Muž, který měl pomoci a zabil přitom ženu
Seděl jsem na obrubníku chodníku u silnice mezi ulicemi a držel se za kolena. Nade mnou stáli dva policisté a něco si zapisovali. Oči plné slz jsem měl zavřené, abych neviděl krvavou skvrnu uprostřed silnice. V břichu mi ležel kámen, který se tlačil na všechny směry a nejvíce do krku. Zvedal se mi žaludek. Ze mě samotného, z lidí okolo, vlastně i z ní. Z ženy, jejíž tělo před chvílí odvezl pohřební vůz. Proč mě jenom zastavila?
Před dvěma hodinami jsem ve Zlíně procházel mezi budovami bývalého Baťova areálu. V některých se nachází fabriky, v jiných sklady a další byly v průběhu posledních let modernizovány. Rekonstruované objekty slouží jako obchody, kavárny, restaurace nebo třeba pošta. Architekturu hlídají památkáři, některé věci však přetrvávají bez potřeby dozoru dohlížitelů. Třeba číslování budov. Je podle amerického stylu, kdy číslo udává přesnou polohu budovy v areálu, neboť první číslice (tedy dvojka) označuje řadu budovy (počítáno od východu k západu) a druhé číslo (tedy jednička) představuje řadu budovy (číslováno od jihu k severu).
Nacházel jsem se kousek od mrakodrapu označeného číslem 21. Na širokém a dlouhém chodníku jsme kráčeli naproti sobě dva. Jako pistolníci z westernu, přestože mezi desperáty jsou ženy výjimkou. Pokud by jím byla ta, která kráčela naproti, měla by výhodu. Nad hlavou jí svítilo slunce a oslňovalo mě. Svůj kolt bych vytáhl z pouzdra pozdě. Když byla vzdálená asi na metr, najednou zastavila a já s ní.
Vůbec nevypadala jako pistolník. Blondýna středního věku, s vlasy rozpuštěnými na ramena. V bílém tričku a modrých riflích s miniaturní černou kabelkou hozenou elegantně přes rameno. Vysoké podpatky tmavých lodiček na chodníku vydávaly hlasitý zvuk. Klap, klap. Jako kovbojské ostruhy. V ruce držela velký černý mobil, který trochu připomínal bouchačku. Působila klidně a uvolněně a když se usmála, slušelo jí to. Došlo mi, že dneska se střílet nebude. Tipoval jsem ženu na někoho, kdo hledá obchod, masáž, kosmetiku nebo kavárnu. Taky, že ano.
"Dobrý den, prosím vás jste místní?" zeptala se.
Odpověděl jsem: "Dobrý den, ano."
Pořád se slušivě usmívala. "Hledám jeden obchod s oblečením, ale nevím, na jaké se nachází ulici."
"Prodejen s oblečením je tu víc. Víte číslo?"
"Čeho číslo? Ulice nebo prodejny?" Nechápavě zavrtěla hlavou.
Vzdychl jsem si. "Budovy, přece. Všechny v areálu jsou očíslované. Baťa měl rád Ameriku, tak stavěl a čísloval, jak to mají tam."
Zase se usmála. "Myslela jsem, že Baťa dělal boty, ne že měl stavební firmu."
Podíval jsem se na ni pohledem, který říkal něco jako: Další pravá blondýna?
Pochopila. "Dělám si legraci. Jde o budovu s číslem 9A. Poradíte mi?"
"Měla by být někde tím směrem," mávl jsem neurčitě rukou. Moc jsem se nesoustředil. Žena byla podobná kolegyni, která měla volat ohledně pracovní záležitosti a teď mi ji připomněla. Musel jsem problém rychle vyřešit. Stresoval mě už několik hodin a já se teprve šinul od lékaře do zaměstnaní.
"Dobře. Moc vám děkuji. Mějte se hezky." Zamávala dlaní a šla dál. Podpatky se zase rozklapaly a jejich zvuk mizel někde za mnou v dáli.
Udělal jsem několik kroků a najednou mi blesklo hlavou, že jsem ji poslal špatným směrem. Na druhou stranu. Problém z práce najednou zmizel, nezamýšlel jsem, aby žena obkroužila polovinu areálu a nadávala přitom na neschopného pitomce, který se nevyzná ve vlastním městě. Otočil jsem se a rychlým krokem vyrazil za ní.
Na chodníku jsem byl stále sám. V tom se ozvalo skřípění brzd a zvuk hlasitého nárazu s hlukem rozbitého skla. Někdo začal ječet. Zahnul jsem za roh a strnul.
Napříč cesty stála dodávka, předkem vražená do skleněné stěny kavárny. Všude se válely velké střepy. O zeď vedle se opíral oběma rukama mladý muž a se sklopenou hlavou zvracel na cihlovou zeď. Měl na sobě tričko s firemním logem, stejné bylo i na dodávce. Kousek od vozu stála asi padesátiletá žena. Musela být v šoku, křičela. Nemohla odtrhnout zrak ze silnice. Z pod dodávky trčely zkroucené bosé nohy v modrých riflích. Kousek dál ležely na zemi rozházené lodičky s vysokými podpatky. Poznal jsem je.
Z dálky se blížil hukot sanitky, hasičů a policie. Posledně jmenovaní byli na místě první, dvoučlenná hlídka se nacházela nedaleko. Starší muž v uniformě si dřepl, a podíval se pod auto. Potom celý bledý vstal, chytil kolegu za ruku a zavrtěl hlavou.
Roztřásla se mi kolena. Začalo mi docházet, co jsem udělal. Žaludek dělal kotrmelce a hlava se rozpínala, jako kdyby měla každou chvíli prasknout. Prasknout a rozletět se s krvavými a šedivými cákanci na všechny strany. Stejně jako hlava blonďaté ženy.
Uvědomil jsem si, že nebýt mě, byla by pořád naživu. Ta žena mohla potkat jiného člověka, který taky spěchal do práce. Poslal by ji správným směrem. Ne, jako já. Kvůli mě šla na opačnou stranu. Kvůli mě se rozhlížela a nemohla najít správnou budovu. Kvůli mě nedávala pozor, když přecházela silnici. Kvůli mě ji srazila dodávka a přejela ji hlavu. Teď se já držel za tu svoji a myslel na ni. Co byla zač? Jak žila, kde pracovala? Jakou měla rodinu? Byla v životě spokojená nebo nešťastná?
Za několik minut dorazili ostatní záchranáři. Po silnici tekla směrem dolů krev potůčkem. Kousek od nehody se nacházel kanál s mřížkou, do které pomalu stékala. Nebýt rozjeté hlavy, neměli by hasiči žádnou práci. Postavili zástěny a pustili se rychle do úklidu. Starší muž z policejní hlídky ke mě přistoupil. Čepici držel v ruce. Měl vrásčitý obličej a pleš.
"Dobrý den, pane. Znáte tu ženu? Tamta dáma nám říkala, že jste s ní před chvílí mluvil. Vy jste svědek?"
Celou dobu, co mluvil, jsem měl sklopenou hlavu. Když skončil, zvedl jsem ji a podíval se mu přímo do očí. Z těch mých tekly slzy: "Svědek?"
"Já jsem přece vrah!".
Každým svým slovem nebo činem, byť zdánlivě nevýznamným, ovlivňujeme životy ostatních, které známe nebo potkáme.
Dokážeme s tím vědomím každý den večer klidně usínat?
Píseň Back to Black zpívá Amy Winehouse. Zdroj: YouTube.cz:
Úvodní fotografie z Pixabay.com:
http://https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/
Jan Šik
O osamělých seniorkách, které dostávají údery do obličeje
Bezdůvodný útok musí být sám o sobě děsivý pro každého. Tím spíše, jedná-li se o starší osamělou ženu.
Jan Šik
Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Jan Šik
Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Jan Šik
Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy
Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?
Jan Šik
Kdo jsou oběti zla?
Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 406
- Celková karma 18,03
- Průměrná čtenost 1353x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené