Dívka, co četla u vody a prudil ji hastrman

28. 03. 2020 18:00:00
Každý člověk nosí brýle. Dívá se přes ně na svět kolem sebe. Někomu ukazují krásu a jinému věci, kvůli kterým si na všechno stěžuje. Je jenom na nás, jaké brýle si pro svůj život vybereme.

Dívka ležela na boku u rybníka na dece a trochu funěla. Přestože teprve končilo jaro, slunce hřálo jako uprostřed léta, proto se rozložila pod silný dub s velkými a tlustými větvemi. Tráva se tlačila ze země ven a hnědá barva louky se měnila na příjemnou zelenou. Pofukoval slabý větřík, který dívce pohazoval pramínky vlasů na čele. Musela si je pořád upravovat, aby mohla dělat, pro co sem přišla.

Dívčino tělo se podobalo koblize, z které vyčuhovaly tlusté ruce a nohy a tvarohový obličej. Měla na sobě lehké květované šaty a sešlapané bílé tenisky, které si skopla z nohou. Ležely rozházené za dekou se zavázanými tkaničkami. Dlouhé černé vlasy se skláněly, jako větve vrby, která stála opodál. Dívka si jednou rukou podpírala hlavu a druhou převracela stránky knihy.

Nepouštěla se do čtení náročné literatury. Líbila se jí romantika šmrnclá lehkou erotikou. Druhou rukou převracela stránky knihy, podle toho, jak rychle četla. Někdy se špatně soustředila. Třeba, když jí myšlenky utekly někam pryč nebo při pípnutí zprávy či upozornění v mobilu. Zpravidla neodolala, sáhla po něm a zkontrolovala displej. Chodila na svoje oblíbené místo často, ještě nikdy však žádná zpráva nebyla důležitější a zajímavější než kniha, kterou si pokaždé přinesla.

Najednou uslyšela šplouchnutí. Zamračila se a otočila hlavu k rybníku. Bylo chvíli po poledni a od jeho hladiny se odrážely sluneční paprsky, které dopadaly na její bledou kůži. Tušila, že večer bude celá červená. Nečekala ovšem, že zčervená hned. Spatřila, jak z vody vycházel muž.

Nejprve se objevila hlava a postupně celé tělo, jak pomalu kráčel bosý na břeh. Nakrátko ostříhaná hlava pevně seděla na souměrném a svalnatém těle. Byl to velmi hezký muž, který měl na sobě zelené triko a maskovací kalhoty. Po jeho opálené kůži stékaly kapky vody, lesknoucí se v poledním slunci. Vypadal jako voják, ale vojákem nebyl.

Dívka si ho s povzdechem prohlížela. Tak nějak si představovala muže, který vystupoval jako hlavní postava v každé knize, kterou četla. Pan Dokonalý. Dokonale krásný chlap, dokonalý milenec, dokonalý manžel, dokonalý otec, dokonalý... Představovala si, že k ní přisedne na deku, vezme ji za ruku a políbí. Přestala skoro dýchat a v celém těle ucítila šimrání. Zrychlil se jí tep a rozbušilo srdce. Najednou zatoužila po něčem, co ještě nikdy neměla.

Muž přišel opravdu až k ní. Dívka zavřela knihu, sedla si a tajně doufala, že si přisedne. Jenže on se posadil na protější pařez.

"Ahoj, kdo jsi?" zeptal se.

"Ahoj, Eva," odpověděla. "A ty?"

"Jsem vodník Adam," pronesl dramaticky.

Dívka se začala smát.

"Vážně, nesměj se." Podíval se přísně na její tvarohový obličej. Dívka zmlkla.

"A proč jsi vylezl z vody ven, hastrmane? Tady se ti musí špatně dýchat!" řekla posměšně.

"Nedá se v ní vydržet. Je to hrozné," postěžoval si. "Včera večer do ní někdo hodil dvě pneumatiky. Věřila bys tomu? Každý, kdo projde okolo, něco do rybníka zahodí. Papír ze sušenek, prázdnou petku nebo plechovku od piva. Občas se do něj někdo vymočí. Hlavně chlapi. Voda je příšerně špinavá a páchne."

Dívka si smutně pomyslela, že ten hezký muž si k ní už nepřisedne. Vstala a přišla blíž k rybníku. Pečlivě si ho prohlížela. Nasála nosem okolní vzduch a ucítila vůni stromů a květin na louce.

