Někteří by ji mohli považovat za lstivou a nestoudnou potvoru, která dosáhla, čeho chtěla. Jak je vidět v jejím příběhu ze Starého zákona, byla hlavně odvážnou ženou, která riskovala svůj život.
Támar byla krásná žena, a proto ji Juda vybral svému prvorozenému synovi Erovi za manželku. Er se k ní choval zle a brzy zemřel. Ovdovělá Támar nezůstala dlouho sama, vzal si ji Erův bratr Ónan. Jejich sňatek se uzavřel podle levirátního, t.j. švagrovského práva. Totiž povinností hlavy rodiny bylo postarat se o pokračování rodu a muž, který zemřel bezdětný, si tuto povinnost nesplnil. Levirát se pokoušel tento problém vyřešit tím, že obvykle mladší bratr zemřelého si měl vzít jeho ženu a zplodit s ní dítě. Ónan dítě vzešlé z takovéhoto svazku nechtěl a tak prováděl to, čemu se odborně říká coitus interruptus, tedy lidově dávat si pozor.
I on zanedlouho zemřel. Tchán Juda vzal podruhé ovdovělou Támar k sobě domů a představil jí svého třetího nedospělého syna Šelu. Snažil se ji uklidnit tím, že až dospěje, bude si ji moci vzít. Utěšování zakončil poznámkou: "Jen aby také on nezemřel, jako jeho bratři!" To se však nestalo, protože Šela žil podle Božích zákonů. Přesto byl Juda zasažen smutkem potřetí, protože nečekaně zesnula jeho manželka. Když skončilo období truchlení, vydal se opět vykonávat svoje pastevecké povolání a odvedl ke stříhání stádo ovcí. V té době Támar ztrácela naději. Chtěla naplnit svou roli ženy a stát se matkou, jenže se jí to nedařilo, Šela stále nedospěl a čas běžel.
Dnes bychom řekli, že cítila, jak její biologické hodiny tikají. Měla oprávněné obavy, že zůstane sama, ovdovělá a bezdětná. A tak když z okna spatřila, jak si Juda bere do ruky pasteveckou hůl a vyráží na cesty, napadla ji odvážná myšlenka. Svlékla se z vdovského šatu, navoněla a jak je vidno z ilustračních fotografií, svůdně oblékla. Pak se usadila na křižovatce několika cest u místa zvaném u Dvou pramenů a čekala na Judu. Ten zanedlouho se svým stádem ovcí dorazil. Poté, co spatřil ženu se zahalenou tváří, která byla oblečená jako prostitutka, zatoužil po ní a oslovil ji starozákonním způsobem.
On: "Dovol prosím, abych k tobě vešel." Ona: "Co mi dáš za to, že ke mě vejdeš?" On: "Pošlu ti kůzle ze svého stáda." Ona: "Ale dáš mi zástavu, než je pošleš." Nevím, proč ženě nabízel kůzle, které neměl a nenabídl ji ovci, kterou měl. Tak, či tak, Támar si jako zástavu vzala jeho pečetidlo, šňůru a hůlku a Juda s ní ve tmě pod palmovníkem uhasil svou žízeň. Za tři měsíce mu oznámili, že jeho snacha je těhotná a neví se s kým. V souladu s právem, měla být upálena zaživa.
Támar mu však tajně poslala předměty, které jí dal do zástavy. Zděšený Juda uznal důvody jejího chování. Támar přivedla na svět tchánova dvojčata. Jako kdyby se jí dostalo dvojité odměny za dva mrtvé manžele a dlouhé čekání na dítě. Er a Ónan využívali její tělo, bez snahy o zplození dítěte. Neměli důvěru v život a ten se od nich odvrátil. Starozákonní příběh nám připomíná jeden úkol z celé řady, které nám byly uloženy. Život je dar a nemáme ho promarnit jen v zábavě. Zcela ho naplníme tehdy, když se nám povede pomoci zázraku zrození a přivést na svět život další.
Zdroje: Kniha Ženy z bible, autorka Jacqueline Kelen
