Muž, co vypadal jako sněhulák, který se choval jako rytíř

17. 08. 2019 18:00:00
Trendem moderní doby je soudit druhé. Jejich životy, co dělají, jak vypadají. Přitom zrovna vzhled člověka nevypovídá vůbec nic o tom, jaký ve skutečnosti je.

V autobuse bylo šílené horko. Jen řidič rozhoduje, zda pojede klimatizace, pokud ji vozidlo vůbec má. Je zajímavé, že záleží na jeho věku. Mladý šofér pouští klimatizaci naplno tolik, že u vrchních nosičů zavazadel se pomalu začínají tvořit rampouchy. Starší ji nepouští vůbec a v autobuse vytváří nesnesitelné podmínky, podobné těm na Sahaře. V zimě jsou role řidičů podobné. Dříve narození přetápí a později narození topení nezapínají.

Těžko říci proč. Zkušený řidič možná šetří pohonné hmoty. V den, kdy jsem autobusem cestoval spolu se sněhulákem, jel jeden hodně zkušený. Okna musela být zavřená, protože vedro venku bylo větší než uvnitř. Seděl jsem v krátkých kalhotách na sedadle do uličky. Z čela mi stékaly kapky potu, pleskaly na bílé tričko a vytvářely podivuhodné obrazce. Byl jsem lehce cítit jako naše kočka v době mrouskání. V autobuse byly látkové sedačky, které hřály zespodu a vpíjely do sebe pot nešťastných cestujících. Linul se z nich zvláštní odér. K tomu se přidávaly parfémy, hlavně přítomných dam. Všechno se slévalo v jeden velký specifický zápach, který mnozí nesnáší a je jedním z důvodů, proč nejezdí autobusem.

„Hrdinové tragédií jsou vždycky docela obyčejní lidé.“ Kóbó Abe japonský spisovatel, dramatik, fotograf a vynálezce 1924 - 1993

Stáli jsme pořád na nádraží a všichni se tiše modlili, ať už vyrazíme. Jenže ti starší šoféři mají ještě jednu vlastnost. Otevřou dveře dvě minuty před plánovaným odjezdem a než odbaví cestující uplyne minut deset. Když konečně nastoupil poslední, řidič nastartoval. Klimatizaci nezapnul, alespoň milostivě dovolil otevřít okénka a vyrazil. V tom se ozvalo bušení na dveře, jako když někdo tluče kladivem. Zvedl jsem hlavu a spatřil tlustého muže, který běžel vedle našeho vozidla. Tedy běžel. Kymácel se zleva doprava a po chvíli zepředu dozadu. Za sebou táhl na vodítku legračního malého psíčka.

Řidič zastavil a pustil muže dovnitř. Vypadal jako sněhulák. Jedna velká koule na níž seděla menší a z té větší trčely tenké ručičky a nožičky. Myslím, že když se předklonil, sotva si uviděl na špičky bot. Ty, co seděli sami na dvojsedadle, přepadl strach, že si k nim muž přisedne. Všem byla jasná jedna věc. Jakmile se uvelebí vedle nich, bude se na spolucestujícího tlačit celou cestu. Někteří vnímali jako problém i jeho druha. Na první pohled milé a přítulné zvíře stříhalo ušima. Jenže, kam se vejde? Pokud by si ho dal muž na klín, po cestě do nejbližší zastávky by tvorečka svým břichem patrně udusil. Mohl by si ho sice strčit mezi nohy, ale tam by to nebylo o mnoho bezpečnější. Jediná reálná možnost byl klín spolucestujícího na dvojsedadle, který by psíčka mohl chovat a mazlit se s ním. Nikdo ve vozidle však nevypadal na milovníka malých pejsků.

„Jsme hrdinové našeho vlastního příběhu.“ Mary McCarthy americká spisovatelka 1912 - 1989

Tlustý muž působil, že je v posledním tažení. Z vlasů, čela, těla a dokonce i uší a očí mu tekl pot. Co tekl, přímo tryskal. Přede mnou bylo volné dvojsedadlo a k mé nelibosti na něj muž ztěžka dopadl. Psíček nebyl vidět, když v tom nečekaně vykoukl za opěradlem a pohlédl mi přímo do očí. Vylekal mě. Šlo o jasnou pouliční směs. K psům příliš blízko nemám, a tak zřejmě vycítil mou nedůvěru. Položil tlamičku na opěradlo a celou cestu mě pozoroval. Znervózňoval mě. Jeho oči říkaly: "Kámo, vím, že se bojíš, že tě kousnu. Neboj. Pohlaď mě a uvidíš ..." "To víš, že ano, ani náhodou", říkaly zase moje oči jemu.

Autobus konečně pokračoval. Vedro se pocitově zmírnilo, protože otevřenými okénky dovnitř foukal vzduch. Pot na cestujících usychal. V tom zazvonil sněhulákův telefon. Měl zvuk, který rozesmál malou skupinku děvčat, pravděpodobně středoškolaček. Vyzvánění řízně švihalo ve stejném rytmu jako obrovitý nůž jednoho psychicky vyšinutého majitele motelu. Sněhulák do mobilu začal řvát. Norman Bates mluvil se svou matkou a ptal se jí, zda bude mít dost jídla k večeři.

Hudba z vraždící scény ve sprše ze slavného hororu Psycho, režiséra Alfreda Hitchcocka. Když ji má někdo nastavenou jako vyzvánění na mobilu, kdo ví, co může provést...Délka videa 1,16 minuty. Zdroj: YouTube.cz:

Najednou se vzadu ozval ženský výkřik. Otočil jsem se a uviděl ženu, která stála, držela se tyče a hladila si červenou tvář. "Ty krávo, počkej, až přijedeme domů!" Vedle ní seděl chlap. Vypadal úplně normálně, běžně by si ho na ulici sotva někdo všiml. Kraťasy, vytahané triko a na nohách sandály. Pod nakrátko ostříhanou prošedivělou kšticí mu hořely oči, jak je měl plné vzteku. Najednou ze sedadla vyletěl a znova ženu udeřil do tváře.

Musela být o několik let starší než on. Drobná, nepřitažlivá a měla shrbená ramena, která se jí otřásala. Vzlykala. Autobusem se rozlehl nesouhlasný šum a všichni cestující zapomněli na vedro. Přesto nikdo neudělal nic. Klasický syndrom "zmražených nohou." Někoho ochromuje strach, aby sám nepřišel k újmě. Další je sám násilníkem a muži tiše fandí. Jinému je všechno jedno, chce hlavně dojet domů včas a nic jiného ho nezajímá. Řidič konflikt zaregistroval. Pohlédl do vnitřního zrcátka a když zjistil, že problém je až v zadní části autobusu, věnoval se dále řízení.

„Strach o sebe z nás dělá zbabělce, strach o druhé - hrdiny.“ Patricie Holečková česká spisovatelka 1950

Násilník znova vystartoval ze sedadla. Nepochybně byl opilý. Postavil se na nohy a chystal se ženu opět udeřit. Najednou se ozvalo: "Hej!"

V uličce stál sněhulák a neohrabaně se šinul dozadu. Psíček se schoulil na dvojsedadle, kde ho jeho pán zanechal samotného a začal kňučet. Chlap se otočil a podíval na tlusťocha, který měl konec trička vyhrnutý až k pupku. Začal se strašně smát. Postavil se a kráčel mu naproti. Oba se kymáceli, jako stromy ve větru. Jeden kvůli tomu, že byl opilý a druhého vychyloval z rovné chůze jeho tuk, který se mu na břiše převaloval ze strany na stranu. Ani na jednoho z nich nebyl hezký pohled. Přesto, když jsem je viděl, jak k sobě kráčí, napadlo mě, že vypadají jako dva muži v těžkém brnění, kteří se chystají k boji. Jen nebyli na koních a v rukách nedrželi štíty a neměli napřažené dřevce.

