Rozvalená velryba s tunelem ve vlaku

Zásadní nevýhodou veřejných dopravních prostředků je, že jsou veřejné. Člověk by se v nich neměl příliš uvolňovat, ani rozvalovat. Zejména dámy.

Dveře mezi vagóny za mnou automaticky zaklaply a vlak ve stanici se pomalu rozjel. Mírně rozkročený jsem očima hledal číslo sedadla. Padesát dvojka visela nad čtyřkou sedadel otočených proti sobě. Vyhodil jsem batoh do úložného prostoru nahoře a ztěžka dopadl na přidělené sedadlo.

V moderním typu otevřené drážní soupravy má pasažér přehled. Nikde žádné kupé, takže pokud sedí na úplně posledním sedadle ve vagónu na konci a vlak zrovna nezatáčí, vidí na pasažéra na prvním sedadle za lokomotivou. Nevím, zda stará kupéčka pro šest lidí nebyla lepší, co do intimity. Jenže v nich nebyla klimatizace. V dusném počasí, jako bylo dnešní, cestující pod sebou vytvářeli na koženkové sedačce roztodivné obrazce potu. Když po jejich odchodu vyschly, připomínaly malby pravěkých lidí a některé skvrny na sedačkách přetrvaly rovněž na věky.

Na obličeji jsme měli všichni respirátor, vyjma jedné zajímavé ženy.

Byla rozvalená sama na čtyřce sedadel. Oblečená v prosté hnědé letní šaty, sahající těsně nad kolena. Vlnité vlasy falešné blondýny se spouštěly na ramena a lemovaly hezký souměrný obličej. Mohlo jí být tak kolem čtyřicítky. Byla jemně oplácaná. Tedy, trochu více oplácaná, taková velryba. Ale malá velryba, ne vysloveně tlustá. Dokonce přitažlivá, pokud by nebyla zjevně lehce opilá. Odpadkový koš zavěšený pod okénkem přetékal zmačkanými plechovkami od piva. 

Právě se chystala pustit do jídla. Na stoleček si postavila další plechovku s pivem, bagetu se šunkou a divně šedivou majonézou, dlouhé hospodské kmínové tyčinky, dva smetanové oplatky, slané arašídy, čokoládového muffina a česnekové brambůrky. Napadlo mě, že někdo další k ní přistoupí, ale ukázalo se, že dokáže spořádat všechno sama. Jakmile vlak nabral rychlost, pustila se do jídla. Někdo by mohl její hostinu definovat jako slušnou žranici.     

Nad dveřmi mezi vagóny visela obrazovka s jízdním řádem a občas na ni vyskočila rychlost jízdy. Valili  jsme zrovna 110 km/hodinu, přičemž stejnou rychlostí do sebe žena soukala jako poslední jídlo brambůrky. Jakmile dojedla, nasliněným ukazováčkem vybrala a slízala zevnitř sáčku poslední sůl. Potom ho pečlivě vmačkala do vypité plechovky. Nakonec si oběma rukama několikrát prohrábla vlasy, čímž si prsty očistila a hlasitě si krkla. Prostorem plný lidí se rozlil odér potu, smíchaný s levandulovým parfémem. Byl navíc stříknutý pachem laciného piva a podkreslený vůní smažených česnekových brambůrků.

Asi po deseti minutách, kdy jí došlo poslední jídlo a pivo, se začala nudit. Chvíli se dívala z okna, než ji kolébání rychle jedoucí soupravy uspalo. Znovu se rozvalila, roztáhla všechny končetiny a zívla. Na vlakových sedadlech se pohodlná pozice jen tak najít nedá, takže střídala různé polohy jako tanečnice ruského baletu. Nakonec nalezla jednu, která se zdála nejpohodlnější a spokojeně usnula.

Vlak si tiše oddechl a s ním všichni cestující.

Žena ležela napříč na dvou sedadlech. Hlavu měla vraženou pod opěradlem u okna a tak nezvykle stočenou, že by ji mohl narovnat jenom zkušený fyzioterapeut. Nohy si zavěsila na opěradlo do uličky těsně pod koleny.

Zvedl jsem se, prošel v uličce kolem ní a šel na záchod. Moderní WC v moderním vlaku zabírá prostor v podivném půlkruhu. Uvnitř jsou tři tlačítka. Zavřít-zamknout-otevřít. Jediná chyba a člověk se staženými kalhotami nebo sukní si je dokáže natáhnout i v sedě a před pohledy ostatních touží schovat hlavu do mísy.

Nemám osobní zážitek, ale jednu ječící zoufalou paní sedící na míse se sukní u kotníků jsem už viděl. Při mytí rukou, jsem si pomyslel, že staré dobré špinavé a ucpané záchodky bez vody, kde klika na dveřích měla pouze dvě polohy, nebyly zase tak špatné.

Doma je doma...

Když jsem vstoupil zpátky do vagónu, měl jsem nepříjemný pocit, že se na mě všichni dívají. Má ruka přejela po poklopci, abych se přesvědčil, že knoflík na kraťasech je v zamykací červené poloze. Naštěstí v pořádku. On se také nikdo nedíval na mě, ale na malou velrybu v uličce, které nohy sjely z opěradla sedadla z pod kolen pod lýtka. Krátké šaty se skrčily od kolen ke stehnům. Nohy jí trčely patami do vzduchu a rozevřely se do široka od sebe. Moje oči automaticky sjely do ženina rozkroku. A tam jsem uviděl...

Pět černochů v tunelu.

V krku mě začal tlačit knedlík, já sklopil oči k zemi, zavřel je a poslepu došel ke svému sedadlu. Nevěděl jsem, že je právě Mezinárodní den bez kalhotek.

Muži ve vagónu se chovali různě. Ti bez partnerek natahovali krky. Ty s partnerkami zajímala krajina a koukali z okna, i když oči měli na temeni hlavy. Ženy se jednotně mračily a pod respirátory si mumlaly odsuzující komentáře.

Vlaková souprava frčela dál a pozice malé velryby s roztaženýma nohama zůstávala neotřesitelná. Chlapi ve vztahu chodili na záchod dobrovolně na opačnou stranu kamsi daleko. Chlapi bez vztahu se do jednoho pomalu šourali na WC tak, aby prošli kolem rozhoď nožky. Ženy a děti se rozhodly vydržet a nechat zbytečnosti na doma. 

Na další stanici přistoupila starší žena s bílým labradorem. Také ona zahlédla, co zahlédnout neplánovala a po citoslovci "Oj" si to rázovala rychle na své sedadlo. Její pes se zastavil a zahleděl do tunelu. Uši se mu postavily nahoru, jako kdyby měl tatínka netopýra. Nadechl se, zaklonil hlavu a jednou hlasitě štěkl.

Hlasité štěknutí ženu probudilo. Lekla se a sjela na podlahu vagónu. Cestou dolů se udeřila hlavou o odpadkový koš a topení. Chvíli ležela, než se z jednoho sedadla zvedl mladý sympatický muž a pomohl jí na nohy. Udělal první chybu. Šlechetný zachránce totiž patřil ke skupině mužů ve vztahu s přítomnou partnerkou. Druhou chybu učinil, když rukou ženě oprašoval šaty na různých místech. Třetí chyba byla přijmout úsměv a plechovku piva za odměnu. Posadil se a jeho oči nad respirátorem se smály, dokud nepohlédl na svou dámu.

Zejména ženy by měly být ostražité na vlakových záchodcích se třemi tlačítky a bdělé v mezinárodní dny, v kterých se nenosí spodní prádlo. Muži by pak měli volit cesty nejlépe bez partnerek. Zásadní nevýhodou veřejných dopravních prostředků totiž je, že jsou veřejné. 

Píseň Vlaky v hlavě zpívá skupina Katapult. Zdroj: YouTube.cz:

Úvodní fotografie z Pixabay.com:

http://https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/

Autor: Jan Šik | neděle 11.7.2021 18:00 | karma článku: 24,52 | přečteno: 951x
  • Další články autora

Jan Šik

O osamělých seniorkách, které dostávají údery do obličeje

Bezdůvodný útok musí být sám o sobě děsivý pro každého. Tím spíše, jedná-li se o starší osamělou ženu.

20.4.2024 v 18:00 | Karma: 41,35 | Přečteno: 3505x | Diskuse| Společnost

Jan Šik

Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného

Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.

13.4.2024 v 18:00 | Karma: 15,26 | Přečteno: 331x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne

Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.

6.4.2024 v 17:00 | Karma: 11,36 | Přečteno: 509x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy

Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?

23.3.2024 v 18:00 | Karma: 13,89 | Přečteno: 662x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Šik

Kdo jsou oběti zla?

Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.

24.2.2024 v 18:00 | Karma: 15,19 | Přečteno: 598x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Nejdřív spor o Green Deal. Sliby politiků pak převrátila umělá inteligence

26. dubna 2024  5:42,  aktualizováno 

Tématu Green Dealu a jeho možné revize se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...

Velitelé jsou svině, moji rotu zničili. Ukrajinci hasí průlom v Donbasu

26. dubna 2024  14:54

Premium Zatímco Rusové rozšiřují průnik kolem strategicky položeného městečka Očeretyne, Ukrajinci řeší,...

USA a Čína musí být partnery, řekl Si. Blinken mu vyčetl podporu Ruska

26. dubna 2024  13:10,  aktualizováno  13:45

Ve vztazích mezi Čínou a Spojenými státy zůstává mnoho problémů. Musí ale být spíše partnery než...

KOMENTÁŘ: Byrokracie s vízy? Přitvrdíme. Jak Česko zařízlo studenty z ciziny

26. dubna 2024

Premium Nenápadná úřední klička zásadně zkomplikovala život zahraničních studentů v Česku. Stát ještě...

Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat

Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...

  • Počet článků 406
  • Celková karma 18,02
  • Průměrná čtenost 1353x
Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake