Hrabošení v obchodním centru s módním troubou
Uvnitř budovy chladila klimatizace rozpálená těla a poskytovala jim úlevu v parném dni. Z reproduktorů hrála pohodová hudba a ve všech prostorách zářila teplá žlutá světla.
Přes davy lidí v sobotním odpoledni existovaly všechny důvody pro to, aby se zákazník obchodního centra cítil příjemné. To se mě netýkalo. Už při vstupu jsem si uvnitř sebe kladl otázky. Proboha, proč je tady tolik lidí? Jak je možné, že nejsou v takovém počasí na koupališti? Není lepší se rozvalovat doma na sedačce u nějakého důležitého sportovního přenosu?
Na všechny otázky by určitě zareagovala moje žena, která má odpovědi vždycky a na všechno. My dva na koupaliště nešli, protože si vymyslela nákup oblečení. Já bych se bez návštěvy koupaliště i supermarketu obešel. Jsem skromný muž, kterému ve vedru stačí sedačka a televize.
Manžel míní, manželka mění.
Po příchodu do centra jsem ucítil typický zápach oblečení a zachvátila mě panika.
"Fakt musím jít s tebou?" Zeptal jsem se.
"Musíš," zněla pevná odpověď. "Potřebuji někoho, kdo ocení můj outfit a pomůže mi vybrat si z šatové nabídky."
Otřásl jsem se. "To znamená, že na tebe nebudu čekat v kavárně? Dávám si tady vždycky cappuccino a tiramisu, než si všechno vyzkoušíš a nakoupíš."
"Kafčo si dáme spolu," odvětila. "Tiramisu dostaneš za odměnu, když budeš hodný."
"A nešlo by to vyřešit nějak jinak?" zaškemral jsem. "Když nakupuješ šaty, tak s námi jezdí přece jedna tvoje kamarádka. Myslím ta hezká. "
"Jak hezká? Je snad hezčí než já?"
"To ani náhodou, to ty jsi má hvězda!" zažehnal jsem rozhodně a okamžitě strašlivou bouři.
"Neprovokuj. Je mi líto, ale potřebuji tě" pravila nekompromisně. "Kámoška dneska nemůže. Včera na koupališti dostala úžeh, leží doma a je jí špatně."
"Jak myslíš. Ale moc ti neporadím, jsem úplný módní trouba."
"Obávám se, že se tohle netýká jenom oblasti módy," poznamenala. "Tak jdeme, už se těším."
Opravdu se těšila. Svědčil o tom její rozzářený výraz. Když jsem se náhodou zahlédl v zrcadle, můj byl přesně opačný. Připomínal chlápka, který jde po propařené noci brzy ráno z baru domů, kde ho čeká drsné uvítání.
Obchod s oblečením se nacházel na rozloze jednoho fotbalového hřiště. Na jedné straně se nacházelo asi deset převlékacích kabinek, na straně druhé dlouhý pult, za kterým tři prodavačky markovaly do pokladen nakoupené hadříky, přijímaly platby a zboží vkládali do ekologicky udržitelných tašek. Pokoušely se tak alespoň zmírnit nekonečnou frontu zákaznic, která se na ně valila jako přílivová mořská vlna, kterou nelze odvrátit.
Místo bylo trestuhodně genderově nevyvážené. Kolem asi padesátky nadšeně se tvářících žen, mezi nimiž pobíhalo malé hejno usměvavých prodavaček, se bezcílně potácelo několik zmatených zombie opačného pohlaví,
"Dobrý den," uvítala nás mladá prodavačka. Jako všechny pracovnice obchodu na sobě měla slušivý kostýmek bledě modré barvy sahající malý kousek pod kolena. Nohy měla luxusní a firemní uniforma tuhle skutečnost podtrhovala. Pustil jsem se do přemýšlení, proč v butiku v kterém nakupují převážně ženy, mají dámskou obsluhu ve vzrušujícím oblečení. V tom zazněl rozkaz.
"Nekoukej, kde co lítá a věnuj se laskavě svojí ženě! Tady si sedni a čekej."
Rozvalil jsem se do volné sedačky. Všude ledová klimatizace a já tušil, že nakonec budu rád, když si v mužské části prodejny koupím košili. Tričko a kraťasy se hodily na chození v parném létě venku, nikoliv však pro pobyt na ledové kře.
Netrvalo dlouho a žena vylezla z kabinky v jedněch šatech.
"Co na ně říkáš?" Požádala o ohodnocení něčeho, čemu rozumím jak koza petrželi.
"Nic moc," odpověděl jsem. "Líbí se mi jiné."
"Jaké? Vždyť jsi ještě žádné jiné neviděl."
Ukázal jsem prstem na opodál stojící prodavačku, která se začervenala. "Tyto."
"Děláš si srandu? Přestaň laskavě očumovat mladé holky a věnuj se mi!"
Naštvaně přešla ke stojanu s šaty a chvíli je zkušeně přehazovala jako hraboš jarní hlínu. Potom si vybrala povolených pět kusů a v krátkých intervalech vylézala z převlékací kabinky se stále stejnými dotazy:
"Tak?"
"Co tomu říkáš?"
"Sedí mi?"
Některé měly naprosto nesmyslný charakter.
"Jsem sladěná?"
"Tyhle se hodí do práce?"
"Na dovolenou?"
Mé odpovědi byly také stále stejné, protože před mýma očima se všechny šaty slily v jeden obrovský barevný hadr.
"Ne."
"Ne, ne."
"Ne, ne, ne."
Když otázku u dalších šatů doplnila výhružným pohledem, zvolil jsem konkrétnější specifikaci.
"Tyhle jakž takž, ale ta barva je strašná."
"Hm. Skoro. Možná. Radši ne."
"Do práce se nehodí, to by tě šéf nepochválil."
Neměl jsem nejmenší tušení, jestli to, co říkám, je pravda. Nebyl jsem však ve svazku partnerském prvním rokem a proto za každou mou odpovědí následovalo: "Samozřejmě, že i tak ti to moc sluší," nebo "Tvoje kámošky by ti záviděly," či "Nikdo v tom nemůže vypadat tak dobře, jako ty!"
Důvod byl prostý. Šlo o hru, jejímž smyslem bylo vyzkoušet co nejvíce šatů.
Při jednom převlékání v kabince jsem si odběhl koupit flanelovou košili. Trvalo to jen pár minut. Samozřejmě, že když vylezla, po krátkém pohledu zkonstatovala, že jsem vystřelil a netrefil se. Mně totiž modrý flanel nikdy neslušel a slušet nebude. Poté strčila nos do nejbližší hromady a pustila se opět do hrabošení.
Flanelka ochránila před zimou z klimatizace a za chvíli se mi v těle rozlévalo příjemné teplo. Na dotazy manželky jsem odpovídal zamrčením s padající hlavou.
Usnul jsem.
Ve snu se všechny hadry z hromad a věšáků v prodejně slily v jedno obrovské barevné moře. Manželka v něm plavala kraula a řičela nadšením. Já seděl smutně na břehu a díval se do dálky. Něco se z ní blížilo. Obrovská vlna. Otočil jsem se a utíkal. Vlna mne však dostihla, smetla a potopila do hloubky barevného moře. Do úst, nosu, uší a plic se mi dostaly části kostýmků, sukní, halenek, podprsenek a kalhotek. Nemohl jsem se nadechnout. Vykřikl jsem a otevřel oči.
Nade mnou stála žena a kroutila hlavou.
"Ty usneš fakt všude. Vstávej. Půjdeme na kafe a to tvoje tiramisu. Potom pojedeme domů."
Tiramisu, cappuccino a domů. Jak sladká kombinace barevných chutí. Pozorně jsem si manželku prohlédl.
"Musím říct, že sis nakonec vybrala fakt skvěle. Ta sukně ti sedí dokonale, díky ní vyniknou tvoje krásné nohy. Halenka moc pěkně sladěná. Parádní modrá barva. S tvými nádhernými vlasy a lehce opálenou pletí dokonalost sama. Budu si muset dávat pozor, protože teď za tebou budou pálit všichni chlapi v okolí."
Zakřenil jsem se.
Manželka na mě vrhla zamračený pohled. Nedocházelo mi proč, vždyť jsem jí všechno tak hezky pochválil. Navíc všechno byla pravda, moc jí to slušelo a všichni se za ní otáčeli, dokonce i ženy.
Hned jsem se měl dozvědět, proč se kaboní. Po chvilce mlčení suše zkonstatovala:
"Jsi fakt módní trouba. Můj slepý manželi. To jsou šaty, v kterých jsem sem přišla z domu."
Z cyklu Manželské sitcomy
Psáno pro Blogosféru
Píseň Barbína, zpívá Xindl X. Zdroj: YouTube.cz:
Náhledový obrázek: https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/
Jan Šik
Falešné zprávy mohou končit masovými hroby
Historie prokázala, že jedna lživá zpráva může spustit řetězec neštěstí. S příchodem umělé inteligence to bude ještě horší.
Jan Šik
O osamělých seniorkách, které dostávají údery do obličeje
Bezdůvodný útok musí být sám o sobě děsivý pro každého. Tím spíše, jedná-li se o starší osamělou ženu.
Jan Šik
Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Jan Šik
Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Jan Šik
Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy
Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Apartmán 2+kk, Tivat
Donja Lastva, Tivat Municipality, Černá Hora
4 101 895 Kč
- Počet článků 407
- Celková karma 17,98
- Průměrná čtenost 1350x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené