zemí Evropské unie se ve středu v Bruselu v zásadě shodli, že výnosy z ruských...
LoopX s pohádkovými zisky. Podvodníci vylhali kryptoměnu, zadržený je i Čech
Rakouská policie ve spolupráci s úřady v dalších zemích zadržela šest lidí podezřelých z rozsáhlého...
Hrozba bombových útoků na Slovensku se nepotvrdila. Školy ve čtvrtek otevřou
Úterní hrozba pumovými útoky na více než 1 500 škol na Slovensku se nepotvrdila, vyučování bude ve...
Arkansas odstraní symboly „temných dob“. Do Kapitolu pošle Cashe a Batesovou
Stát Arkansas ve vstupní hale amerického Kongresu ve Washingtonu tento týden nově začne...
Novostavba zařízený byt 1+kk/B, garážové stání, Petrohradská, Praha 10 Vršovice
Petrohradská, Praha 10 - Vršovice
17 900 Kč/měsíc
- Počet článků 408
- Celková karma 19,25
- Průměrná čtenost 1346x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené