Muž, co vzal stopaře, který mu zasvinil luxusní auto

9. 11. 2019 18:00:00
Je skvělé, když se překvapivě objeví člověk, který chce nadšeně pomáhat druhému v nouzi. Zvláště když, bez ohledu na následky, dá k dispozici svůj nejlepší majetek.

Při výrobním procesu slivovice je nejhorší sbírání trnek. Tedy švestek. Nacházel jsem se v sadu, kde byly desítky stromů. Letošní rok byl na úrodu bohatý, proto sladké plody přemalovaly původně zelenou trávu na modro. Jako kdyby stál člověk uprostřed nehybného moře. Přijel jsem do vedlejší vesnice autobusem pomoci kamarádovi při sběru. Každý stál u jednoho stromu a střepával švestky na roztažené igelity, Odtud jsme je společně přesypali do beček. Celý výrobní proces slivovice je dřina, kterou lidé, co ji neznají, těžko ocení. Ani netuší, kolik je práce s trnkou, než se dostane do pálenice. Občas se najdou zloději, kteří očešou cizí sad. Více je k vzteku, když ukradnou kvas, o hotové slivovici nemluvě. Všechna práce je pryč a zůstanou jen bolavá záda a neukojená mlsná huba.

V pět hodin odpoledne se začalo zatahovat. Ještě teplé a příjemné podzimní sluneční paprsky se ztrácely a na obličej mi něco káplo. Kývl jsem na kamaráda: "Franto, končím. Začali jsme v poledne a mám toho dneska plné brýle." Pokrčil rameny: "Jo. Pozítří u tebe! A dík.". Teď jsem kývl zase já a došel si na okraj sadu pro batoh, který ležel pod očesanou trnkou. Dopil jsem minerálku z láhve a pomyslel si: "Hm. Už není. Je to jedno, slivovice bude určitě...".

Měl jsem na sobě montérky, do kterých jsem se utíral. Trnky byly přezrálé a sotva se jich ruce dotkly, praskaly a vytékala z nich sladká štáva. Nebylo se kde umýt, proto jsem celý ulepený vyrazil ve špinavém pracovním oblečení pěšky domů. Čekaly mě slabé tři kilometry, což je v pohodě, když neprší. Jenže pršet začalo. Moje prosby, ať počasí vydrží ještě půl hodiny, nikdo nahoře neposlouchal. Kapičky pomalu narůstaly v kapky a na půli cesty začaly montérky promokat. Šlapal jsem po silnici a prosil, aby alespoň jelo nějaké auto. Kupodivu tato prosba vyslyšena byla a za chvíli u mě jedno přibrzdilo. A ne ledajaké.

Krásný nový vyleštěný Jaguar. Zastavil přede mnou. Dveře na straně spolujezdce se otevřely a já nahlédl dovnitř. Za volantem seděl sotva třicetiletý mládenec s náušnicí v uchu. Perfektně ostříhaný a dokonale načesaný. Vypadal, že je celý vyleštěný, stejně jako jeho auto. Slušně pozdravil a usmál se.

Usmál jsem se taky: "Dobrý den. Jste hodný, ale domů dojdu. Zasvinil bych vám celé auto." Zavrtěl hlavou: "Pojďte, nevidíte, jak prší? Promoknete a budete nemocný." Jeho přívětivý hlas mě přesvědčil.

Sundal jsem si batoh, nasoukal se do auta a položil ho na svůj klín. Řidič dostal informaci o cíli cesty a pokračoval v jízdě. Povídal něco o sobě, já však nic nevnímal. Seděl jsem celý napnutý a myslel na to, ať v autě nic nezašpiním. Nikdy se mi nepodařilo projet se v tak dokonale čistém vozidle. Dřevěné obložení a sedačky z pravé bílé kůže. Modře blikající palubní deska se zabudovanou malou televizí vypadala jako ta v kapitánské kabině Boeningu. Příjemné pohodlné posezení. Jemná vanilková vůně. Kterou začal nenápadně překrývat jiný pach.

Takový, který se line z boty, kterou člověk stoupne do psího exkrementu. Dostane se do drážek a jakákoliv snaha, dostat ho dolů při šoupání bot na trávě, je naprosto marná. Pomůže jen proud tekoucí vody a kartáč. I potom se musí boty nechat vyvětrat na vzduchu. V autě nebyl čerstvý vzduch, kartáč, tekoucí voda a ani tráva. Jen bílý kobereček. Zápach postupně nabíral na intenzitě.

Do prstů nohou jsem začal dostávat křeč. Moje nohy v zablácených solidních pracovních botách stály na špičkách. Než mi majitel Jaguáru zastavil, projel přede mnou traktor z blízké farmy. Bahno odpadávalo z jeho točících se velkých pneumatik na všechny strany. Musel jsem tím marastem projít a psí nadělení bylo někde v něm nebo pod ním.

Z drážkované paty podrážky pracovní boty odpadl kousek bahna, rozletěl se na několik kousků a na bílém koberečku vytvořil šerifskou hvězdu. Zápach psího hovna se rozlil po celém kokpitu Boeningu. Ošil jsem se a otiskl nechtěně kousek dlaně na opěradlo sedačky spolujezdce. Na takovou stopu by policejní specialista rozhodně nepotřeboval lupu. Z čela, přes kořen nosu, mi začala stékat kapka potu. Putovala přes ret a bradu ulepenou ze šťávy trnek. Z velké výška dopadla na bílou kůži, kterou byla potažená sedačka. Neodvažoval jsem se na to místo podívat. Na čele mi vyrazily další tři kapky potu a z boty odpadl další kus bahna.

Cítil jsem se trapně a měl tak stažený žaludek, že mě začaly přepadat mírné obavy, zda se nepozvracím. Tím bych svou špinavou návštěvu ve sterilním prostředí Jaguaru završil. Mladý řidič zatím pořád něco žvatlal a smál se na celé kolo. Napadlo mě, že možná nemá oči nebo čich.

Na můj pokyn zastavil na autobusové zastávce, odkud to bylo domů jen kousek. Sice se mě usilovně snažil dovézt až k domu, ale já na vystoupení trval. Při zavírání dveří jsem si všiml, že na bílé kůži sedačky zůstal obtisknutý můj zadek.

"Moc vám děkuji. Mějte se hezky." Nic lepšího mě nenapadlo. Bylo mi jasné, že vyčištění auta se mu prodraží. Zase se usmál: "V pohodě. Rád dělám dobré skutky. Na shledanou."

Vyrazil, teď už zasviněným a smradlavým Jaguárem, dál. Kousek od zastávky se šourala starší paní s hůlkami. Zastavil u ní, pomohl ji nasednout a zapnout pás. Zdálky jsem zahlédl její šťastný výraz a mě napadlo, jak dlouho ho asi bude mít.

Je skvělé, když se překvapivě objeví člověk, který chce s nadšením pomáhat druhému v nouzi. Zvláště, když bez ohledu na následky, dá k dispozici svůj nejlepší majetek.

Jenom nevím, zda si uvědomuje, že ten, komu pomáhá, se může cítit trapně a nemusí sdílet stejné nadšení z každé pomoci.

Píseň Každé ráno, hraje skupina Katapult. Zdroj YouTube.cz:

Úvodní fotografie:

https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/

Autor: Jan Šik | sobota 9.11.2019 18:00 | karma článku: 22.93 | přečteno: 1047x

Další články blogera

Jan Šik

Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy

Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?

23.3.2024 v 18:00 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 531 | Diskuse

Jan Šik

Kdo jsou oběti zla?

Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.

24.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 482 | Diskuse

Jan Šik

Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy

Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.

10.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 194 | Diskuse

Jan Šik

Kauza psychiatr: Kdo za ni může?

V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.

20.1.2024 v 18:00 | Karma článku: 24.45 | Přečteno: 630 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Václav Kunft

Velký pátek

Otevírání hor a vydávání pokladů nemá nic společného s křesťanským Velkým pátkem. Je to stará pohanská tradice spojená s příchodem jara. Mytologické téma je smrt a znovuzrození.

29.3.2024 v 11:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 9.82 | Přečteno: 158 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 158 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.51 | Přečteno: 208 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 200 | Diskuse
Počet článků 403 Celková karma 15.74 Průměrná čtenost 1361

Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...