„Nelze být vždy hrdina, ale vždy lze zůstat člověkem.“ Johann Wolfgang von Goethe německý spisovatel 1749 - 1832

Ozvalo se plesknutí. Tlustý pán narazil vší silou do opilce větší sněhovou koulí, tedy svým břichem. Ve stejný okamžik psíček nahlas štěkl. Násilník bezmocně zamáchal rukama, přeletěl přes půl autobusu a upadl. Sněhulák došel k ženě stojící u tyče, vzal ji za ruku a usadil na opilcovo místo. Ten přešel ke schůdkům, na kterých vydržel do nejbližší zastávky. Na ní nenápadně tiše zmizel.

Při vystupování na konečné stanici autobusu kolem mě prošla násilníkova žena a třela si dlaní nateklou tvář. Podívala se na sněhuláka. Neřekla nic. Jen se na něj usmála a něžně pohladila psíčkovi uši. Možná kdysi svého rytíře milovala, protože byl její hrdina. Dnes se stal pro ni hrdinou muž, který jako rytíř rozhodně nevypadal.

Skladba z filmové hudby ke snímku Gladiátor, v režii Ridleyho Scotta. Délka videa 8,08 minuty. Zdroj: YouTube.cz:

Úvodní fotografie zdroj:

https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/

Použité citáty z webu citáty.net:

https://citaty.net/temata/hrdina/

Autor: Jan Šik | sobota 17.8.2019 18:00 | karma článku: 19.14 | přečteno: 386x

Další články blogera

Jan Šik

Kdo jsou oběti zla?

Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.

24.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 478 | Diskuse

Jan Šik

Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy

Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.

10.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 188 | Diskuse

Jan Šik

Kauza psychiatr: Kdo za ni může?

V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.

20.1.2024 v 18:00 | Karma článku: 24.45 | Přečteno: 627 | Diskuse

Jan Šik

Analýza policejní akce očima čtenáře detektivek

Čtenáři detektivek dokáží detaily zločinu rozebrat na šroubky. Zvláště toho na filosofické fakultě, který se odehrál v předvánočním čase loňského roku.

13.1.2024 v 23:22 | Karma článku: 35.97 | Přečteno: 4939 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Danka Štoflová

Jak mi ďábel láskyplně olíznul ruku!

Vdala jsem se za Tammyho, čerokézského indiána, žijícího v New Yorku. Ukázal mi, že život je zvláštní a mnoho věcí nevidím. Jenže já jsem česká holka a vím toho dost. Každý v New Yorku má svého psychoterapeuta, je drahý a k ničemu

27.6.2022 v 13:00 | Karma článku: 46.36 | Přečteno: 10291 | Diskuse

Danka Štoflová

Kulový blesk - aneb Nedám ti svůj hrnec!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně, na úpatí Great Smoky Mountains. Indiáni jsou pověstní svojí mlčenlivostí. Tak přesně ta mi leze děsně na nervy.

23.6.2022 v 10:31 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 5589 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Na kole kolem a okolo

Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.

22.6.2022 v 17:15 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 368 | Diskuse

Danka Štoflová

Rozkošná sexy piha, přímo pod zadkem!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně poblíž indiánské rezervace, snad šťastně. Byla jsem a vždycky budu žárlivá. I když vím, že kolečka osudu zapadla přesně na ta správná místa.

16.6.2022 v 10:53 | Karma článku: 47.11 | Přečteno: 16279 | Diskuse

Danka Štoflová

O dívce jménem Faith

Vdala jsem se za indiána z kmene Čerokí, a žijeme v Severní Karolíně poblíž Národního parku Great Smoky Mountains.Indiáni věří, že osudy lidí a naší planety se odvíjí v cyklech.V cyklech zvláštních a neuvěřitelných, až srdce bolí.

14.6.2022 v 9:20 | Karma článku: 46.18 | Přečteno: 4925 | Diskuse
Počet článků 402 Celková karma 21.35 Průměrná čtenost 1363

Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake

 

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...