Hnědá olympiáda Berlín 1936 - pomocnice propagandy Leni Riefenstahl

1. dubna 2023

Vykreslila obraz nacismu způsobem, který do té doby neměl obdoby. Neuvěřitelně akční a pracovitá žena ve službách ďábla, která by se neztratila ani v dnešním světě.

Patřila k lidem, kteří pomohli propagovat nacistický režim a to nejen v Německu, ale i ve světě. Stála po boku Adolfa Hitlera a Josepha Goebbelse. Přestože to řada soudů neuznala, i ona měla na rukou krev nevinných.

Berta Helene Amalie Riefenstahl se narodila v rodině úspěšného obchodníka 22. srpna 1902 v Berlíně a zemřela 8. září 2003 v bavorském Pöckingu. Věnovala se tanci, gymnastice, plavání a atletice. Už na internátní škole psala povídky, sportovní články a filmové scénáře. Milovala tanec, hory a lyžování.

V roce 1919 zhlédla snímek Hora osudu režiséra Arnolda Francka, který ji úchvatným zobrazením hor nadchl natolik, že se chtěla stát filmovou herečkou a režisérkou. Její první film, v kterém hrála, se jmenoval Svatá hora a měl premiéru v roce 1926. V riskantních a odlehlých horských exteriérech poté natočila v rozpětí osmi let pět snímků.

Jako režisérka se do historie zapsala poprvé filmem Modré světlo v roce 1932. Za něj obdržela na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách stříbrnou medaili a dosáhla mezinárodního úspěchu u diváků i kritiky.

Tehdy se Leni Riefenstahl poprvé setkala s Hitlerem. Stalo se tak na politickém shromáždění v berlínském Sportovním paláci, kde se ocitla náhodou jako divák. Jeho vystoupení ji natolik fascinovalo, že se s ním chtěla setkat. Napsala mu dopis a poté se osobně poznali na mořském pobřeží u Baltského moře. Hitler se vyznal z obdivu k jejímu herectví a navrhl jí spolupráci jako režisérce.

Po počátečních krátkých pochybách nová spolupracovnice Hitlera a Goebbelse začala natáčet tzv. norimberskou trilogii. Prvním filmem bylo Vítězství víry (1933), následoval proslulý Triumf vůle (1934) a nakonec Den Svobody (1935). Druhý jmenovaný zaznamenal sjezd NSDAP a v Benátkách roku 1935 získal cenu za nejlepší dokumentární film.

O rok později generální sekretář Mezinárodního olympijského výboru Dr. Carl. Diem požádal Leni Riefenstahl, aby zdokumentovala XI. Olympijské hry v Berlíně. Režisérka založila s bratrem produkční společnost a peníze získala z ministerstva propagandy.

Film Olympia znamenal výrazný předěl ve světové kinematografii. Realizoval se osmnáct měsíců. Při jeho výrobě bylo sestřiháno čtyři sta tisíc metrů filmu. Hlavní kameraman Hans Ertl ve snímku použil unikátní triky, efektní světelné kombinace umělého či denního světla a kamery na kolejnicích nebo vlajkovém stožáru.

Leni Riefenstahl nechala na stadionu vykopat šest šachet, z kterých kamery zabíraly zespoda těla sportovců, aby více vynikala. Někteří skokani a maratónci je měli umístěné na tělech při tréninku. Také použila kameru pod vodou, v té době poprvé.

Poprvé také proběhly živé televizní přenosy některých olympijských soutěží, které bylo možné sledovat asi ve stovce salónků po celém Berlíně. Televizní zprávy přinášely reportáže a rozhovory, třeba z olympijské vesnice.

V roce 1956 byla Olympia zařazena mezi deset nejlepších filmů světa.

Je zajímavé, že Leni Riefenstahl od roku 1938 neměla žádnou smlouvu se sponzorem ani filmovým studiem.

V dubnu 1945 ji spojenci zadrželi v americké zóně za účelem výslechů nacistů ve sběrných táborech. O dva měsíce později Leni Riefenstahl Američané propustili. Potom žila v Kitzbülu v Tyrolsku, kde se pokoušela dokončit film Nížina, na kterém začala pracovat v roce 1940. Jenže Tyrolsko se nacházelo ve francouzské zóně a rozhodnutí Američanů o denacifikaci zde neplatilo. Žila proto v domácím vězení až do roku 1949, kdy byla zbavena všech obvinění francouzským tribunálem.

Riefenstahl u výslechů tvrdila, že fotografie z koncentračních táborů jí otřásly. Ve snímku Nížina však použila asi sto dvacet Romů, kteří z nich byli na filmový plac zapůjčeni. Když jí bylo sto let, podala na ni žalobu jedna romská organizace za popírání holocaustu. Oznámení tvrdilo, že Rienfenstahl Romy po ukončení filmování do koncentráků vrátila, kde všichni zahynuli. Režisérka se bránila, že po válce všechny viděla.

V roce 1954 se ještě jednou pokusila obnovit svou filmovou kariéru filmem Tiefland. Neúspěšně. Přesto její umělecký život neskončil a Leni Riefenstahl dokázala prorazit v jiných oblastech.

Jako šedesátiletá odjela do Afriky. V Núbii žila několik let a naučila se místní jazyk. Pustila se do fotografování a její snímky při tancích, boji se zvířaty nebo s dětmi se objevily ve významných mezinárodních časopisech. V roce 1975 dostala zlatou medaili za nejlepší fotografický výkon roku.

V sedmdesáti letech se začala věnovat potápění. Aby získala instruktora, nechala se zapsat pod falešným jménem s datem narození o dvacet let mladší. Do svých osmdesáti let natočila dokumentární film o korálových útesech a při asi tisíci ponorech pořídila množství fotografií.

V osmdesátých letech minulého století zařadil časopis Time Leni Riefenstahl do stovky nejvýznamnějších světových filmových tvůrců.

Zemřela ve spánku ve svém domě v Pöckingu v Německu ve věku 101 let. Je pohřbena v Mnichově.

Měla řadu odpůrců, kteří po válce poukazovali na její styky s Hitlerem. Ve fotografiích i filmových snímcích Leni Riefenstahl se téměř bez výjimky objevovala mladá a krásná těla, stáří nebo ošklivost pro ni neexistovaly. Z určitého pohledu dělala něco podobného, jako současné sociální sítě, jenže tehdy za tím stála eugenika, zneužívaná a pokroucená nacisty. Její služba nacistickému režimu je těžko zpochybnitelná.

Ano, soudy ji denacifikovaly a fakticky byla považována za nevinnou. Nevinné však byly hlavně oběti, které zločinný režim připravil o životy, zdraví, domovy a majetky. I s pomocí filmů Leni Riefenstahl svět zpočátku Hitlera nevnímal jako hrozbu. V důsledku další propagandy, kterou podpořila filmem Triumf vůle, se většina obyvatel Německa nadchla pro myšlenky, které tuto zemi téměř přivedly k zániku. Mladí němečtí muži umírali s fanatickým přesvědčením o správnosti nacismu na bojištích. Znamení hákového kříže těžce poznamenalo všechny generace. Ti všichni byli cílem propagandy, na které se ona významně podílela.

Proto měla být souzena a odsouzena.

Tak málo si uvědomujeme sílu filmového a televizního obrazu. K tomu patří i slovo, ať už vyřčené nebo psané. Každý scénárista, spisovatel, bloger, politik ba dokonce jakýkoliv člověk má odpovědnost za vyslovení své myšlenky, ať už je dobrá nebo zlá. Z jednoduchého důvodu.

Jednou může být vyslovená nebo napsaná myšlenka zrealizována.

Psáno pro iDNES.cz

Skladbu Epic Spider Man Theme (No Way Home) Violin Cover, na housle hraje Taylor Davis. YouTube.cz:

Zdroje:

Letní olympijské hry 1936, Wikipedia.org (česky):

https://cs.wikipedia.org/wiki/Letn%C3%AD_olympijsk%C3%A9_hry_1936

Olympiastadion Berlín, Wikipedia.org (česky):

https://cs.wikipedia.org/wiki/Olympiastadion_Berl%C3%ADn

Wolfgang Fürstner, Wikipedia.org (anglicky):

https://de.wikipedia.org/wiki/Wolfgang_F%C3%BCrstner_(Offizier)

Jesse Owens, Wikipedia.org (česky):

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jesse_Owens