Vazeny pane Siku. Dekuji za vzpominku i kdyz je hneda. U mne se vedla vzpominka na dve knihy, ktere moje maminka vyhrala v jakesi soutezi tesne na pocatku Protektoratu. Mozna zakryvala darek meho otce, ktery byl typograf a ty dve knihy byly presne podle typograficke koncepce. Obrazky v tech knihach byly cernobile a byly na nalepovani presne podle cisel. Vse v nemcine.

Ta prvni kniha pojednavala o zimnich olympickych hrach v Garmisch-Partenkirchen a mela nekolik fotografii i ceskych sportovcu. Bobsled se vyboural a i krasobruslarka neuspela. Jedine foto, co my utkvelo v pameti, byl japonsky golman hokeje, ktery uz tehda mel masku z drateneho pletiva, ktera i dnes by mohla slouzit brankarum bez uprav. Dalsi cast knihy byla rozebirka narodnosti, kteri se hre zucastnily.

Ta vetsi byla o te letni olympiade. Vsechny tehdejsi sporty byly zastoupeny i fotografiemi a co hlavni, ti vitezove byli vzdy ukazani. Samozrejme si pamatuji Jesseho Owence, sprintera, ktery vyhral 4 zlate a byl hrdinou techto her. Pamatuji se na maratonce z Azie, ktereho kniha vydavala za japonce. Az pozdeji byl oslavovan jako prvni vitez Koreje. I to jmeno je korejske, Kee Chung-sohn.

Snad je treba se zminit o jedne prvotine olympickych her. Nataceni a vysilani televize. V dobe, kdy jsem prohlizel tuto knihu, nebyl nikdo, kdo by mohl mi vysvetlit, co to ta televize je.

Tak zacal muj zajem o sport. A vam pane Siku, velke diky za tu vzpominku tech nestastnych olypickych her. A tech nestasnych bylo do dneska nekolik. Dalsi jsou na poradu tento rok. Ani tu reckou historii nedokazeme udrzet.

Děkuji Vám za návštěvu blogu a zajímavý komentář. Hezké pondělí

Honzo, budu se těšit na pokračování.

Děkuji Davide a přeji krásné pondělí

Pokud si odmyslíme propagandu a nacismus,je třeba přiznat,že organizátoři her byli velmi schopní lidé.Prvni Olympijská vesnice jako vzor ubytování sportovců do dalších let nebo nové pojatá sportoviště,které slouží do dnes mluví sami za sebe...

Děkuji za komentář pane Bárto, je to jak píšete. Hezký den

Myslím si však, že začátek té hnědé barvy na vrcholných světových sportovních událostech byl už o dva roky dříve v roce 1934.

Mistrovství světa ve fotbale v Itálii v roce 1934 bylo ještě více pod Mussoliniho taktovkou než olympiáda v roce 1936 pod Hitlerovou taktovkou.

A bohužel jsme na to doplatili i my. Ve finále podali naši hráči tak znamenitý výkon, že při spravedlivém a nestranném pískání rozhodčího bychom asi ten titul mistrů světa získali. Při této organizaci šampionátu jsme však ve finále podlehli Itálii, kterou k titulu tlačil švédský rozhodčí Ivan Eklind, 1:2 v prodloužení.

Děkuji za návštěvu blogu a Váš komentář. Hezký den