Nastěnka se zapáchajícíma nohama
"Tak pa, medvídku," řekla manželka a poslala mi polibek od dveří.
"Pa. A neříkej mi medvídku," zavrčel jsem.
Dveře už skoro zaklaply, když se najednou vrátila zpátky. "Jo, dneska má přijít ta paní, kvůli té smlouvě na energie."
"Dobrá" řekl jsem.
"Tak buď tady hodný!" pronesla významně.
"Dobrá..."
Otočila se. "Co?"
"Dobrá..." zabručel jsem zase.
Zachichotala se: "Už jdu Ivánku, už jdu." A dodala: "Jo, když už jsi chtěl tu elektřinu a plyn mermomocí zařídit ty, tak si dávej pozor a a hlavně neuzavři nějakou nevýhodnou smlouvu."
Dveře konečně zaklaply a já si oddychl. Čekala mě hodina klidu, kterou jsem hodlal strávit stylovou oblíbenou zábavou mužů středního věku. Vzal jsem do ruky dálkový ovládač na televizi, pohodlně se usadil v křesle a nohy si vyhodil nahoru na stolek, což by se v přítomnosti manželky rovnalo trestnému činu proti manželskému soužití. Potom jsem začal přepínat kanály na satelitu. Samozřejmě, že nikde nic nebylo.
Právě jsem se chystal vrazit si prst do nosu a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta, když se ozval zvonek. Zase něco zapomněla?
Vstal jsem a otevřel dveře. "Co..."
Další slova mi uvízla v krku.
Před dveřmi stála bohyně. Přesněji řečeno bohyně lásky či spíše sexu, chcete-li. Vysoká, atraktivní blondýna, tak kolem pět a dvaceti, s pasem štíhlým jako vosa. Šedý kostýmek lemovaný utaženým páskem končící daleko nad koleny a vysoké červené kozačky končící těsně nad koleny. Výplň mezi daleko nad a těsně nad tvořily naprosto dokonalé nohy. Obličej souměrný a mírně kulaťoučký vypadal jako smějící se smejlík s nezbednýma očima. Přes rameno měla hozenou maličkou červenou dámskou kabelku. V ruce držela stříbřitě modrý kožich.
"Dobrý den," pozdravila. "Pan Ivan.., chm..., ano," ukázala prstem se šíleně dlouhým a červeně nalakovaným nehtem na štítek s mým jménem na dveřích.
"Aaano..," zakoktal jsem s přízvukem připomínající hýknutí osla.
"Já jsem přišla kvůli smlouvě na energie. Máme schůzku, abych vám nabídla novou. Víte?"
"Ano," kývl jsem poslušně. "Jste tu brzy."
Podívala se na hodinky. "Jejda, fakt. Hodně brzo. Snad to nevadí. Mimochodem, jmenuji se Anastázie Rozkošná, můžete mi říkat Nasťo. Klidně i Nastěnko." Mrkla jedním okem, vplula dovnitř a přitom mě trochu rýpla loktem do břicha.
Jsem úplně obyčejný chlap. Při zavírání dveří mi v hlavě začalo harašit. Mladá dáma, kterou vyslala korporace prodávající elektřinu a plyn měla za úkol zcela jistě přesvědčit zákazníky k úžasně výhodně smlouvě s fixací. Než dohadování nad obchodním dokumentem se však zdála být rozhodně více vzrušující představa nečekaného escortu.
Letmo jsem se zahlédl v zrcadle v předsíni. Tepláky, bílý nátělník, dvoudenní strniště a rozcuchané vlasy. Kdepak krásný Ivan. Oslizlý loupežník. Brrr.
"Posaďte se. Dáte si kávu?" Sedla si, kývla a já vyrazil do ložnice. Oblékl jsem si čisté trenky, ponožky, modré rifle a právě módní červenou flanelovou košili. Potom moje cesta pokračovala do koupelny. Špinavé prádlo do koše, čištění zubů, pěna na holení, žiletka, parfém, hřeben do vlasů, to všechno zvládnuto během pár minut. Původně měly návštěvy ložnice a koupelny proběhnout v obráceném pořadí, takže se mi podařilo vytvořit na flanelové košili čerstvý flek ze zubní pasty. Co už, v tom zmatku...
Při pohledu do zrcadla jsem se musel věru pochválit. Voňavý, usměvavý, mužný a hezký.
"Tak jsem tady, Nastěnko!" zahlaholil jsem od dveří do obývacího pokoje.
Zasmála se nevinně. "Máte tu kávičku, Ivánku?"
Zvadl jsem. "Ne."
"Tak ji ještě běžte udělat. Šup, šup. Chtěla bych piccolo bez cukru. Mám jednu prosbu."
"Ano?" Předem splněno, proletělo mi hlavou.
"Ráno byl mráz, teď je venku skoro pět stupňů a vy topíte. Je horko," postěžovala si. "Myslíte, že bych si mohla zout kozačky?"
"Ale jistě," odpověděl jsem a vyrazil do kuchyně, netuše jak vyrobím piccolo z turka. Když se mi podařilo cosi naprosto nepodobného malé kávě vykouzlit, zavřel jsem skříňku s nádobím a najednou ucítil lehký závan nějakého zápachu. Asi zase místní teplárna, napadlo mě a zabouchl jsem okno otevřené na ventilaci.
U vstupu do obývacího pokoje můj nos zaznamenal neskutečný puch. Šlo o podivnou směs připomínající kombinaci zkaženého mléka, deset let nevyvezené žumpy a zvratků z vína. Trvalo mi asi minutu, než jsem pochopil, že zdrojem není městská teplárna ani vzdálený Černobyl, ale červené kozačky postavené v koutě a krásné nožky k zulíbání s rudě zbarvenými nehty.
Položil jsem kávu před obchodní zástupkyni a odsedl si co nejdál.
Paní Rozkošná však měla ještě jednu prosbu: "Mě dneska strašně bolí tlapky," postěžovala si. "Dovolíte?" Aniž by čekala na odpověď, přisunula si jeden bobek ze sedací soupravy a položila na ně obě bosé nohy. Tento úkon měl za následek prudké rozvíření molekul zápachu z rozkládajících se baktérií na kůži. Začal se mi nebezpečně zvedat žaludek.
Myšlenky na necudnou zábavu zmizely, zato se objevily nové: Ona snad nic necítí. Ať už je konec. Fuj to je hnus. Udusím se. Uteču. Ženo moje, vrať se a vysvoboď mě.
"Kde máte smlouvu?" zeptal jsem se a snažil se přitom nedýchat.
"Tady." Zvedla ze sedačky dámskou kabelku a vytáhla z ní asi deset listů formátu A4 pečlivě poskládaných do varhánků. Papíry rozložila na stůl a chvíli hledala. Nakonec jeden z nich vítězoslavně zvedla.
Pojal jsem lehké podezření a položil jí otázku: "Kolikátý jsem vlastně zákazník?"
"Dneska už třetí!" pronesla hrdě.
"Nemyslím dneska, ale celkově."
"Třetí. Jste můj třetí zákazník vůbec," řekla nejistě a podezřívavě. "Proč?"
"Já čekal zkušeného odborníka a ne nováčka."
Našpulila naštvaně rty a odněkud vytáhla propisku. "Tak začneme," nadechla se.
Opravdu nevím o čem mluvila. Celou dobu jsem měl pocit, že omdlím. Nedýchal jsem, měl sevřené rty a tep mi klesl na minimální možný počet úderů srdce, které mívají mnichové při hluboké meditaci v horských klášterech v Tibetu. Naštěstí se jí evidentně dotkl můj dotaz, takže mě rychle odbyla.
Na závěr se s nechutí zeptala: "Tak co, další otázky? Máte zájem?"
V době, kdy stála ve dveřích a měla obuté kozačky, bych otázku pochopil úplně jinak a patrně zčervenal. Takto jsem jen popadl propisku a bez odkladu podepsal.
Když jsem Nastěnku vyprovodil ke dveřím a zavřel je, okamžitě jsem běžel ke všem oknům v bytě a otevíral jedno po druhém. Cestou jsem přemítal, zda nejde o novou taktiku šmejdů, jak klienty donutit, aby podepsali nevýhodné smlouvy.
Okna jsem nechal otevřené do průvanu asi hodinu. Já ji strávil ve vaně pod dekou, četl smlouvu, která mě patrně příští rok finančně zruinuje a neodvažoval se ven vystrčit nos. Po zavření oken se mi zdálo, že už není nic cítit. Když jsem zaklapával poslední, zarachotil klíč v zámku.
"Medvídku, Ivánku, jsem doma," ozvalo se od dveří. Když vstoupila do obývacího pokoje, nakrčila nos a vykřikla:
"Ivane, Ivane cos to tady dělal? Je tu zima jak v psírně a co je to tady za zápach? Teplárna?"
Pokrčil jsem rameny a všechno manželce pověděl. Vzala do ruky novou smlouvu na energie, nasadila si brýle a četla. Po chvilce ji hodila na zem.
"To snad nemyslíš vážně! Já ti říkala, že to vyřídím. Pod co ses to podepsal ty troubo? Umíš vůbec číst? Panebože, to je smrad!"
"Já, já...," blekotal jsem.
"Co já, co já?"
Och, kdybych nebyl hlupákem nestal bych se ženáčem.
Psáno pro Blogosféru
Inspirováno ruskou filmovou pohádkou Mrazík a skutečnou událostí
Mrazík - Všechny písničky. Zdroj: YouTube.cz
Úvodní náhledová fotografie: Pixabay.com:
https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/
Jan Šik
Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Jan Šik
Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Jan Šik
Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy
Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?
Jan Šik
Kdo jsou oběti zla?
Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.
Jan Šik
Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy
Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.
Jan Šik
Kauza psychiatr: Kdo za ni může?
V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.
Jan Šik
Analýza policejní akce očima čtenáře detektivek
Čtenáři detektivek dokáží detaily zločinu rozebrat na šroubky. Zvláště toho na filosofické fakultě, který se odehrál v předvánočním čase loňského roku.
Jan Šik
Věštba pro rok 2024: Hodně budeš někde
Co nás jednou čeká by chtěl vědět každý. Proto buďme rádi, když potkáme někoho důvěryhodného, kdo nám naši budoucnost předpoví.
Jan Šik
Až se rozsvítí vánoční hvězda
Temné dny těžce padají na lidskou duši. O to hůře, když se k tomu přidá počasí, které je spíše dušičkové než vánoční. Všechno zlé však jednou skončí.
Jan Šik
Hnědá olympiáda Berlín 1936 - špičkový atlet Jesse Owens
Osudy některých sportovců připomínají pohádkové příběhy. Ale často tento dojem vzniká jenom při pohledu zvenku. Podobně jako u naleštěné krásy, v jejímž nitru se ukrývá zlo.
Jan Šik
Národní proticukrová centrála dětem nepomůže
Jakákoliv policie na světě nikdy neporazí obchod s drogami. Dokud bude existovat poptávka, je jakýkoliv boj proti nim marný. Nejde však jen o tvrdé drogy.
Jan Šik
Kdo byl balíkový hrdina?
Vzpomínka na osmnáctiletého židovského studenta, kterého popravili nacisté. Jeho velký příběh může být inspirací i pro dnešní a budoucí generace.
Jan Šik
Mamánek, který si moc rád povídal se svou maminkou
Přehnaná péče o dítě bývá především doménou matek. Neuvědomují si, že život jejich potomka po letech nemusí skončit vůbec dobře.
Jan Šik
Ponižovaná dívka s kousanci na krku
Zastrašování vysává z obětí energii a bere jim zdraví a důstojnost. K tomu nejhoršímu patří šikana na pracovišti.
Jan Šik
Čtyřkačkový hošek a drsný řidič autobusu
Drzost současných mladších generací prý nezná hranic. V některých případech však tato může být signálem, že se v budoucím životě rozhodně neztratí.
Jan Šik
Dívka jedoucí v metru a zapáchající čerstvě vykopanou hlínou
Občas potkáme v životě někoho, s kým bychom chtěli kráčet po společné cestě. On jen na chvíli vyjeví svou pravou tvář a všechna naděje je pryč.
Jan Šik
Hrabošení v obchodním centru s módním troubou
Má-li muž doprovodit partnerku či manželku do obchodního centra za účelem nákupu oblečení, jde o hrdinský čin, který se podobá sebevražedné misi.
Jan Šik
Skvěle poskytnutá služba hodinového manžela
V záchvatech slabosti muž ženě slibuje. Potom zapomene a pak zase. V reakci na situaci ženě nezbývá než volat o pomoc. Ta bývá poskytnuta v překvapivě větší kvalitě, že se očekávalo.
Jan Šik
Záhada sežrané oplatky
V domácnostech dochází k záhadám. Občas se ztrácí nebo naopak přebývají věci různého charakteru. Takové události se neobejdou bez konfliktů v manželském soužití.
Jan Šik
Cizí kalhotky pod manželskou postelí
Skoro každý muž jednou za čas provede nějakou špatnost. Většinou se však chová jako beránek a tehdy bývá neprávem osočen. Třeba obviněním z nevěry.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 405
- Celková karma 14,99
- Průměrná čtenost 1356x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené