Nemám vůbec čas

Doba je hektická, jsem ve stresu, je moc práce a nemám vůbec čas. Několik slov, které slýcháme často kolem sebe. Otázka je, nakolik je to pravda a nakolik jen moderní záležitost.

   Jsou věci, které nejsou tím, čím se zdají být. Tak například si vezměme takový čas. V současné době máme pomocníky, které nám ho, oproti dobám minulým, spoří až neskutečným způsobem. Vezměme si pár příkladů. Zatímco ještě před patnácti lety jsem trávu na zahradě sekal kosou a trvalo mě to tak šest hodin, nyní to zvládnu benzinovou sekačkou za dvě hodiny. Praní prádla dříve zabralo minimálně půl dne, dneska zapneme pračku večer a ráno prádlo pověsíme nebo usušíme v sušičce. O tom, kolik většina lidí uspoří času autem, snad ani nemá cenu psát. Tak jak je možné, že máme méně času než dříve ?

   Někteří teoretici tvrdí, že aby byl člověk v pohodě, má chodit na schůzky po dohodnutém termínu. Anebo si svoje zaměstnání nepřipouštět moc k tělu, úkoly udělat jen ty nejnutnější a nic moc navíc. Práci odevzdat po termínu, ale ne zase příliš, abychom nebyli mimo ze sankcí či pokut. Co na tom, že pokud se chováme podle tohoto vzorce chování, nerozhodíme sice sebe, ale všechny ostatní, kteří jsou na našich výkonech závislí. Takže místo jednoho vystresovaného, díky radám umělců duševní hygieny, tu máme vystresované třeba tři další. S tím se veze i čas, kterého potřebujeme logicky víc.

   Máme tu množství aktivit a činností. Doba, ve které žijeme, nám přináší nekonečnou zábavu, která je limitována v podstatě jen penězi. A časem. Chceme jezdit na kole po cyklostezce ? Tak jezděme, je jich všude díky dotacím dost. Máme nutkání věnovat se charitě ? Je to chvályhodné, tak založme nadační fond a hurá do toho. Líbí se nám jezdit na vodu ? Vodáci jsou skvělá parta, tak proč ne. Neumíme cizí řeči ? Rychle do kurzu, co na tom, že jazyk nikdy nevyužijeme. A co lyžování, parašutismus, fotografování a už mi dochází dech. A to doslova, tolik věcí nemohu dělat kvalitně, pravidelně a hlavně pořádně.   

   Samostatnou kapitolou je Internet. Nelze samozřejmě popírat, že jde o neuvěřitelně hlubokou studnici informací, komunikace a zábavy. Určitě ale existuje obrovské procento, které nejenže nepotřebujeme, ale ani nám nic nepřináší, zkrátka jde nám to v lepším případě jedním uchem dovnitř a druhým ven. Takové sociální sítě jsou tichým spolehlivým zabijákem veškeré efektivity a tedy i času. Ostatně stačí nám jen obyčejná e-mailová schránka, do které nám čas od času přijdou věci, které vůbec nevyužijeme. Třeba různé obohacující reklamy nebo úžasné nabídky a my čas odklikáváme s každou smazanou zprávou.

   Před časem můj synovec pronesl, že ho štve, jak se stalo moderním: "Nemám vůbec čas". Většina lidí se podle něj tímto heslem zaštítí, když se jim do něčeho nebo někam nechce. Nejhorší jsou ovšem případy, kdy tomu věříme, že čas nemáme. To jsme potom ve stresu. Záleží ovšem jen na nás samých, jak si tu hromadu našich krámů efektivně vytřídíme, co si necháme a co zahodíme. A pak budeme čas mít, na co opravdu chceme a co považujeme za důležité. Což může být jízda na kole nebo i komunikace na sociální síti, pokud nám to v obou případech něco pozitivního přináší. Musíme se však umět něčeho i vzdát.