Dívka, co napomínala lidi, kteří se chovali jako čuňata
Bylo brzy ráno a má původní představa, jak všechno vychytám, když si přivstanu, se vytrácela někam nahoru a posilovala mlžný opar, který se vznášel nad obchodním centrem. Po deseti minutách kroužení dokola se konečně jeden zákazník rozhodl k odjezdu a uvolnil mi místo pro auto. Ostatní to totiž taky vychytali. Dorazili čerství a odhodlaní ve stejný čas a tím pádem tady nebylo k hnutí. Stál jsem na parkovišti a bral si nákupní vozík s kolečky. Po krátkém přešlapování a vzdychání následovala cesta do víru závodů ve strkání mezi regály s potravinami.
Jednou rukou jsem tlačil nákupní vozík a ve druhé držel podrobný seznam, který se mi zdál dlouhý jako písemný rozkaz Napoleona při bitvě u Waterloo. Ostatně v oddělení s potravinami mi přišlo, že se ve válečné zóně právě ocitám. U bedýnek s ovocem se na zemi kutálelo několik speciálně vyšlechtěných jablek, bez červů a skvrn na slupce. Jednomu nedočkavci padaly z rukou, když se je snažil rychle nacpat do igelitového sáčku.
Chvilka zamyšlení mě stála drcnutí od vozíkem netrpělivého zákazníka přesně do míst, kde končí má záda. Otočil jsem se. Přišlo asi od čtyřicetileté dámy v těsném rozepnutém kožíšku, v jejichž očích jsem četl samé otázky a pokyny. Třeba: budeš tady čumět ještě dlouho nebo šup, šup, tak už maž. "Pardon," pronesla pohrdavě tónem, o kterém nebylo sebemenších pochyb, že nejde o omluvu, ale pobídku.
Vyrazil jsem dál do větší strkanice a snažil se už nakupovat a nepřemýšlet. I když mi nedocházelo, proč podle posledních průzkumů touží většina obyvatelstva po menších obchodech a zatracuje velké supermarkety. Asi proto, že se v obrovském prostoru lidí touží po blízkém fyzickém kontaktu, napadlo mě v momentu, když mi přes prsty u nohou přejelo kolečko dalšího těžce naloženého vozíku.
Bylo asi týden po vánočních svátcích a sobota ráno. Období, kdy nákupní horečka polevuje, ale dochází zásoby. Všechno bývá projedeno anebo vyhozeno a domácí ledničky je životně důležité doplnit. Štědrý den připomínaly už jen blikající žárovičky na stropě a obrovský umělý stromek v rohu obchodního centra, celkem nevkusně nastrojený. Atmosféru zneklidňovala rychlejší hudba než obvykle.
Bez úrazu jsem rychle zdolal celé válčiště. Mezi výhody nákupního seznamu patří skutečnost, že si ho lze dopředu sestavit podle toho, jak jdou za sebou regály se zbožím. Když jde člověk na nákup po sto padesáté, není problém si cestu zapamatovat.
Po namarkování mi pokladní, s unavenýma očima už v devět hodin dopoledne, předala účtenku a pronesla suše :"Soutěž." Hlavou pokývla směrem k informacím a potom se věnovala dalšímu zákazníkovi, který se zrovna pokoušel poskládat šikmou věž v Pise z balíků toaletního papíru. Při pohledu do nákupního vozíku bylo jasné, proč jich potřebuje tolik.
K pultu s informacemi vedla dlouhá fronta. Nejradši bych si na ni vykváknul. Jsem však průměrný muž, toužící po novém a lepším automobilu. K němu stačilo vyplnit formulář, napsat číslo účtenky a mít trochu štěstí ve slosování. Zasněně jsem myslel na nové auto, když na mě konečně přišla řada.
Z druhé strany pultu stála mladá dívka, tipuji středoškolačka, patrně na brigádě. Měla na sobě černé kalhoty, bílou košili a oranžovou vestu s logem obchodního centra, stejně jako ostatní personál. Kaštanově hnědé vlasy, v obličeji jemné rysy a místo očí mrkačky makové panenky. Vypadala jako malá holčička. Obsluhovala dvě řady. V jedné stáli průměrní muži toužící po novém autu a ve druhé sběrači bodů za nákupy, kteří si chodili pro různé zboží. Občas někdo předběhl, aby se zeptal, kde najde kečup či krmení pro kočku. Měla ještě jeden úkol. Hlášení do reproduktoru. Například když někdo ztratil dítě nebo parkoval na místě pro invalidy.
Současně s ní mluvili minimálně dva lidé, kteří se navzájem překřikovali. Dívka nestíhala a v obličeji byla celá rudá. Na čele jí stály kapky potu a svoje mrkačky měla rozšířené.
Nadechoval jsem se k požadavku na soutěžní formulář, když v tom se přiřítila starší prodavačka menší postavy s naštvaným obličejem.
"Hlášení!" vykřikla rozčileně.
Dívka se otočila: "Cože?"
"Hlášení, chci hlášení. Hlášení! Všeho nech a začni hlásit? Od toho jsi snad tady? Ne? Hned."
Dívka nevěděla, co má dělat. Právě řešila problém s reklamací žehličky a obě fronty se neúprosně prodlužovaly. "A co mám dělat?"
Prodavačka zakoulela očima: "Hlásit! Prasata. Lidi jsou strašná čuňata!". Někteří zákazníci v první linii fronty na informace vrhali pohoršené pohledy.
Dívka zoufale stála mezi problémy týkajících se žehliček, kečupů, krmení pro kočky, formulářů, dětí, aut a prasat. Rozmýšlel jsem se, že jí ulevím. Svého snu v podobě nového auta se, ve prospěch jejího zdraví, vzdám a odejdu.
"Ale co mám hlásit?" vykřikla dívka a v očích se jí objevily slzy, mezi kterými starší neodbytný zákazník trval na informaci o urologickém čaji, protože neměl brýle, aby si přečetl, jak se připravuje.
"Ať si ta prasata nesedají na prázdné pulty od chleba a rohlíků, přece!" odpověděla rozlobená prodavačka a zdůraznila: "Nech tady těch zbytečností a hned se pusť do hlášení nebo jdu za šéfem!" Otočila se a šla pryč.
Její odchod byl impulzem i pro mě. Mávl jsem rukou, vykašlal se na formulář a šel. Právě jsem se s plně naloženým vozíkem blížil k proskleným dveřím s fotobuňkou u východu, když se z ampliónu ozvalo:
"Prosíme všechna prasata, ať si nesedají na prázdné regály od pečiva. Opakuji hlášení! Prosíme všechna prasata, ať si nesedají na prázdné regály od pečiva!"
Zarazil jsem se, zastavil a vybuchl smíchy. Zajímavé bylo, že jinak skoro nikdo. Pokud nepočítám dvě chechtající květinářky, které kousek ode mě vázaly kytky, řehtající se starší paní z vedlejší trafiky a pána plácajícího se do kolen a sedícího na lavičce u zařízení na vratné láhve. Většina lidí byla hluboce ponořena do svého zboží a svých myšlenek a hlášení neslyšela. Ostatní se nesmáli, někteří jen nevěřícně kroutili hlavou.
Dívka stála u pultíku a držela si pusu. Vzlykala. Přes celý obchod k ní běžel tlustý muž v černých kalhotách a bílé košili. Měl ji vykasanou a jeho břicho se při pohybu nevábně pohybovalo zleva doprava a zpět. Mával rozčileně rukama. Její vedoucí.
K dívce utíkal ještě někdo. Prodavačka z pečiva. Objala ji kolem ramen a vložila do ruky velikánskou čokoládu. Byla jediným člověkem v okolí, který šel dívku utěšit. Když doběhl zpocený vedoucí, chtěl se do ní pustit, jenže se na něho vrhli zákazníci ve frontě. První zaútočil vytrvalý pán, který stále nedostal informaci o správném vaření čaje. Druhým byla dáma středního věku, která vedoucímu rozhořčeně sdělovala, že její kočka doma hyne hlady a přitom ona pořád neví, jestli ty nové granule obsahují éčka. A třetí jeden z průměrných mužů, který si přišel vyplnit formulář se soutěží o auto a otráveně oznámil, že zatímco tady všichni blbnou, došla náplň do propisky.
Šéf se začal potit ještě víc a na bílé košili se mu objevily velké mokré mapy. Vypadal, že chce utéci, jenže dívka byla momentálně nepoužitelná, takže se zákazníkům musel věnovat sám. Určitě mu zrovna došlo, že služba na přepážce s informacemi patří v jeho oddělení k těm nejtěžším.
Právě v ten okamžik i jemu začaly stékat malé kapky stresu do džbánu, který jednou přeteče...
Přeji všem hodně zdraví a osobní pohody do roku 2020 bez kapek do džbánů!!!
Píseň Tři čuníci jdou, text a hudba Jaromír Nohavice, zpívá Dáda Patrasová. Zdroj: YouTube.cz:
Úvodní fotografie:
https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/
Jan Šik
Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Jan Šik
Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Jan Šik
Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy
Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?
Jan Šik
Kdo jsou oběti zla?
Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.
Jan Šik
Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy
Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.
Jan Šik
Kauza psychiatr: Kdo za ni může?
V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.
Jan Šik
Analýza policejní akce očima čtenáře detektivek
Čtenáři detektivek dokáží detaily zločinu rozebrat na šroubky. Zvláště toho na filosofické fakultě, který se odehrál v předvánočním čase loňského roku.
Jan Šik
Věštba pro rok 2024: Hodně budeš někde
Co nás jednou čeká by chtěl vědět každý. Proto buďme rádi, když potkáme někoho důvěryhodného, kdo nám naši budoucnost předpoví.
Jan Šik
Až se rozsvítí vánoční hvězda
Temné dny těžce padají na lidskou duši. O to hůře, když se k tomu přidá počasí, které je spíše dušičkové než vánoční. Všechno zlé však jednou skončí.
Jan Šik
Hnědá olympiáda Berlín 1936 - špičkový atlet Jesse Owens
Osudy některých sportovců připomínají pohádkové příběhy. Ale často tento dojem vzniká jenom při pohledu zvenku. Podobně jako u naleštěné krásy, v jejímž nitru se ukrývá zlo.
Jan Šik
Národní proticukrová centrála dětem nepomůže
Jakákoliv policie na světě nikdy neporazí obchod s drogami. Dokud bude existovat poptávka, je jakýkoliv boj proti nim marný. Nejde však jen o tvrdé drogy.
Jan Šik
Kdo byl balíkový hrdina?
Vzpomínka na osmnáctiletého židovského studenta, kterého popravili nacisté. Jeho velký příběh může být inspirací i pro dnešní a budoucí generace.
Jan Šik
Mamánek, který si moc rád povídal se svou maminkou
Přehnaná péče o dítě bývá především doménou matek. Neuvědomují si, že život jejich potomka po letech nemusí skončit vůbec dobře.
Jan Šik
Ponižovaná dívka s kousanci na krku
Zastrašování vysává z obětí energii a bere jim zdraví a důstojnost. K tomu nejhoršímu patří šikana na pracovišti.
Jan Šik
Čtyřkačkový hošek a drsný řidič autobusu
Drzost současných mladších generací prý nezná hranic. V některých případech však tato může být signálem, že se v budoucím životě rozhodně neztratí.
Jan Šik
Dívka jedoucí v metru a zapáchající čerstvě vykopanou hlínou
Občas potkáme v životě někoho, s kým bychom chtěli kráčet po společné cestě. On jen na chvíli vyjeví svou pravou tvář a všechna naděje je pryč.
Jan Šik
Hrabošení v obchodním centru s módním troubou
Má-li muž doprovodit partnerku či manželku do obchodního centra za účelem nákupu oblečení, jde o hrdinský čin, který se podobá sebevražedné misi.
Jan Šik
Skvěle poskytnutá služba hodinového manžela
V záchvatech slabosti muž ženě slibuje. Potom zapomene a pak zase. V reakci na situaci ženě nezbývá než volat o pomoc. Ta bývá poskytnuta v překvapivě větší kvalitě, že se očekávalo.
Jan Šik
Záhada sežrané oplatky
V domácnostech dochází k záhadám. Občas se ztrácí nebo naopak přebývají věci různého charakteru. Takové události se neobejdou bez konfliktů v manželském soužití.
Jan Šik
Cizí kalhotky pod manželskou postelí
Skoro každý muž jednou za čas provede nějakou špatnost. Většinou se však chová jako beránek a tehdy bývá neprávem osočen. Třeba obviněním z nevěry.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 405
- Celková karma 14,99
- Průměrná čtenost 1356x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené