Pěkné, ale první vystoupení Československé jednotky bylo ve Francii.

Navíc je to v článku formulováno takto: "... první ukázkou bojového nasazení našich vojáků ve II. světové válce." Když se to tedy vezme důsledně, tak už to bylo v Polsku, byť se to samozřejmě nedá srovnávat.

I přes nesporné hrdinstvíČechoslováků však budovaná linie před Charkovem nevydržela. Československýprapor byl ze svých pozic stažen již 13. března a 15. března 1943 byl Němciznovudobyt Charkov, což znamenalo pro mnohé raněné Čechy v charkovskýchnemocnicích, okamžitou smrt. Jako občané protektorátu, tedy součásti Říše,nebyli totiž vnímáni jako vojáci, ale zrádci. A se zrádci se vždy konal velmikrátký proces. „V průběhu tří dnů padlo a bylozraněno na 500 vojáků, většinou židovských. Plukovník Svoboda nás tehdy použiljako strategických pokusných králíků v boji proti Němcům.“ ( židovský vojákArtur Alter). Ještě tvrději sevyjádřil  voják Karel Hahn : „Považuji bitvu za velký debakl. Bylo to velmineodpovědné, poslat lidi s obyčejnými puškami proti německým tankům amotorizovaným vojskům. Ruská podpora pozůstávala jen z několika děl, ale Rusovébyli první, kteří z boje utekli. Morálka a celistvost naší jednotky udržoval vícekapitán Lomský než Svoboda. To, co se o tom všem potom oficiálně psalo, to užbyly vykonstruované legendy, kterých bylo třeba z propagačních důvodů

to je na karmu...pamatuju si, že ve filmu Sokolovo...nebo jak se jmenoval...byly ty dýmovnice přiznány.