Kluk, co objímal tatínka, až jednou sám vyrostl

1. 02. 2020 18:00:00
Vztah otce se synem patří k nejzásadnějším věcem v životě. Všechno, co rodič předá svému dítěti, ono jednou předá zase svému. Jaké věci mohou být na světě důležitější?

Prý existují lidé, kteří se těší ráno do práce. Ať svítí slunce, prší nebo mrzne či sněží. Nevím. Mám svou práci rád, ale že bych rozespalý běžel s nadšením do rachoty k soustruhu do Kolbenky, to se mi ještě nestalo. Vlastně v pátek ano, ale v pondělí....

V ten den pondělí bylo. Mírný sněhový poprašek v kombinaci s mrazíkem začal komplikovat dopravu na silnicích. Se sklopenou hlavou jsem se šoural ke stanici metra po chodníku a kopal do kamínků. Hlavou mi běžely myšlenky na nevyřízené záležitosti a zkracovaly moje kroky. Jenže tak to nemohlo jít donekonečna, to už jsem se mohl zrovna otočit a vrátit domů. Krásná myšlenka. V ten okamžik do mě vrazila mladá slečna s časopisem v ruce. Nehodlala od něj odlepit oči ani v ranním provozu na chodníku.

Tehdy jsem je uviděl poprvé. Nebýt srážky se slečnou nevšiml bych si jich. Stáli na rohu dvou starobylých domů, původně určených k bydlení. V jednom bylo několik bytů a ve druhém základní škola, před kterou se začali shromažďovat školáci. Kolem obou domů se v každé ulici táhly dlouhé kolony aut, které se pohybovaly menším tempem než slečna s časopisem. Až na občasné troubení nebyl velký hluk. Proto jsem uslyšel volání: "Tatínku, tatínku..."

Muž, asi kolem pětatřiceti, byl velmi vysoký a hubený. Vypadal, že v dlouhých černých kalhotách má místo nohou dlouhé tenké hůlky. Měl hnědý klobouk, kabát stejné barvy pod kolena a černé dioptrické brýle. V pravé ruce držel aktovku, v které si zřejmě nesl papíry, na kterých pracoval o víkendu. Někdo si práci domů bere pro svůj vnitřní klid. Po příchodu v pátek odpoledne s taškou mrskne do kouta a v neděli večer se na ni náhodou podívá. Okamžitě zpanikaří a má dvě možnosti. Buďto se bude do pondělního rána snažit stihnout všechno, co si předevčírem naplánoval anebo se na práci vykašle. Nejdůležitější ovšem je, nezapomenout papíry v pondělí ráno doma.

Muž vypadal jako magistrátní úředník strašně důležitého odboru, snad bytového či dopravního. Slova: "Tatínku, tatínku...,," na něho volal malý, asi šestiletý kluk. Měl na hlavě modrou pletenou čepici a na zádech červenou koženkovou aktovku. Vybíhal z domu a běžel ke svému otci. Když k němu přiběhl, roztáhl ruce, objal mužovi tenké nohy v černých kalhotách a zabořil obličej do jeho kabátu.

Muž se sklonil a pohladil kluka jemně po tváři. Ne jednou, několikrát. Kluk zvedl obličej a podíval se mu do očí.

Zastavil jsem se a díval se a stejně učinil i čas. Připadlo mi, že okolní svět je filmovým pásem, který na chvíli přestal běžet, Všechno okolo na okamžik ztuhlo. Slečna s časopisem, pomalu jedoucí auta s naštvanými řidiči, běhající školáci a dokonce ostatní chodci. Vnímal jsem jenom otce se synem, mezi kterými právě probíhalo zvláštní spojení. Energie, která nebyla studená, ale teplá. Tak moc teplá, že tálo i půl centimetru napadaného sněhu na chodníku a silnici. Měli ji oba v očích, když se na sebe dívali. Energii, která dává velkou sílu, naději a nosí štěstí. Když přijde, vletí do prsou, nutí člověka hluboce dýchat, protože ji cítí v srdci.

Od toho dne jsem je potkával při každé cestě do práce. Otec vždy čekal na stejném místě. Syn přiběhl a objal ho. Později už nevolal nahlas, ale pokaždé se mi zdálo, že slova: "Tatínku, tatínku...," svému otci šeptá. Rostl rychle a muže ve výšce doháněl. Když přišel poslední rok školy, objímal ho už kolem ramen. Trvalo celých devět let, než kluk dokončil devítiletku a vyrazil do světa. Od otce se pokaždé dočkal pohlazení. Ten jednoho roku svého syna něžně pohladil po tváři naposledy. Po prázdninách jsem už ani jednoho neviděl.

Uběhla řada dalších let. Od pondělí do pátku jsem chodil do práce z domu přes nejbližší stanici metra. První den v týdnu vždy zasmušilejší a poslední veselejší. Jedno zimní pondělí jsem zase kráčel po chodníku k soustruhu do Kolbenky, měl sklopenou hlavu a kopal do kamínků. Zase napadlo půl centimetru sněhu a kolabovala doprava. Zaslechl jsem první zatroubení a napadlo mě, že letos přijde první kalamita. V ten okamžik do mě vrazila mladá slečna s mobilem v ruce a sluchátky na uších. Nehodlala odlepit oči od displeje ani v ranním provozu na chodníku.

Zvedl jsem hlavu a zase je uviděl. Nejdříve mě napadlo jestli náhodou ještě nespím, že bych omládl bylo málo pravděpodobné. Na rohu dvou starobylých domů, již dávno zrekonstruovaných, kde se v jednom stále bydlelo a ve druhém byla škola, stál muž. Měl na sobě hnědou bekovku, bundu stejné barvy pod kolena a na očích dioptrické brýle. Černé, s červeným páskem v obroučkách. V ruce držel tašku na notebook, na kterém asi pracoval doma a nyní si ho nesl sebou do práce. Muž byl stejně vysoký a hubený, jako kdysi jeho otec. "Tatínku, tatínku...," ozvalo se najednou. Z domu, ve kterém před lety bydlel muž jako dítě, vyběhl malý, asi šestiletý kluk. Měl na zádech červenou aktovku a na hlavě modrou čepici. Objal tatínkovi nohy a zabořil obličej do jeho bundy. Potom zvedl hlavu a podíval se svému otci do očí.

Uviděl jsem to samé, co tehdy, před mnoha lety. Tu teplou energii zářící ze spojení mezi otcem a synem. Všechno kolem se zastavilo a bylo rázem zaplaveno sílou, nadějí a štěstím.

Otec je svému synovi tím největším mužským vzorem. Dokáže mu předat spoustu věcí. Třeba zdravé sebevědomí, úctu, poctivost, galantnost k ženám nebo schopnost držet dané slovo. Mimo typicky chlapských vlastností ještě jednu důležitou věc. Lásku.

Na světě je opravdu dobře zařízeno, že mnoho věcí v životě lidském se dědí z otce na syna.

Píseň Ladovská zima, zpívá Jaromír Nohavica. Zdroj: YouTube.cz:

Úvodní fotografie (zdroj Pixabay.com):

https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/

Autor: Jan Šik | sobota 1.2.2020 18:00 | karma článku: 23.56 | přečteno: 488x

Další články blogera

Jan Šik

Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy

Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?

23.3.2024 v 18:00 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 527 | Diskuse

Jan Šik

Kdo jsou oběti zla?

Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.

24.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 482 | Diskuse

Jan Šik

Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy

Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.

10.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 194 | Diskuse

Jan Šik

Kauza psychiatr: Kdo za ni může?

V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.

20.1.2024 v 18:00 | Karma článku: 24.45 | Přečteno: 630 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 186 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.49 | Přečteno: 193 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.89 | Přečteno: 124 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 188 | Diskuse

Pavel Liprt

Narozeninová ženuška má

Narozeninový věk se přece u dámy neříká, to bych byl opravdu hrozný nešika, můžete však snadno vyčíst z této básně, že je mi s mojí ženou už mnoho let krásně.

26.3.2024 v 11:07 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 515 | Diskuse
Počet článků 403 Celková karma 15.74 Průměrná čtenost 1361

Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...