Počátky křížových výprav: Středověk
Počátek středověku se udává rokem 476 n.l. a jeho konec 1492 n.l.. První křížová výprava začala roku 1095 n.l.. Evropa se v té době nacházela na dně, na které se pomalu propadala po pádu římského impéria. Rozpad její struktury trval postupně a dlouho a podílel se na něm jak morální úpadek této nepochybně obdivuhodné říše, tak nepřestávající útoky barbarů. Města se měnila v trosky, pustošily je požáry, ničily války, populace decimovaly nemoci. To, co tak dlouho budovali Římané, se bortilo. Nešlo jen o zhroucení společenského a politického systému.
Budovy, umělé náspy a přehrady se rozpadaly nebo je rozebírali lidé na stavební materiál. Dokonce i slavné, a prakticky nezničitelné, římské cesty, zarůstaly mechem, trávou a stromy. Evropu stále ještě pokrývaly hluboké lesy, mokřiny a savany. Dnes bychom asi řekli, že šlo o panenskou přírodu, která vypadala podobně jako přírodní parky v Kanadě. Všude se potulovaly smečky vlků, běžně se vyskytovali medvědi nebo velká stáda srnčí zvěře. Divočina se rozšiřovala a zemědělská půda mizela. Nejhorší situace nastala kolem roku 800 n.l., kdy Evropu zaplavili a vydrancovali Normané.
Všude vládl chaos a přežít bylo obtížné. Města se opevňovala a vesnice stavěly poblíž nich. Obojí obklopovaly vodní příkopy a dřevěné palisády. Šlechta žila v šeru a vlhku svých hradů a tvrzí, v zimě pořádně vymrzlých. Venkované obývali chatrče z bláta a proutí společně s dobytkem. Mytí se považovalo za zbytečné, osobní hygienu bychom nejspíše posoudili jako katastrofální. S výjimkou zvěřiny a ryb pro šlechtu se nedostávalo jídla, zejména kvůli nedostačující velikosti zemědělské plochy. Když se přidalo sucho nebo povodně, nastal hladomor, který řádil i v dobách těsně před křížovými výpravami. Na druhou stranu se objevovalo pár míst, kde se vyskytovalo skutečné bohatství.
Lékařská péče prakticky neexistovala a lidé umírali na nemoci, které dnes zaženeme obyčejnými vitamíny. Dětská úmrtnost byla běžná. Občas se vyskytla strašlivá epidemie, mezi které patřil například mor. Každý úraz, jako třeba zakopnutí, odřenina nebo pád, mohl nebezpečně ohrožovat život. Průměrný věk musel být děsivě nízký. A samozřejmě rvačky, půtky a války. Prakticky každý bojoval s každým. I z toho důvodu za každým rohem číhala smrt a lidé možná více než kdy jindy žili přítomností. Mnozí se řídili heslem: "Jezme, pijme, stejně zítra zemřeme."
Na většině území žádná úřední moc, vláda či zákony. Vraždící bandy drancující vyhladovělé vesnice. A pak tu byla církev. Vlastnila tolik zemědělské půdy, kolik všichni šlechtici dohromady. Jejich kláštery oplývaly relativním bohatstvím a v některých případech mohly chudým a trpícím poskytovat ochranu. Církev stála teoreticky proti válce. Za mír však paradoxně bojovala opět mečem, který v ruce drželi biskupové v plné zbroji. Pokud někdo válčil ve jménu Krista, mohl dostat od papeže za své hříchy odpuštění jako odměnu. Ale přese všechno. Odvaha, čest a věrnost středověkých rytířů se opravdu vyskytovaly. I když vzácně.
Z našeho pohledu čas běžel pomalu. V současném globalizovaném světě jsme schopni se dostat na opačný konec zeměkoule letadlem za necelý den. Tehdy poutník vyrazil z Frankfurtu do Jeruzaléma a na cestách strávil několik let svého života. Stejný dopad v čase měla i politická nebo vojenská rozhodnutí. Dnes je od prvotní myšlenky k její realizaci potřeba daleko menší čas, zejména díky technickým prostředkům, kterými je naše civilizace vybavena. Ve středověku trvalo měsíce, než poslové dorazili s pokyny k čekajícím vojskům, co mají vlastně dělat a kterým směrem jít. Pokud se jim nebezpečnou cestu podařilo přežít. Když nepřežili, realizace rozkazů se mohla protáhnout na léta.
Víru vykládala a upravovala církev pro své potřeby. Může se nám zdát divné, že v těchto těžkých časech, byla to jediné, co obyčejnému člověku dávalo smysl a řád? Středověký člověk musel trpět pocitem viny za své činy. Často zabíjel, byť to třeba bylo za účelem ochrany své osoby nebo svých blízkých. Odpustky vymyšlené církví, pro něj znamenaly naději, že se nedostane do pekla. Jenže jejich princip je špatný a každý je využíval, jak se mu hodily. Člověk tak často páchal bez obav, co chtěl. Lidé se mylně domnívali, že stačí mít dostatek peněz na to, aby jim byl před bohem odpuštěn jakýkoliv špatný čin. V těchto podmínkách se zrodila myšlenka křížových výprav.
Příště: Počátky křížových výprav: Jeruzalém
Zdroje: Křížové výpravy, autor Antony Bridge
Web Wikipedie.cz, "Křížové výpravy", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99%C3%AD%C5%BEov%C3%A9_v%C3%BDpravy
Web Wikipedie.cz, "Středověk", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk
Web Youtube.cz, "Křížové výpravy: První křížová výprava 1/2", odkaz:
Web Youtube.cz, "Křížové výpravy: První křížová výprava 2/2", odkaz:
Jan Šik
Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Jan Šik
Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Jan Šik
Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy
Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?
Jan Šik
Kdo jsou oběti zla?
Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.
Jan Šik
Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy
Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.
Jan Šik
Kauza psychiatr: Kdo za ni může?
V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.
Jan Šik
Analýza policejní akce očima čtenáře detektivek
Čtenáři detektivek dokáží detaily zločinu rozebrat na šroubky. Zvláště toho na filosofické fakultě, který se odehrál v předvánočním čase loňského roku.
Jan Šik
Věštba pro rok 2024: Hodně budeš někde
Co nás jednou čeká by chtěl vědět každý. Proto buďme rádi, když potkáme někoho důvěryhodného, kdo nám naši budoucnost předpoví.
Jan Šik
Až se rozsvítí vánoční hvězda
Temné dny těžce padají na lidskou duši. O to hůře, když se k tomu přidá počasí, které je spíše dušičkové než vánoční. Všechno zlé však jednou skončí.
Jan Šik
Hnědá olympiáda Berlín 1936 - špičkový atlet Jesse Owens
Osudy některých sportovců připomínají pohádkové příběhy. Ale často tento dojem vzniká jenom při pohledu zvenku. Podobně jako u naleštěné krásy, v jejímž nitru se ukrývá zlo.
Jan Šik
Národní proticukrová centrála dětem nepomůže
Jakákoliv policie na světě nikdy neporazí obchod s drogami. Dokud bude existovat poptávka, je jakýkoliv boj proti nim marný. Nejde však jen o tvrdé drogy.
Jan Šik
Kdo byl balíkový hrdina?
Vzpomínka na osmnáctiletého židovského studenta, kterého popravili nacisté. Jeho velký příběh může být inspirací i pro dnešní a budoucí generace.
Jan Šik
Mamánek, který si moc rád povídal se svou maminkou
Přehnaná péče o dítě bývá především doménou matek. Neuvědomují si, že život jejich potomka po letech nemusí skončit vůbec dobře.
Jan Šik
Ponižovaná dívka s kousanci na krku
Zastrašování vysává z obětí energii a bere jim zdraví a důstojnost. K tomu nejhoršímu patří šikana na pracovišti.
Jan Šik
Čtyřkačkový hošek a drsný řidič autobusu
Drzost současných mladších generací prý nezná hranic. V některých případech však tato může být signálem, že se v budoucím životě rozhodně neztratí.
Jan Šik
Dívka jedoucí v metru a zapáchající čerstvě vykopanou hlínou
Občas potkáme v životě někoho, s kým bychom chtěli kráčet po společné cestě. On jen na chvíli vyjeví svou pravou tvář a všechna naděje je pryč.
Jan Šik
Hrabošení v obchodním centru s módním troubou
Má-li muž doprovodit partnerku či manželku do obchodního centra za účelem nákupu oblečení, jde o hrdinský čin, který se podobá sebevražedné misi.
Jan Šik
Skvěle poskytnutá služba hodinového manžela
V záchvatech slabosti muž ženě slibuje. Potom zapomene a pak zase. V reakci na situaci ženě nezbývá než volat o pomoc. Ta bývá poskytnuta v překvapivě větší kvalitě, že se očekávalo.
Jan Šik
Záhada sežrané oplatky
V domácnostech dochází k záhadám. Občas se ztrácí nebo naopak přebývají věci různého charakteru. Takové události se neobejdou bez konfliktů v manželském soužití.
Jan Šik
Cizí kalhotky pod manželskou postelí
Skoro každý muž jednou za čas provede nějakou špatnost. Většinou se však chová jako beránek a tehdy bývá neprávem osočen. Třeba obviněním z nevěry.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 405
- Celková karma 13,06
- Průměrná čtenost 1356x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené