O tom jak vypadá odvážný skutek, má každý jinou představu. Někdy se takový kousek povede, aniž by o něj samotný hrdina usiloval. Jako jeden německý důstojník v belgickém Lutychu v roce 1914.
Stalo se ve čtvrtek 6. srpna 1914, krátce po zahájení 1. světové války. V Německu se dobrovolně hlásilo do zbraně 1,2 miliónu mužů, nejmladší měl 14 a nejstarší 71 let. Vojáci oplývali nadšením a sebedůvěrou. Mysleli si, že mají nejlepší armádu na světě a skvělý plán útoku, který vyhraje válku. Podle něj německá vojska měla prorazit přes neutrální Belgii hluboko do Francie až za Seinu, obklíčit Paříž a zničit v ní veškeré francouzské ozbrojené síly. Generál pěchoty Otto von Emmich dostal rozkaz, aby se svými jednotkami uvolnil cestu do Belgie a obsadil Lutych.
Jenže to nebylo tak jednoduché. Město leželo sto padesát metrů vysoko nad levým břehem řeky Mázy, od níž jej dělily strmé srázy. Její impozantní šířka dvě stě metrů fungovala fakticky jako hradní příkop. V okruhu padesáti kilometrů město chránilo dvanáct pancéřovaných pevností s metr tlustými betonovými stěnami. A vrchol všeho: v samotném centru byla umístěna nedobytná Citadela, v které jsou i dnes kasárna. Lutych měl pověst jedné z nejsilnějších pevností na světě. Čekalo se, že vydrží každé obléhání.
Německý voják si nesl: tornu, polní láhev, náhradní pár holínek, lopatku, nůž, pušku, střelivo. Ve váčku dvě dávky masa se zeleninou, dva balíčky sucharů, mletou kávu a láhev brandy. V dalším váčku obvazovou vatu, náplast, zápalky, jehlu, nit, čokoládu a tabák. Celkem 65 liber, což je asi 30 kilogramů. Docela dost pro pěšáka. Vojáci si sice zpívali celou cestu, ale postupovali pomalu. Pěší útok začal dne 5. srpna, po předchozím celodenním ostřelování pevností těžkým dělostřelectvem. Německé jednotky byly masakrovány tak, že se mrtví muži kupili až do metr vysokých barikád.
Teprve následující den ve dvě hodiny odpoledne se podařilo 14. brigádě generála von Emmicha prolomit kruh pevností a dosáhnout výšiny na pravém břehu řeky Mázy. Pozoroval je přitom generálmajor Ludendorff a stejně jako celý štáb armády, k němuž patřil, nevěděl, co dál. Brigáda sice dosáhla výšiny, ale skončila v obklíčení. Ostatní jednotky se nacházely daleko za brigádou. Žádná pevnost, kterým velel belgický generál Leman, se nehodlala vzdát. Nad jednou z nich se objevila německá vzducholoď Zeppelin, z které jeden poddůstojník vyhazoval granáty.
Pevnost se bránila dělostřeleckou palbou, salvy prorazily Zeppelinu plášť a ten se zřítil na zem. Následně plukovník von Oven vyrazil s elitním průzkumným oddílem napadnout Citadelu, ale jeho záhadně vojáci zabloudili a nikdo dodnes neví, proč k ní nedošli. Generál Ludendorff si ovšem řekl, že se oddílu muselo už dávno podařit největší pevnost dobýt a protože na ni byl zvědavý, vyrazil ji hledat. Na rozdíl od elitní jednotky se mu to podařilo během několika desítek minut. Vystoupil ze svého auta před bránou středověké pevnosti a prostě na ni zaklepal rukojetí svého kordu. Brána se otevřela a za ní stálo několik vyděšených belgických vojáků.
Generál polkl a třásl se strachem, ale neuhnul a zůstal stát beze slova na místě. Belgičané hleděli na jeho generálskou uniformu, když najednou zvedli ruce a vyvěsili bílý prapor. 300 vojáků a důstojníků se vzdalo jednomu generálovi jen proto, že se domnívalo, že za ním stojí skrytí další němečtí vojáci. Celý Lutych nakonec padl a císař Ludendorffa vyznamenal nejvyšším vyznamenáním "Pour le Mérite" . Nechtěný hrdinský čin zachránil lidské životy a pomohl generálovi ke kariéře. Generál Erich Ludendorff se později stal jednou z nejvýznamnějších vojenských osobností první světové války.
Zdroje: Kniha Vojenské omyly v dějinách, autor Hans-Dieter Otto
Web Wikipedie, "Lutych", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lutych
Web Wikipedie, "Erich Ludedorff", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Ludendorff
Web zapisnik.fortif, "Bunkrologický zápisník", odkaz: http://zapisnik.fortif.net/889385-pevnost-lutych-modernizovane-forty-na-pravem-brehu-mazy/
