Jak jezerní obluda zjistila, že je krásná
Jezero mělo po obvodu asi dva kilometry. Z jedné poloviny ho lemoval les a z druhé obrovská louka. Nepravidelný obrys značil mnoho malých zátočin a tůní. Některé tak zarostly rákosím, že přes ně nešlo nic vidět. Na břehu se nacházely trávou prorostlé kameny, které vypadaly, jako kdyby z nich někdo udělal obrovský náhrdelník. Od hladiny se do všech stran odrážely sluneční paprsky ve dne a měsíční svit v noci. Vytvářely třpyt, který oslňoval každého, kdo šel zrovna okolo.
Jednoho jarního dne, brzy ráno, se v jezeře ozvalo šplouchnutí. U místa, kde se louka spojovala s lesem, se začala z vody pomalu vynořovat dívka na velikánské rybě. Vznášel se lehký opar, který milosrdně zakrýval celé jezero. Dívka byla moc ráda, že ji nikdo nevidí, protože se považovala za ošklivou.
Nejhorší byl vztek, který cítila sama nad sebou. Po každém pohlédnutí do vodní hladiny jí křeč sevřela břicho. Z něho, až nahoru do krku, vystřelilo rozčílení, hledající si cestu dívčiným tělem. Nemohla kvůli tomu pořádně dýchat.
Dívka nenáviděla samotu v hlubinách jezera. Vadilo jí, že je v něm jenom několika metrový tlustý kapr. Vztekala se nad tmou, rozprostírající se v obydlí na dně. Uměla sice dýchat ve vodě, ale milovala čerstvý vzduch. Každou volnou chvíli vyplavala nahoru a po vynoření lokala kyslík stejně hltavě, jako žíznivý poutník vodu. Neměla většinou co na práci, což bývalo dost často. Vynořovala se proto většinou brzy ráno nebo pozdě večer, kdy nehrozilo, že někdo spatří její postavu.
Tlustý kapr ji dovezl ke břehu a vrátil se na dno. Vylezla na velký placatý kámen a čekala, až slunce rozhrne opar. V takový okamžik bývala nejšťastnější. Do chvíle než se se uviděla ve vodní hladině, jako v zrcadle.
"Ahoj," ozvalo se za ní nečekaně.
Lekla se a sklouzla do vody za kámen. Ocitla se v malé tůňce zarostlé rákosím. Kámen ji poskytoval bezpečný úkryt, ale zároveň bránil tomu, aby se dostala do jezera. Uvízla v pasti a nevěděla, co bude dělat.
"Ahoj," řekla.
Trochu povystrčila obličej zpoza kamene, ale jenom kousek. Zahlédla mládence na břehu. Byl na návštěvě u příbuzných a než ráno vstali, šel na procházku kolem jezera. Spatřil dívku sedící na kameni a schoulenou do sebe. Než ji pozdravil, zahlédl jenom její nahá záda. Ona potom hned vklouzla do vody.
"Jsem Petr. Jak se jmenuješ ty? Co tam děláš? Bydlíš dole ve vesnici?" zeptal se.
Zasmála se. "To je moc otázek najednou. Jmenuji se Liliana. Bydlím tady a chystala jsem se opalovat, než jsi mě vyrušil."
"Promiň." Omluvil se a dívka se na něho teprve teď pořádně podívala jedním okem za kamenem. Měl na sobě modré kalhoty, bílou košili a černé kožené boty, na procházku do přírody úplně nevhodné. Zaujaly jí jeho černé oči, které mu zářily stejně jako úsměv na tváři a ranní slunce na obloze.
"Nic se nestalo," řekla a schovala se celá za kámen.
Zavrtěl hlavou: "Proč se přede mnou schováváš? Já tě nekousnu."
Dívka se nadechla. Dlouho s nikým nemluvila a potřebovala ze sebe dostat to, co jí trápilo nejvíce.
"Neschovávám se před tebou. Schovávám se přede všemi. Jsem strašně ošklivá. Hrozná obluda. Nikdo mě nesmí vidět."
Mládenec se chtěl nejdříve zasmát, ale zmlkl, když si všiml, že postava za kamenem se ani nepohnula.
"Nemusíš se stydět. Slibuji, že se ti nebudu vysmívat, když se ukážeš. Máš moc něžný a příjemný hlas."
Cože? To má na mysli to moje krákorání, pomyslela si. Dívka se pustila do pláče.
"Prosím tě, běž pryč," vzlykala. "Nezlob se na mě, běž..."
Mládenec pokrčil rameny. Zavrtěl hlavou a odešel. Dívka chvíli počkala, potom vylezla zpod kamene a vklouzla pod hladinu. Plakala celou dobu, než se dostala až na dno jezera do svého příbytku. Večer se cítila hrozně sama a opuštěná. Tak moc toužila po společnosti a chtěla si s někým povídat. Občas mluvila na tlustého kapra. Vypadal, že ji poslouchá, ale nikdy neřekl ani slovo. Dneska ji chtěl potěšit. Připlul až k ní a otřel se o dívčinu ruku. Vykřikla leknutím a kapr raději plaval zase pryč.
Druhý den ráno se chtěla znova nadýchat čerstvého vzduchu. Tentokrát vyplavala sama. Vystrčila opatrně hlavu nad hladinu a rozhlížela se dokola. Když nikoho neviděla, rozhodla se, že se projde v trávě. Měla ráda procházky v ranní rose.
Vylezla na břeh. Voda z ní stékala dolů. Slunce už teple hřálo a její pokožka rychle usychala. Mírně se rozkročila a nastavila mu tvář. Přimhouřila oči. Měla černé vlasy, dlouhé do půli zad. Foukal mírný větřík, který si s nimi pohazoval. Úsměv vykreslil dívce milý obličej s malým nosíkem. Byla moc hezká a v ten den jí to mimořádně slušelo.
"Ty jsi krásná Liliano," ozvalo se najednou před ní. Lekla se a zůstala stát. Ani se nepohnula, jen se dívala před sebe. Z křoví vystoupil mládenec ze včerejška, zase v těch nemožných kožených botách.
Začala znova plakat: "Proč mi lžeš, Petře? Jsem hrozná obluda, copak to nevidíš? Nemohu se na sebe podívat."
Mládenec k ní přistoupil a objal ji. Zašeptal dívce do ucha: "Jsi nádherná, kouzelná a úžasná, Liliano."
Liliana se usmála.
Občas si připadáme oškliví. Třeba ráno, když se podíváme se do zrcadla. Potom je pro nás moc důležité, aby se v naší blízkosti našel někdo, kdo nám řekne, jak jsme nádherní, kouzelní a úžasní.
Daleko důležitější však pro nás je, abychom se za nádherné, kouzelné a úžasné považovali sami.
Ewa Farna zpívá Jaký to je. Píseň k seriálu Ošklivka Katka. Zdroj: YouTube.cz:
Úvodní fotografie z Pixabay.com:
http://https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/
Jan Šik
Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Jan Šik
Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Jan Šik
Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy
Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?
Jan Šik
Kdo jsou oběti zla?
Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.
Jan Šik
Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy
Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.
Jan Šik
Kauza psychiatr: Kdo za ni může?
V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.
Jan Šik
Analýza policejní akce očima čtenáře detektivek
Čtenáři detektivek dokáží detaily zločinu rozebrat na šroubky. Zvláště toho na filosofické fakultě, který se odehrál v předvánočním čase loňského roku.
Jan Šik
Věštba pro rok 2024: Hodně budeš někde
Co nás jednou čeká by chtěl vědět každý. Proto buďme rádi, když potkáme někoho důvěryhodného, kdo nám naši budoucnost předpoví.
Jan Šik
Až se rozsvítí vánoční hvězda
Temné dny těžce padají na lidskou duši. O to hůře, když se k tomu přidá počasí, které je spíše dušičkové než vánoční. Všechno zlé však jednou skončí.
Jan Šik
Hnědá olympiáda Berlín 1936 - špičkový atlet Jesse Owens
Osudy některých sportovců připomínají pohádkové příběhy. Ale často tento dojem vzniká jenom při pohledu zvenku. Podobně jako u naleštěné krásy, v jejímž nitru se ukrývá zlo.
Jan Šik
Národní proticukrová centrála dětem nepomůže
Jakákoliv policie na světě nikdy neporazí obchod s drogami. Dokud bude existovat poptávka, je jakýkoliv boj proti nim marný. Nejde však jen o tvrdé drogy.
Jan Šik
Kdo byl balíkový hrdina?
Vzpomínka na osmnáctiletého židovského studenta, kterého popravili nacisté. Jeho velký příběh může být inspirací i pro dnešní a budoucí generace.
Jan Šik
Mamánek, který si moc rád povídal se svou maminkou
Přehnaná péče o dítě bývá především doménou matek. Neuvědomují si, že život jejich potomka po letech nemusí skončit vůbec dobře.
Jan Šik
Ponižovaná dívka s kousanci na krku
Zastrašování vysává z obětí energii a bere jim zdraví a důstojnost. K tomu nejhoršímu patří šikana na pracovišti.
Jan Šik
Čtyřkačkový hošek a drsný řidič autobusu
Drzost současných mladších generací prý nezná hranic. V některých případech však tato může být signálem, že se v budoucím životě rozhodně neztratí.
Jan Šik
Dívka jedoucí v metru a zapáchající čerstvě vykopanou hlínou
Občas potkáme v životě někoho, s kým bychom chtěli kráčet po společné cestě. On jen na chvíli vyjeví svou pravou tvář a všechna naděje je pryč.
Jan Šik
Hrabošení v obchodním centru s módním troubou
Má-li muž doprovodit partnerku či manželku do obchodního centra za účelem nákupu oblečení, jde o hrdinský čin, který se podobá sebevražedné misi.
Jan Šik
Skvěle poskytnutá služba hodinového manžela
V záchvatech slabosti muž ženě slibuje. Potom zapomene a pak zase. V reakci na situaci ženě nezbývá než volat o pomoc. Ta bývá poskytnuta v překvapivě větší kvalitě, že se očekávalo.
Jan Šik
Záhada sežrané oplatky
V domácnostech dochází k záhadám. Občas se ztrácí nebo naopak přebývají věci různého charakteru. Takové události se neobejdou bez konfliktů v manželském soužití.
Jan Šik
Cizí kalhotky pod manželskou postelí
Skoro každý muž jednou za čas provede nějakou špatnost. Většinou se však chová jako beránek a tehdy bývá neprávem osočen. Třeba obviněním z nevěry.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 405
- Celková karma 14,99
- Průměrná čtenost 1356x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené