Stačí chtít přestat kouřit
Stát na nás vydělává čím dál víc, pomyslel jsem si jednou, poté co opět zdražili cigarety. Ale co, vždyť kouřím tak dlouho, pořád mi to chutná a těch pár korun navíc klidně dám. Faktem ovšem je, že ranní vstávání bývalo utrpením a to jak pro mě, tak pro celou rodinu a všechny sousedy. Můj kašel musel být slyšet po celé vesnici, možná i v těch okolních bylo registrováno mírné drnčení okenních tabulí. Po příchodu z kuřárny na mě kolegyně v kanceláři vrhaly významné pohledy a krčily přitom své nosíky, nikoliv však z toho důvodu, že bych je zaujal svým atraktivním zevnějškem. Občas se rovněž stávalo, že se mi přes mimořádné nasazení nepodařilo doběhnout ujíždějící tramvaj nebo autobus a když ano, tak vlastní dech už ne.
Existuje řada důvodů, proč považovat kouření za oblíbeného koníčka. Třeba káva nebo pivo bez cigarety, to snad skoro ani nejde. První labužnická před snídaní vyvolává pocity, které se dají přirovnat snad jenom k orgasmu, takový pocit nekuřák jen tak nezažije. Společná zábava vytváří mezi lidmi závislými na kouření zvláštní pouto, rychle se seznámí a skoro všichni si tykají. Schází se mnohdy za nepříznivých klimatických podmínek, třeba v dešti a mrazu, kam jsou vykazováni svým nejbližším okolím. Někdy je však i hezké počasí a lékaři přece doporučují pobyt na čerstvém vzduchu. Kuřák disponuje skvělými manévrovacími schopnostmi, ne každý si zvládne v prudkém větru připálit cigaretu miniaturním plamínkem. Když se sejdou dva a jeden nemá sirky nebo zapalovač, automaticky mu je druhý zapůjčí. Tím okamžitě uspokojí jeho nesnesitelnou potřebu a odstraní abstinenční příznaky. Objeví se tak zárodek vztahu, který se časem může změnit v kamarádství nebo v přátelství či dokonce v něco většího.
Je třeba si přiznat, že nelze opomenout ostatní věci, které nejsou příliš pozitivní, a není možné se všem úplně vyhnout. Třeba již zmíněný kašel, rakovina, infarkt, mrtvice, žaludeční problémy, cukrovka, apod. a s tím související někdy předčasný odchod z tohoto světa. Morem dnešní doby je však hlavně stres. Ten je, mimo jiné, způsobován kuřákovi neustálými výhružkami smrtí. A to dokonce od lékařů či médií. Obsahují je i nápisy na samotných krabičkách cigaret, například "Kouření může způsobovat pomalou a bolestivou smrt !". V neposlední řadě je mu rovněž ubližováno jeho nejbližšími, kteří po něm hází hlášky typu: "Smrdíš!". K nejhorším pak patří citové vydírání ve stylu: "Tatínku, prosím Tě nekuř nám tady nebo Ti všichni umřeme".
Z důvodů některých uvedených negativních faktorů a pod tlakem už pátého nachlazení v jednom měsíci z neustálého postávání v průvanu mimo obytné nebo kancelářské budovy, padlo z mé strany vážné rozhodnutí, že se s tímto zlozvykem rozloučím. Těch dvanáct denně nebylo sice až tak moc. Jistá závislost však podle některých signálů patrná byla, což mi došlo po zoufalém loudění sirek na osmiletém chlapci, abych si mohl připálit. Myslel jsem si, že když budu chtít, tak okamžitě přestanu, bylo se jenom nutno poradit jak. Vrhl jsem se na studium návodů jak se vším okamžitě skoncovat. Tedy s tím kouřením.
Nejprve mě na mysl přišla rada, kterou praktikovala předchozí generace, t.j. vykouříš krabičku cigaret najednou, bude ti pak špatně a už si nezapálíš. Usedl jsem jednoho nedělní odpoledne do křesla na zahradě, krabičky si nachystal raději tři a k ruce si pro jistotu přisunul větší kbelík. A pak už to šlo pěkně jedna za druhou. Dopadlo to tak, že mě sice opravdu v neděli večer nevolno bylo a na cigaretu se už ten den nešlo ani podívat. Jenže v pondělí, po ostrém startu hned z rána, místo mých obvyklých dvanácti jich padlo do večera dvacet. Tato stará zkušenost tedy selhala.
Nikotinové žvýkačky a náplasti. To bude legrace, to by bezpochyby zvládlo i dítě. Jednoho rána byla akce spuštěna. V poledne jsem po obědě vytáhl bezmyšlenkovitě cigaretu, vyplivl asi desátou žvýkačku a s náplastmi na krku, ruce, noze, břiše a hrudi, si připálil. To že kouřím, mě došlo až v okamžiku, kdy mě nastalo podivné bušení srdce s nepravidelnými zastávkami. Pravděpodobně už ve mě bylo tolik nikotinu, že by to porazilo i koně. Můj závěr tedy byl, že po něm moje tělo nehladoví, ale spíše po karcinogenních látkách vznikajících spalováním a metoda byla mnou zavržena jako neúčinná.
Poté jsem narazil na úplnou bombu, totiž inzerát na léčbu závislostí hypnózou. Na začátku musí dojít k úhradě nemalé finanční částky, která se rovná několika kartonům cigaret. Po ulehnutí do lůžka a několika laskavých slovech terapeuta, člověk upadne do hlubokého spánku. A u mě pak přišel strašidelný sen. Ve snu jsem stále hledal ztracené cigarety. Moje chuť ke kouření byla neuvěřitelná a to přes to, že zpovzdálí šlo slyšet odborníka, jak stále opakuje "Nemám je rád !" a "Je to hnus !" a tak podobně. Zřejmě za to mohl můj pozdní příchod na sezení, nebylo možné si již před ním zapálit, čímž mě vznikl kuřácký deficit. Po probuzení jsem klepajícíma se rukama vytáhl cigaretu a zapalovač, zapálil si a dlouze natáhl kouř do svých plic. Výsledek léčení hypnózou byl jasný: mám je stále rád a žádný hnus to není.
Elektronická cigareta bez zápachu, ale i chuti, pomalé postupné ubírání denní dávky a znova její rychlé přidávání, to byly ještě některé moje další vyzkoušené a nakonec neúspěšné metody. Hrou různých náhod jsem se pak náhle ocitl v prostředí, ze kterého nešlo odejít a kde se nemohlo kouřit. Následovala téměř opravdová detoxikační kůra, několik bezesných nocí, nervozita, špatná nálada, hlad nebo naopak obrovská chuť k jídlu. Ale stálo to za to, zničehonic mě přešla chuť, a co víc přestalo mě to i bavit. A když se tak stane, tak už nemáte pocit, že něco takového potřebujete. Už se nejedná o příjemnou záležitost a můžete se s radostí vrhnout po hlavě do dalších věcí, které příjemné jsou.
Kdo si myslel, že zde najde rady, jak přestat kouřit a vyhrát nad cigaretami, už asi poznal, že má smůlu. Vím však, že jsou věci, které v životě platí pro všechno. Pokud se člověk rozhodne, že dokáže nějakou věc a chce ji, nemusí mu napoprvé vždycky všechno vyjít. Dokonce ani pevná vůle nemusí být jednoznačnou zárukou úspěchu. Pokud se však snažíme soustavně, jednou to vyjde. A třeba pomůže náhoda nebo nám bude zkrátka jen přát štěstí.
Jan Šik
Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Jan Šik
Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Jan Šik
Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy
Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?
Jan Šik
Kdo jsou oběti zla?
Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.
Jan Šik
Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy
Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.
Jan Šik
Kauza psychiatr: Kdo za ni může?
V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.
Jan Šik
Analýza policejní akce očima čtenáře detektivek
Čtenáři detektivek dokáží detaily zločinu rozebrat na šroubky. Zvláště toho na filosofické fakultě, který se odehrál v předvánočním čase loňského roku.
Jan Šik
Věštba pro rok 2024: Hodně budeš někde
Co nás jednou čeká by chtěl vědět každý. Proto buďme rádi, když potkáme někoho důvěryhodného, kdo nám naši budoucnost předpoví.
Jan Šik
Až se rozsvítí vánoční hvězda
Temné dny těžce padají na lidskou duši. O to hůře, když se k tomu přidá počasí, které je spíše dušičkové než vánoční. Všechno zlé však jednou skončí.
Jan Šik
Hnědá olympiáda Berlín 1936 - špičkový atlet Jesse Owens
Osudy některých sportovců připomínají pohádkové příběhy. Ale často tento dojem vzniká jenom při pohledu zvenku. Podobně jako u naleštěné krásy, v jejímž nitru se ukrývá zlo.
Jan Šik
Národní proticukrová centrála dětem nepomůže
Jakákoliv policie na světě nikdy neporazí obchod s drogami. Dokud bude existovat poptávka, je jakýkoliv boj proti nim marný. Nejde však jen o tvrdé drogy.
Jan Šik
Kdo byl balíkový hrdina?
Vzpomínka na osmnáctiletého židovského studenta, kterého popravili nacisté. Jeho velký příběh může být inspirací i pro dnešní a budoucí generace.
Jan Šik
Mamánek, který si moc rád povídal se svou maminkou
Přehnaná péče o dítě bývá především doménou matek. Neuvědomují si, že život jejich potomka po letech nemusí skončit vůbec dobře.
Jan Šik
Ponižovaná dívka s kousanci na krku
Zastrašování vysává z obětí energii a bere jim zdraví a důstojnost. K tomu nejhoršímu patří šikana na pracovišti.
Jan Šik
Čtyřkačkový hošek a drsný řidič autobusu
Drzost současných mladších generací prý nezná hranic. V některých případech však tato může být signálem, že se v budoucím životě rozhodně neztratí.
Jan Šik
Dívka jedoucí v metru a zapáchající čerstvě vykopanou hlínou
Občas potkáme v životě někoho, s kým bychom chtěli kráčet po společné cestě. On jen na chvíli vyjeví svou pravou tvář a všechna naděje je pryč.
Jan Šik
Hrabošení v obchodním centru s módním troubou
Má-li muž doprovodit partnerku či manželku do obchodního centra za účelem nákupu oblečení, jde o hrdinský čin, který se podobá sebevražedné misi.
Jan Šik
Skvěle poskytnutá služba hodinového manžela
V záchvatech slabosti muž ženě slibuje. Potom zapomene a pak zase. V reakci na situaci ženě nezbývá než volat o pomoc. Ta bývá poskytnuta v překvapivě větší kvalitě, že se očekávalo.
Jan Šik
Záhada sežrané oplatky
V domácnostech dochází k záhadám. Občas se ztrácí nebo naopak přebývají věci různého charakteru. Takové události se neobejdou bez konfliktů v manželském soužití.
Jan Šik
Cizí kalhotky pod manželskou postelí
Skoro každý muž jednou za čas provede nějakou špatnost. Většinou se však chová jako beránek a tehdy bývá neprávem osočen. Třeba obviněním z nevěry.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 405
- Celková karma 13,06
- Průměrná čtenost 1356x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené