Muž, co sázel stromy pro lidi, z kterých rostly kořeny

Všichni ve svých životech potřebují nějakou, byť nepatrnou, jistotu. Pevný bod pro vnitřní pohodu. Když ho člověk nemá, třeba se najde někdo, kdo mu ho poskytne.   

Stmívalo se. V dálce mezi dvěma kopci zapadalo slunce a úzký pruh oranžové záře slabě osvítil muže stojícího na horním konci louky. Rozkládala se kousek za vesnicí a byla to louka psí. Pejskaři na ní chodili venčit svoje miláčky. Nikomu nevadili, protože místo bylo pěkný kus od posledního domu na okraji obce, kde se zvuk štěkání donesl málokdy. U mých nohou ležel labrador. Měl vyplazený jazyk a zrychleně dýchal. Na louce nás bylo asi deset, všichni se svými psy. Žádný z nich v ten večer neběhal. Stejně jako můj pes si lehli k nohám svých překvapených pánů. Jako na povel.

Vlčáci, bígl, zlatý retrívr, vesničtí ořeši. Všichni ho sledovali, přikrčeni na zemi s vyplazenými jazyky. Přišel směrem od sousední vesnice. Táhl za sebou velkou dřevěnou káru s hromadou malých stromků. Rýčem si při chůzi poskytoval oporu. Najednou se zastavil a pustil do práce. Rýč zabořil do země a šlápl na jeho horní hranu. V tu chvíli se psi rozběhli po louce.

Pejskaři je postupně odváděli pryč, až jsem zůstal se svým labradorem sám. Muž vyryl díru, do které zasadil stromeček z káry. O kousek dál jiný a potom ještě další. Pracoval rychle a úsporně. Za pár minut mě pohled na něj přestal bavit, zatahal jsem proto za obojek psa, kterému se evidentně nechtělo pryč. Na půl cesty k domu mě něco donutilo otočit hlavu. Muž zůstal stát bez pohybu. V pravé ruce držel rýč a v levé malý jehličnan. Jak se pomalu ztrácel ve světle, vypadal strašidelně, až ho postupně zakryl tmavý závěs noci.  

Strom je skála, strom je síla, strom je pohoda, strom je harmonie...

Druhý den se muž objevil ve vsi. Zase táhl kárku, které vrzala kolečka. Našel si pruh půdy, který nikomu nepatřil a začal rýčem hloubit několik děr. V pozdním podzimním odpoledni se zdvihal mlžný opar, který studil. Měl jsem na sobě teplou bundu, ruce vražené v kapsách a pozoroval ho ze své zahrady. Oblečení muže bylo podivnější. Hnědý kožený kabát, dlouhý skoro až k zemi. Na nohou zelené gumáky, asi o dvě čísla větší, takže při chůzi se občas zvláštně zakymácel. Hlavu mu zakrýval černý klobouk se širokou krempou. Vrazil si ho do čela tak, že mu nebylo vidět do obličeje. Z pod klobouku mu vzadu lezly ven prošedivělé vlasy. Spíše než strašidelně vypadal komicky, protože měl vysokou, hubenou postavu a ruce tenké jako hůlky. Připomínaly slabé větve stromu.  

Ještě divnější než mužovo oblečení byla jeho činnost. Ve vesnici se objevoval několik dní, než se o něm začalo šeptat. Místní drbny říkaly, že někdy večer a jindy ráno nečekaně vychází z lesa. Táhl vždycky svoji dřevěnou káru s vrzajícími kolečky a hledal vhodná místa pro sázení stromů. Zajímavé bylo, že rýt začal pokaždé na pozemku, který nikomu nepatřil. Navíc rozmisťoval stromky tam, kde nikomu nevadily. Až jednou vyrostou nebudou překážet domům nebo lidem. 

Sázel různé druhy. Pevné duby, voňavé smrky, zakrslé borovice a světle zelené jedličky. Ovocné stromy a keře ne. Všechno stromy, které nejsou užitkové, ale rostou pevně a do vysoka. Napadlo mě, že  ho někdo poslal. Jenomže kdo? Nějaký úřad?  

Druhý den odpoledne jsem jel přes sousední vesnici. Něco na ní nesedělo. Několikrát jsem přejel tam a zase zpátky, až mi to došlo. Všude se nacházelo o hodně víc malých stromů než obvykle  . Zastavil jsem, vystoupil z auta a díval se. Lidé se postupně vraceli z práce a zastavovali se u stromků. Pokaždé se dotkli prsty jejich špiček a na několik minut zavřeli oči. Musel tady sázet on. Kdo jiný? Zavrtěl jsem nechápavě hlavou, vrátil se do auta a pokračoval v cestě domů. 

Zaparkoval jsem vůz a šel pro psa do kotce. Vyrazil se mnou poslušně na procházku. Kousek od nás muž sázel stromky a já se mu poprvé podíval zblízka do obličeje. Zakrývaly je husté stříbrné vousy. Jeho oči byly výrazné a vyzařovaly pohodu a klid. Labrador k němu přiběhl. Muž jej pohladil a začal hloubit další jámu. 

Dokonalost přírody zdokonaluje lidské duše

Při cestě zpátky k lesu zase táhl svoji kárku. Zasadil několik stromků kousek od mého domu. K jednomu jsem přišel blíž. Byl to malý dub. Napadlo mě dotknout se prsty jeho špičky a zavřít oči.

Všechno se zatáhlo a nastala nejčernější tma. V každém kousku těla jsem ucítil drobné šimrání. Najednou mi z prstů nohou vyrazily špičky kořenů. Protrhly podrážky bot a razily si cestu do země. Odhrnovaly hlínu a obcházely kameny. Plazily se dál, směrem do středu země. Nohy mi ztěžkly v okamžiku, kdy na každé ruce ze všech prstů vyrážely malé větvičky. Kroutily se a postupně sílily. Z očí, nosu a uší prudkým tlakem vystřelily k obloze tlusté větve. Chtělo se mi křičet, ale můj jazyk doslova zdřevěněl a nemohl se pohnout. 

Za chvíli větve vytvořily obrovskou korunu, na které během několika minut zazelenalo listí. Začal foukat silnější vítr a kýval s celým mým tělem. Z páteře mi vyrazil další kořen, který se pevně zabodl do hlíny. Stejně jako ostatní směřoval ke středu zeměkoule a nemilosrdně si hloubil díru pro svou cestu kolem kamení. Ne, už nechci, prosím, ne, pomyslel jsem si a otevřel oči.

Koruna, větve, listí a kořeny zmizely. Zůstal jen pocit těžkých nohou. Uvnitř sebe jsem však ucítil něco, co už dlouho ne. Najednou mě napadlo uvařit si kávu a sednout si na terasu. Popíjet ji, koukat bezmyšlenkovitě do dálky a hladit za ušima ležícího psa.

Rozhlédl jsem se kolem. Žádný soused už několik dní večer nepracoval. Sekačky trávy zmlkly a auta přestala jezdit. Všichni, kteří byli venku, seděli na terasách, zahradních židlích, lavičkách a houpačkách. Dokonce i děti nezvykle ztichly. Všude byl cítit klid. 

Jenom každou chvilku někdo vyběhl na pozemek, který nikomu nepatřil. Potom zavřel oči a prsty se dotkl špičky nedávno zasazeného stromečku.

Píseň Strom, skupina Vodnáři, Zdroj YouTube.cz:

Úvodní fotografie:

https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/

Autor: Jan Šik | sobota 12.10.2019 18:00 | karma článku: 18,20 | přečteno: 430x
  • Další články autora

Jan Šik

Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného

Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.

13.4.2024 v 18:00 | Karma: 14,41 | Přečteno: 304x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne

Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.

6.4.2024 v 17:00 | Karma: 10,97 | Přečteno: 462x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy

Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?

23.3.2024 v 18:00 | Karma: 13,89 | Přečteno: 636x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Kdo jsou oběti zla?

Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.

24.2.2024 v 18:00 | Karma: 14,92 | Přečteno: 584x | Diskuse| Společnost

Jan Šik

Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy

Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.

10.2.2024 v 18:00 | Karma: 11,08 | Přečteno: 253x | Diskuse| Společnost

Jan Šik

Kauza psychiatr: Kdo za ni může?

V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.

20.1.2024 v 18:00 | Karma: 24,67 | Přečteno: 730x | Diskuse| Společnost

Jan Šik

Analýza policejní akce očima čtenáře detektivek

Čtenáři detektivek dokáží detaily zločinu rozebrat na šroubky. Zvláště toho na filosofické fakultě, který se odehrál v předvánočním čase loňského roku.

13.1.2024 v 23:22 | Karma: 36,06 | Přečteno: 5036x | Diskuse| Společnost

Jan Šik

Věštba pro rok 2024: Hodně budeš někde

Co nás jednou čeká by chtěl vědět každý. Proto buďme rádi, když potkáme někoho důvěryhodného, kdo nám naši budoucnost předpoví.

31.12.2023 v 7:00 | Karma: 8,79 | Přečteno: 385x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Až se rozsvítí vánoční hvězda

Temné dny těžce padají na lidskou duši. O to hůře, když se k tomu přidá počasí, které je spíše dušičkové než vánoční. Všechno zlé však jednou skončí.

24.12.2023 v 13:00 | Karma: 8,42 | Přečteno: 258x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Hnědá olympiáda Berlín 1936 - špičkový atlet Jesse Owens

Osudy některých sportovců připomínají pohádkové příběhy. Ale často tento dojem vzniká jenom při pohledu zvenku. Podobně jako u naleštěné krásy, v jejímž nitru se ukrývá zlo.

18.11.2023 v 18:00 | Karma: 9,07 | Přečteno: 187x | Diskuse| Společnost

Jan Šik

Národní proticukrová centrála dětem nepomůže

Jakákoliv policie na světě nikdy neporazí obchod s drogami. Dokud bude existovat poptávka, je jakýkoliv boj proti nim marný. Nejde však jen o tvrdé drogy.

11.11.2023 v 18:00 | Karma: 12,41 | Přečteno: 400x | Diskuse| Společnost

Jan Šik

Kdo byl balíkový hrdina?

Vzpomínka na osmnáctiletého židovského studenta, kterého popravili nacisté. Jeho velký příběh může být inspirací i pro dnešní a budoucí generace.

4.11.2023 v 18:00 | Karma: 15,68 | Přečteno: 408x | Diskuse| Společnost

Jan Šik

Mamánek, který si moc rád povídal se svou maminkou

Přehnaná péče o dítě bývá především doménou matek. Neuvědomují si, že život jejich potomka po letech nemusí skončit vůbec dobře.

28.10.2023 v 18:00 | Karma: 10,46 | Přečteno: 672x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Ponižovaná dívka s kousanci na krku

Zastrašování vysává z obětí energii a bere jim zdraví a důstojnost. K tomu nejhoršímu patří šikana na pracovišti.

30.9.2023 v 18:00 | Karma: 14,58 | Přečteno: 525x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Čtyřkačkový hošek a drsný řidič autobusu

Drzost současných mladších generací prý nezná hranic. V některých případech však tato může být signálem, že se v budoucím životě rozhodně neztratí.

23.9.2023 v 18:00 | Karma: 21,23 | Přečteno: 675x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Dívka jedoucí v metru a zapáchající čerstvě vykopanou hlínou

Občas potkáme v životě někoho, s kým bychom chtěli kráčet po společné cestě. On jen na chvíli vyjeví svou pravou tvář a všechna naděje je pryč.

16.9.2023 v 18:00 | Karma: 31,26 | Přečteno: 6857x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Hrabošení v obchodním centru s módním troubou

Má-li muž doprovodit partnerku či manželku do obchodního centra za účelem nákupu oblečení, jde o hrdinský čin, který se podobá sebevražedné misi.

25.8.2023 v 19:57 | Karma: 15,70 | Přečteno: 599x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Skvěle poskytnutá služba hodinového manžela

V záchvatech slabosti muž ženě slibuje. Potom zapomene a pak zase. V reakci na situaci ženě nezbývá než volat o pomoc. Ta bývá poskytnuta v překvapivě větší kvalitě, že se očekávalo.

15.7.2023 v 18:00 | Karma: 16,48 | Přečteno: 638x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Záhada sežrané oplatky

V domácnostech dochází k záhadám. Občas se ztrácí nebo naopak přebývají věci různého charakteru. Takové události se neobejdou bez konfliktů v manželském soužití.

8.7.2023 v 18:00 | Karma: 20,36 | Přečteno: 662x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Cizí kalhotky pod manželskou postelí

Skoro každý muž jednou za čas provede nějakou špatnost. Většinou se však chová jako beránek a tehdy bývá neprávem osočen. Třeba obviněním z nevěry.

1.7.2023 v 18:00 | Karma: 22,81 | Přečteno: 924x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 405
  • Celková karma 14,99
  • Průměrná čtenost 1356x
Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake