Paní, co čistí kapesníkem lavičky

6. 07. 2019 18:00:00
Občas potkáme někoho, kdo dělá záhadné a nepochopitelné věci. Jako jedna tajemná paní s papírovými kapesníky v parku.

Uprostřed jara svítilo slunce a zlehka pofukoval větřík, který mě hladil jemně po tváři, což už dlouho nikdo neudělal. Seděl jsem na terase jedné kavárny naproti městského parku a cpal se čokoládovým dortem. Při takovéto krásné činnosti nečtu, nepíšu a ani nesurfuji na mobilu. Soustředím se na zákusek a k němu sleduji okolí, aby mě nic neušlo. Samozřejmě, že je za tím zvědavost. Bavím se tím, že se snažím hádat povolání lidí, které potkávám.

Třeba jedna asi třicetiletá blondýna. Seděla u vedlejšího stolku v černém kostýmku a měla před sebou otevřený notebook. Jednou nohou v lesklé lodičce zuřivě poklepávala o zem. Se stejným zápalem bušila do počítače s lehce vyvalenýma očima a zatajeným dechem. Nemusím ji pozorovat dál. Stoprocentně manažerka.

"Moje máma říkala, život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš."

Nebo o něco málo starší muž stojící u odpadkového koše a kouřící cigaretu. Vysoký, urostlý a ostříhaný na ježka. Opíral se o multikáru a pozoroval blondýnu se stejným zaujetím, jako já jeho. Uhádnout zaměstnání muže bylo jednodušší. Měl na sobě oranžovou vestu s nápisem Technické služby.

Další muž, asi padesátiletý, procházel po chodníku okolo kavárny v elegantním šedém saku. V ruce držel ošuntělou aktovku, díval se neurčitě do dálky a usmíval se. Jeho polobotky klapaly stejně jako ženské podpatky. Připomínal právníka, ale ten by měl sevřené rty a neusmál se. Šlo určitě o lékaře.

"Protože jsem byl milionář a trávu jsem sekal rád, dělal jsem to zadarmo."

Vzdychl jsem si. Kousek výborného dortu do mě padal bleskově jako Němci do krytu. Navíc dnešní hádanky jsou tak jednoduché, že mě za chvíli přestanou bavit. Dojedl jsem, utřel si ústa od čokolády ubrouskem a napil se kávy. Pohled na okolí mě začínal lehce nudit. V tom moji pozornost upoutala starší dáma, která přicházela k lavičce na kraji chodníku. Na první pohled vypadala jako důchodkyně a už jsem si chtěl zase povzdechnout nad jednoduchostí hádanky, když mě zaujala činnost, kterou začala provádět.

Čistě a střídmě oblečená, v dlouhé sukni, nakrátko ostříhaná, se vztyčenou hlavou a rovnými zády. Na první pohled dáma a ne ledajaká. I když trochu postarší. Z decentní kabelky vytáhla papírový kapesník a začala lavičku utírat. Zarážející byl způsob, kterým se do věci pustila.

"Všichni občas děláme věci, které nedávají tak úplně smysl."

Pokud přijdu k lavičce a je špinavá, většinou ji otírám na místě, na které si sedám. Žena však očistu pojala poctivě. Utírala lavičku postupně zleva doprava. Pečlivě. Místečko vedle místečka. Když ušpinila jeden papírový kapesník, nabrala směr k odpadkovému koši, u kterého se stále poflakoval muž v oranžové vestě. Dáma ho požádala, aby odstoupil a zmuchlaný kapesník hodila do koše. Potom se vrátila zpátky.

Z balíčku vytáhla další bílý papírový kousek a pokračovala. V tu chvíli mě opravdu začala zajímat. Rukou jsem si podepřel hlavu a okolní svět neexistoval. Zapomněl jsem na kávu, která pomalu stydla. Starší paní pokračovala v systematické hygieně městské lavičky a mě napadlo, že na někoho čeká. Jasně, proto ji tak usilovně leští. Možná pro manžela. Hm. Ne, to ne. Spíše pro milence, chce pro něj jen to nejlepší. Hm. Taky ne. Úplně jinak. Lavičku vzorně čistí pro syna, který bude mamánkem.

"Je zvláštní, že člověk si něco pamatuje a něco zase ne."

Tentokrát jsem se spletl. Jakmile skončila s čištěním, na které spotřebovala balíček kapesníků, sedla si doprostřed lavičky. Jen na krajíček, ani se neopřela o svá rovná záda. Nohy měla přitisknuté způsobně u sebe. Sáhla do kabelky a vytáhla z ní malou knížku. Nikdo další nepřišel. Polkl jsem, jako bych do sebe dostával další kousek čokoládového dortu. Proč tak vzorně vydrhla celou lavičku, mi nebylo vůbec jasné.

Člověk je tvor, který je stále nespokojený. Zatímco ostatní povolání dnes nebyl problém odhalit a daný případ se pro mě stal tím pádem nudným, dáma s papírovým kapesníkem zůstala záhadná. Tedy, i přitažlivá, dokonce přes její věk. Tipuji, že byla alespoň o dvacet let starší. Jenže moje zvědavost byla neukojená, což samozřejmě vyvolávalo pocit nespokojenosti. Po chvilce váhání jsem zamával na servírku a objednal si kopeček vanilkové zmrzliny. Za půl hodiny čokoládové.

"Ty jsi hloupý nebo co?"..."Pro hlupáka, každý hloupý."

Nedělo se pořád nic. Se stejnou rozvahou a pečlivostí, s jakou čistila lavičku, si nyní četla. Pomalu obracela jednu stránku za druhou. Já se pokoušel se svou čtečkou o totéž, ale oči mi neustále odbíhaly k oné dámě. Po hodině se před mýma očima začal zhmotňovat další kopeček zmrzliny, tentokrát pistáciové. Paní Tajemná však najednou zaklapla knihu, důstojně se zvedla a odešla. Já zaplatil a zklamaně šel pryč. Vlastně skoro běžel, protože při čekání jsem nechtěl odejít ani na záchod, abych o něco nepřišel a teď už byl nejvyšší čas.

Po měsíci se mi paní začala pomalu vytrácet z hlavy, až nakonec odešla do zapomnění. Naše setkání proběhlo ještě jednou. V dusném létě na začátku srpna jsem ztěžka dopadl na lavičku v městském parku. V bílých kalhotách a stejně barevném bavlněném tričku to není dobrý nápad, což mi došlo hned po dosednutí. Opatrně jsem dlaní pohladil lavičku a jako obvykle čekal, že na ní budou špinavé šmouhy nebo prach. K mému překvapení nic. Ruka byla čistá, stejně jako celá lavička. Vyleštěný posed přinesl z minulosti vzpomínku na záhadnou dámu.

"Moje máma říkala, že zázraky se dějí každý den. Někdo tomu nevěří, přesto je to tak!"

Najednou jsem ji znovu spatřil. Kráčela rozhodným krokem přes park a v ruce držela balíček papírových kapesníků. Roztrhla obal, jeden uchopila do svých douhých prstů a pustila se do usilovného čištění vedlejší lavičky. Nervózně jsem poposedával, jako bych se bál, že přijde na moje zvědavé pohledy. Když skončila s čištěním, opakoval se scénář podobný dějství u kavárny. Sedla si doprostřed lavičky, jen na malý kousek, vytáhla knihu z kabelky a asi hodinu si četla. Potom vstala a mrkla na hodinky. Přesunula se k další lavičce, vytáhla další balíček kapesníků a začala opět s údržbou. Asi po deseti minutách si opět sedla do středu lavičky a znova sáhla do kabelky po knize...

Tehdy mi to došlo. Jsou lidé, kteří ve svých životech konají obecné dobro. Čerstvě vystudovaný lékař odjede do Afriky léčit nemocné. Významný podnikatel v kraji se rozhodne postavit dětský domov. Mladý student začne pracovat v domově pro seniory jako dobrovolník.

Tato paní nedělá velké činy, o kterých se mluví v televizi nebo které se sdílí na sociálních sítích. Ona prostě jen pro všechny lidi na světě čistí lavičky.

"A to je asi tak všechno..."

Použity citáty z amerického filmu Forrest Gump z roku 1994. Režie Robert Zemeckis podle knihy Winstona Grooma. V hlavní roli Tom Hanks.

Forrest Gump Soundtrack - Main Theme, délka videa 9 minut. Zdroj: YouTube.cz

Úvodní fotografie zdroj:

https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/

Autor: Jan Šik | sobota 6.7.2019 18:00 | karma článku: 27.55 | přečteno: 950x

Další články blogera

Jan Šik

Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy

Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?

23.3.2024 v 18:00 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 531 | Diskuse

Jan Šik

Kdo jsou oběti zla?

Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.

24.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 482 | Diskuse

Jan Šik

Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy

Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.

10.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 194 | Diskuse

Jan Šik

Kauza psychiatr: Kdo za ni může?

V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.

20.1.2024 v 18:00 | Karma článku: 24.45 | Přečteno: 630 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Danka Štoflová

Jak mi ďábel láskyplně olíznul ruku!

Vdala jsem se za Tammyho, čerokézského indiána, žijícího v New Yorku. Ukázal mi, že život je zvláštní a mnoho věcí nevidím. Jenže já jsem česká holka a vím toho dost. Každý v New Yorku má svého psychoterapeuta, je drahý a k ničemu

27.6.2022 v 13:00 | Karma článku: 46.36 | Přečteno: 10306 | Diskuse

Danka Štoflová

Kulový blesk - aneb Nedám ti svůj hrnec!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně, na úpatí Great Smoky Mountains. Indiáni jsou pověstní svojí mlčenlivostí. Tak přesně ta mi leze děsně na nervy.

23.6.2022 v 10:31 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 5614 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Na kole kolem a okolo

Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.

22.6.2022 v 17:15 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 369 | Diskuse

Danka Štoflová

Rozkošná sexy piha, přímo pod zadkem!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně poblíž indiánské rezervace, snad šťastně. Byla jsem a vždycky budu žárlivá. I když vím, že kolečka osudu zapadla přesně na ta správná místa.

16.6.2022 v 10:53 | Karma článku: 47.11 | Přečteno: 16284 | Diskuse

Danka Štoflová

O dívce jménem Faith

Vdala jsem se za indiána z kmene Čerokí, a žijeme v Severní Karolíně poblíž Národního parku Great Smoky Mountains.Indiáni věří, že osudy lidí a naší planety se odvíjí v cyklech.V cyklech zvláštních a neuvěřitelných, až srdce bolí.

14.6.2022 v 9:20 | Karma článku: 46.18 | Přečteno: 4928 | Diskuse
Počet článků 403 Celková karma 15.74 Průměrná čtenost 1361

Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...