O milovaném chlapovi ve smokingu, bílé košili s motýlkem a pistolí za opaskem

Jsou muži, kteří zůstanou navždy chlapci. Potom existují muži, z nichž se jednoho dne stanou chlapi. Právě po nich ženy touží. 

Stála jsem u výlohy a pečlivě si prohlížela jeho fotografii v životní velikosti. Vysoký, štíhlý, svalnatý a ramenatý. Hezký obličej. Brada, vystrčená mírně dopředu, s nepatrným dolíčkem uprostřed ní. Jemné vrásky kolem očí. Široký úsměv lemovaný rty, který se podobal tomu nejkrásnějšímu smajlíku na světě a z něhož do všech stran zářily bílé zuby. Perfektně učesané krátké, černé vlasy. Hladké a pěstěné ruce s ladně kroutícími se prsty, které se podobaly  malým hadům, připraveným každou chvíli uštknout svou oběť. Skvěle padnoucí černý smoking. Bílá košile, motýlek a naleštěné polobotky, v kterých se mohl každý vidět, jako v zrcadle. Vypadal přesně jako vždycky. Naprosto dokonalý a nedostižný muž.

Milovala jsem ho.

Několikrát denně jsem na něj myslela. Jeho obličej byla první věc, kterou uviděly mé oči po otevření. Usmíval se a mě se nechtělo z postele ven. Převalování se tam a sem, končilo přetažením peřiny přes hlavu a opětovným usnutím, jen proto, abych se mohla znova vzbudit a spatřit jeho široký úsměv s nádhernými a plnými rty. Potom jsem vyběhla ven na zahradu a pustila se do cvičení. Nešlo mi soustředit se na pohyby těla a správně dýchat, takže mě za chvíli bolela hlava. Při snídani jsem se dala do prohlídky mobilu, který obsahoval moře fotek muže, kterého bych mohla pozorovat celý život a pohled na něj by mě nikdy neomrzel.

V práci moje myšlenky pořád odbíhaly směrem k němu. Při každé příležitosti z Internetu vyskakovaly nové zmínky o jeho osobě a mě bavilo číst je pořád dokola. Cestou na oběd jsem chodila přes park, v kterém pokaždé číhal všude. Na lavičce, na které seděl ve skvěle padnoucím obleku, nohu položenou přes nohu. Naopak vestoje se opíral o strom, oblečený jen v bílé košili a černém motýlku. U keřů, s palci zavěšenými do kalhot, kopal vyleštěnou polobotkou do spadených kaštanů a podzimního listí.

Někdy, po odchodu z práce, jsem se procházela po městě a zahlédla muže svého života za sklem v kavárně. Seděl sám a před ním na stole  stála sklenice s jeho oblíbeným nápojem. Uchopil její stopku mezi palec a ukazováček a požitkářsky se napil. Potom s jednou rukou v kapse a rozepnutým smokingem vyšel před kavárnu, vytáhnul ze zadní kapsy kalhot kovové pouzdro a zapalovač. Vložil si cigaretu mezi rty a elegantně si připálil. Natáhl do sebe zhluboka kouř, zaklonil hlavu a vyfoukl ho směrem nahoru.

Při večeři jsem si nalila sklenici vína, zapálila svíčku a představovala si, jak sedí naproti mě. Pozorně poslouchal vyprávění o průběhu pracovního dne ženy, která ho milovala. Mým hloupoučkým vtípkům se smál na celé kolo. Jak se blížila půlnoc, atmosféra byla nabitá elektřinou, jako nebe před bouřkou. Svým hlubokým  a charismatickým hlasem se mnou začal flirtovat. Když jsme si spolu lehli do postele, otočila jsem se na levý bok, zády k němu. Jemně pročesával moje dlouhé vlasy roztaženými prsty a foukal na ně. Potom se něžně dotkl svými rty mého odhaleného krku. Hladil mi záda a já za sebou cítila teplo mužského těla. Moje tělo se chvělo vzrušením...

Tak to šlo den za dnem, tolik, tolik let. Až do dneška.

Včera jsem vyrazila do města, kde jsem si, na budově s místem naší schůzky, všimla výlohy s velkou fotografií, na které byl ON. Seděl na židli mezi dvěma stojícími krásnými ženami. Měli ruce položené na mužových ramenou. Jedna blondýna, druhá černovláska. Obě v dlouhých šatech stejně černé barvy jako jeho oblek. Když jsem je spatřila, píchlo mě u srdce. Začaly mnou cloumat emoce. Srdce se mi rozbušilo šílenou rychlostí. V mé hlavě rejdily myšlenky plné závisti a nenávisti, jako hladoví žraloci v moři. Toužila jsem vyrazit mu pistoli z ruky, zamířit na obě konkurentky a potom mačkat spoušť, dokud nedojdou všechny náboje.

Prošla jsem dovnitř budovy a nedočkavě se třásla. Šatnářka ode mě převzala kabát a já vkročila do prostoru, kde bylo plno. Chlapec, stojící u dveří, roztrhl koupenou vstupenku a ukázal, kam se posadit. Světlo zhaslo. Potom se znova rozsvítilo přímo za místem, na kterém se objevil.

Seděl uprostřed restaurace, naproti mě. Ve svém oblíbeném smokingu, motýlku, košili, polobotkách a pistoli ve skrytém pouzdru na boku kalhot. Vedle něho stál číšník: "Přejete si, pane?"

Můj milovaný muž pronesl: "Doneste mi Martini Dry Coctail z vodky a suchého vermutu s olivou."

Mrkl na mě, cítila jsem jak rudnu a chvěji se touhou.

Číšník se uklonil: "Jak si přejete, pane." Otočil se a kráčel pomalu a důstojně k baru. Šlo o prvotřídní podnik se špičkově vychovaným personálem.

"Mladíku, ještě něco!" Zadržel ho pokyn, pronesený hlasem, který nesnesl odmítnutí.

"Ano, pane?"

Moje láska pronesla svým charismatickým hlasem: "Protřepat. A nemíchat!" 

https://www.youtube.com/watch?v=83wO_d4Jp9M

Sean Connery jako James Bond. Zdroj: YouTube.cz

Úvodní fotografie z Pixabay.com:

http://https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/