Dva muži kvů-li kterým umíraly milióny lidí na celé planetě. Oba byli úspěšní v řadě bitev, ale své války prohráli. Při ruském tažení se oba dopustili podobných chyb. Jenže Hitler se od Napoleona nepoučil.
Druhá světová válka se hemžila velkou plejádou omylů na všech válčících stranách v takovém rozsahu, jako nikdy v historii předtím. I když některé se opakovaly nebo si byly hodně podobné. Jako v případě vpádu nacistického Německa do SSSR v roce 1941, který měl hodně rysů společných s Napoleonovým tažením do Ruska v roce 1812. Chyb se dopouštěl nejen Napoleon a Hitler, ale i Stalin. Jeho předpoklad byl, že se mu podaří německou armádu bez problémů odrazit. Jenže už týden po zahájení operace Barbarossa Wermacht zničil Minsk a s ním i 30 sovětských divizí.
Moskva se ocitla ve vážném ohrožení po dobytí Smolenska, města, které hrálo při každém nepřátelském vpádu do Ruska významnou roli. Všichni si zde udělali přestávku, včetně samotného Napoleona. Sovětská vláda pád Smolenska několik týdnů utajovala, včetně toho, že zde stoupl počet zajatých ruských vojáků na 650 tisíc. Stalin proto pověřil generála Jeremenka budováním obrany v prostoru Brjanska. Jenže Hitler se zase zachoval jinak, než po něm chtěli jeho generálové. Ti považovali Moskvu za významný dopravní uzel mezi severem a jihem a za významný strategický cíl.
"Moskva je pro mne jen zeměpisný pojem," odmítl Hitler a po poradě s veliteli armád nařídil napadnout Ukrajinu. A dosáhl zde ohromujícího vítězství. Rozbil pět sovětských armád, do zajetí padlo 665 tisíc mužů, 900 tanků a skoro 4 000 děl. Jenže Napoleon kdysi řekl, že jediné, co vojevůdce nemůže získat zpět je čas. Čas se stal spojencem Sovětů. Začátkem září začalo pršet a cesty se proměnilo v bahno. Lépe řečeno v bezedné bláto, což je výstižnější pojmenovaní jevu "rasputica". Zatímco Napoleonovi zpomalila ústup, Hitlerovi zbrzdila postup.
Polní maršál Bock musel útočit na široké frontě. Silnice, které měl k dispozici, představovaly jen desetinu belgicko-francouzské silniční sítě. Přesto se s bezedným blátem dokázal poprat a v polovině října vypukla v Moskvě panika. Stalin sice v Kremlu zůstal, ale vláda a diplomatický sbor se přemístily do 900 km vzdáleného Kujbyševa. Docházelo k nepokojům a rabování, až musel být vyhlášen výjimečný stav. Obranu města převzal maršál Žukov. Hitler zakázal případnou kapitulaci Moskvy přijmout. Měl v úmyslu vyhladovět a vybombardovat celé město, a až by bylo prázdné, teprve do něj vstoupit a vypálit ho.
Od 10. října 1941 začaly husté deště smísené s prvním sněhem, i když ten Němci očekávali nejdříve v polovině listopadu. Všechno před Moskvou se topilo v bahně a Wermacht přišel z půl miliónu svých vozidel o 150 tisíc. Uvázlo veškeré zásobování, vojáci měli hlad a pohybovali se v otrhaných hadrech. Další chybou Němců bylo, že podcenili nebezpečí partyzánského způsobu boje, který má na pravidelnou armádu devastující psychologický účinek. A pak udeřil jeden z nesmrtelných generálů, který slouží všem ruským armádám. Generál "Zima" udeřil nečekaně tvrdě.
Mrazy nejprve klesly k minus 15 stupňů, po hustém sněžení 20. listopadu však spadly až k minus 40 stupňům. Ruský voják dostával teplou vatovanou kazajku a o číslo větší plstěné holínky, aby si je mohl vycpat slámou. Německý voják měl holínky těsné, tenké uniformy a skoro žádné rukavice nebo šály. Němci zmrzali, stejně jako jejich nafta, olej a zbraně. Průzkumné jednotky Wermachtu se přiblížily až 20 km ke Kremlu, ale dál se nedostaly. 6. prosince 1941 se Rusové vrhli do protiútoku. Nepřítel se otočil, prchal a nechával za sebou svoje tanky, vozidla a materiál.
Jenže z Moskvy vedla stejná cesta jako do ní a tu si sami Němci zničili. Jako Napoleon, kterého zpáteční dlouhá cesta zdevastovanou zemí dostala na kolena. Hitler to moc dobře věděl, v tomto případě se z chyb Napoleona poučil a vydal rozkaz, že všichni musí zůstat na svých pozicích. Maršála Bocka nahradil maršálem Klugem a Němcům se nakonec podařilo frontu uhájit. Ale bylo pozdě. Domů dorazily zprávy o prvních porážkách v Rusku, které vyvolaly ve veřejnosti silné znepokojení. Přecenění vlastních možností a podcenění schopností protivníka se děly na všech válčících stranách. Hitler k tomu navíc přidal odklad útoku a tím si přivodil porážku v bitvě a nakonec i ve válce.
Zdroje: Kniha Vojenské omyly v dějinách, autor Hans-Dieter Otto
Web Wikipedie.cz, "Bitva před Moskvou", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_p%C5%99ed_Moskvou
Web Wikipedie.cz, "Rasputica", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rasputica