"Vodníku Adame," potají se přitom oslovení ušklíbla, "nic proti, ale voda je čistá, vidím skoro na dno a nic v ní neplave. Jestli nemám rýmu, tak tady není ani žádný smrad. Probudilo se jaro a všechno dokola voní. Z rybníka nic cítit není."

Vodník zavrtěl hlavou. "Nenech se zmást. Počkej se mnou do večera. Ten smrad se nedá vydržet." Chvíli přemýšlel a potom řekl: "Počasí je příšerné."

Dívka se na něj nechápavě podívala. "Jak to myslíš? Dnes je tak krásně. Je trochu větší teplo, než bývá na jaře, ale..."

"No právě," přerušil ji hezký muž, "mělo by být ještě studené jaro. Počasí už není, co bývalo. Okolí rybníka vypadá taky jinak, než kdysi."

"Jak?"

Vodník se mračil. "Všechno tady zničili. Na kopci nad loukou stál krásný březový háj. A teď? Škoda mluvit. Podívej se sama." Zvedl ruku a ukázal na kopec.

Místo březového háje se na kopci rozkládal borový les. Dívce se borovice moc líbily. Když si zrovna nečetla nebo neprohlížela mobil, ráda se na ně dívala. Navíc v ní měly hnízdo káňata, milovala jejich křik. Někdy kroužily nad dubem, pod kterým si četla. Lehla si pokaždé na záda a v duchu je vábila, aby slétly níž.

Dívku něco napadlo. "Kolik je ti let, Adame?"

"Sto třicet dva."

Dívce cukaly koutky úst. "A to je málo nebo moc?"

"Málo. Podle vodnických měřítek jsem mladý. Podle lidských třicátník, jako ty."

"A máš pod vodou paní hastrmanovou?" zajímala se dívka.

"Nemám. Copak jsem měl kdy čas nějakou nahánět?"

"Ale, ale, neříkej. Za sto třicet dva let, že by sis nenašel čas?" smála se dívka.

Zase se zamračil a dívka si uvědomila, že se celou dobu neusmál. "To by ses divila, kolik mám práce. Od rána do večera lítám jako šus. Nehledě na to, že sem žádné hezké holky nechodí."

Zarazila se. "Ony by měly chodit za tebou? Neměl bys je spíše hledat jinde?"

Podíval se na ni shovívavě. Neřekl jí to, ale od začátku si myslel, že je hloupá. "Jak můžu někam chodit, když mám rybník tady."

"Aha," řekla dívka. "To mě nenapadlo."

Vodník si odkašlal. "No. Navíc sem k rybníku žádné hezké holky nechodí. Jak nějaká přijde, tak když nekulhá nebo nešilhá, je tlustá."

Dívce zrudnul tvarohový obličej. Vrátila se k dece, zvedla ze země knihu a zavřela ji. Potom přišla k vodníkovi a vší silou ho s ní na plocho udeřila do temene hlavy.

Překvapený muž se rozběhl a skočil elegantně po nohou zpátky do rybníka. Sluneční paprsky visely k hladině jako větve vrby nebo vlasy černovlasé dívky. Na pana Dokonalého byl krásný pohled, když se potápěl pod vodu.

Co je platná krása, když ji utopí nekonečné brblání.

Skupina Pražský výběr zpívá píseň Tatrman. Zdroj: YouTube.cz.

Úvodní fotografie použita z Pixabay.com:

https://pixabay.com/cs/photos/k%C3%A1va-kav%C3%A1rna-tabulka-j%C3%ADdlo-p%C3%ADt-2242212/

Autor: Jan Šik | sobota 28.3.2020 18:00 | karma článku: 16.88 | přečteno: 422x

Další články blogera

Jan Šik

Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy

Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?

23.3.2024 v 18:00 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 525 | Diskuse

Jan Šik

Kdo jsou oběti zla?

Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.

24.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 482 | Diskuse

Jan Šik

Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy

Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.

10.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 194 | Diskuse

Jan Šik

Kauza psychiatr: Kdo za ni může?

V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.

20.1.2024 v 18:00 | Karma článku: 24.45 | Přečteno: 630 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 182 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 190 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.88 | Přečteno: 122 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 184 | Diskuse

Pavel Liprt

Narozeninová ženuška má

Narozeninový věk se přece u dámy neříká, to bych byl opravdu hrozný nešika, můžete však snadno vyčíst z této básně, že je mi s mojí ženou už mnoho let krásně.

26.3.2024 v 11:07 | Karma článku: 13.64 | Přečteno: 514 | Diskuse
Počet článků 403 Celková karma 15.67 Průměrná čtenost 1361

Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...