Díky za článek.....nedávno jsem dočetl první svazek od Vojtěcha Šusteka "Atentát na R. Heydricha a druhé stanné právo", kde jsou uvedeny překlady dokumentů přímo od okupační správy a jejich složek včetně výpovědí tehdejších svědků i přímých aktérů ať už v době po atentátu nebo i při poválečných procesech, jsou tam samozřejmě i materiály o Jindřišce a rekognici s kolem.....její příběh (a nejen její) doslove bere dech.....

Já čtu právě třetí svazek... je dobře, že to lidi čtou...

Dobrý den, pane Šlezingre. Kubiš zřejmě neměl v úmyslu kolo nechat, kde ho nechal, ale je možné, že při útěku z místa atentátu, který úplně neprobíhal podle plánu, improvizoval. Určitě kolo, aktovka, atd. mohly být důležité stopy pro gestapo, což asi uvědomil, až u Novákových. Obavy byly oprávněné, protože vyšetřování tehdy prováděli velmi důkladně nejlepší vyšetřovatelé a kriminalisté i z Německa. Kolo, které Jindřiška přivezla, opřela na jejich dvorku o zeď a tam si ho převzal syn dalšího spolupracovníka parašutistů Miroslav Piskáček. Kubiš na něm tedy dále nejezdil. Historici mají prý osud kola zmapován poměrně podrobně. Pokud máte zájem, tak se odpovědi dají najít buď v odkazech na články nebo pořady, které jsou pod článkem, případně se zkuste obrátit třeba na Vojenský historický ústav. Příběhů kolem atentátu jsou stovky a detailů tisíce, za sebe Vám dát relevantní odpovědi opravdu nemohu a nechci se pouštět do spekulací. Děkuji Vám za návštěvu a přeji hezký den

Pozoruhodný příběh.

Jen se zeptám: Jaký taktický význam mělo jít pro to kolo? Kubiš na něm ještě pak dál jezdil?

to kolo mělo výrobní číslo, dal se vysledovat výrobce, obchodník a kupující..dříve se to všechno zaznamenávalo.....

Jane....

Tohle je potřeba psát. Díky moc.

Karma.Diky za vzpomínku a připomenutí statečných českých vlastenců.

Po týdnu Vám moc děkuji za přečtení a návštěvu na blogu pane Bárto. Hezkou sobotu přeji

Děkuji za text. Včera v TV Anthropoid - výborná paní Mikulova v něm - dnes Vas blog. Taková doba se už nesmí opakovat. Byl bych tak statecnej...?

Po týdnu děkuji pane Valíčku. Na Anthropoidu jsem byl v kině. Předtím jsem viděl dokument s rozhovorem s paní Mihulovou, kde říkala, jak byla hrdá, že dostala roli paní Moravcové. Na plátně je to vidět, protože když jsem z kina odcházel, tak jsem si říkal, že takto nějak paní Moravcová musela vypadat. Za mě jsou tito lidé ti největší hrdinové, protože dělají věci pro vlast, za které hrozí nebezpečí jejich rodině. Také občas uvažuji, jestli bych kvůli rodině, byl takových věcí schopen. Jinak ze zmíněného dokumentu bylo cítit, jak zahraniční herci a režisér obdivují všechny naše lidi kolem atentátu na Heydricha. Škoda, že často ten obdiv chybí i nám. Děkuji Vám za přečtení a přeji hezkou sobotu

Děkuji panu autorovi, za tento článek. Já zase když jedu kolem Háje umučených ve Stodu na plzeňsku, tak vzpomínám jak to můj dědeček do konce života nepobral. Tenkrát tam měl končit tzv.Pochod smrti a Němci zastřelili snad 300 vězňů z koncentračních táborů. Naházeli je do společného hrobu a svázali po pěti a posypali vápnem. Američané přijeli, už bylo bohužel po všem, ale i tak konali. Zajatí Němci museli hrob vykopat a každého umýt a uložit do rakve. Byli pohřebni s patřičnou pietou.

Pane Šiku, Karma.

Další zajímavosti se dozvíte z knihy Antonína Tichého Nás živé nedostanou. Hrdinů, na které se zapomnělo, bylo víc.

Karma!

Děkuji Vám pane Dvořáku za přečtení a Váš tip. Přeji krásnou sobotu