Neděle 26. ledna 2020, svátek má Zora
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 26. ledna 2020 Zora

Ztratit pouta lásky

21. 09. 2019 18:00:00
Jakmile o něj někdo přijde, teprve pak si uvědomí, co znamenal. Nešlo o obyčejný kroužek na prstu. Ani o finanční újmu. Se ztrátou prstenu odešla vzpomínka.

Prométheus přinesl lidem oheň a byl za to potrestán připoutáním ke skále, kde každý den přilétal orel, který mu vyklovával játra. Jupiter mu dal milost a on si jako symbol svého obrovského utrpení nechal železný prsten s kamínkem ze skály, ke které byl přikován. Podle této starořecké pověsti je kroužek na prstu znakem věčné lásky, která vítězí nad vším. Dnes je prsten vnímán jako symbol věčného kruhu, který je výrazem trvalé upřímnosti a stálosti mezi partnery.

Čekám na cestu domů, když náhle do mého znaveného oka udeří zprudka paprsek světla. Stříbrný hvězdný odraz oslepí všechny okolo stojící. Druzí však nevidí, co já. Jen malý kroužek na zemi, co vypadá jak matička z nějakého stroje. Zvedám ho se zájmem a pokládám do natažené dlaně.

Je horký, protože do sebe vtahuje slunce, které svým žárem taví betonové město. Z bílého zlata nebo z ocele, možná zirkony posázený. Všechno je jedno. Právě některá zlomená duše v dálce naříká, že zmizel a člověku zůstane holý prst. Nikdy ho už nebude v ruce držet, jak ho právě svírám já.

Se zavřenýma očima drtím pevný kruh v ruce a cítím, jak se slabounce chvěje. Přitom z něj tryská tajemná síla. Snad je kouzelný a když se s ním otočí, stane se zázrak princezny Arabely. Možná umí čáry máry, jestli o něj přišel Harry Potter. Anebo je temný a krutý, vládne všem a jejich je Pán.

Donesu ho domů, položím na stůl a hledím. Přemýšlím a najednou v srdci ucítím, jak ohromná je ta síla. Žádná kouzla, to moc lásky se z něj jako sopečná láva valí do všech stran. Komu patřil, dostal ho od jiného, kterého miloval.

Vibrace kruhu způsobuje bolest člověka, který přišel o pouta lásky. Doufám, že ztratil jen kroužek, a nikoliv milého. Jestli ano, tak bolest uvnitř těla způsobují šípy provinění, které se hluboce zaryjí do bušícího srdce. Každé píchnutí klade otázku. Kdo je vinen? Já? Co jsem měl udělat? Proč?

Prst zůstane prázdný a to bolí. Přesto se něco stane. Ztráta kruhu znamená konec starého a po konci je začátek nového. Přichází naděje, která je jako člověk stojící s bosýma nohama v mokré trávě a vyhlížející červánky v chladivém ránu. Slunce, které vyjde, bude za ruku držet novou lásku.

P.S.: Jestli ho pozná, komu patřil, ozvi se. Když z tebe ucítím sílu lásky, vrátím ti ho...

Píseň Naša láska letí, zpívá Richard Muller, zdroj: YouTube.cz

Úvodní fotografie Žabák a žabice: Pixabay.com

https://pixabay.com/cs/photos/%C5%BE%C3%A1by-l%C3%A1ska-valent%C3%BDna-p%C5%99edstavuj%C3%AD-903159/

Fotografie a text autor blogu: Jan Šik

Autor: Jan Šik | sobota 21.9.2019 18:00 | karma článku: 12.86 | přečteno: 347x

Další články blogera

Jan Šik

Dívka, co měla ráda ptáka, který na ni zíral

V životě se lidem děje spousta věcí. Kde hledat jejich příčinu? Proč se dějí? Jaký mají důvod? Někdy zcela obyčejný. Skoro primitivní.

25.1.2020 v 18:00 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 433 | Diskuse

Jan Šik

Muž, co se vzbouřil a ucpal čokoládou

Chlap se má chovat jako chlap. Při své cestě životem, musí překonávat různá úskalí. Ideální je, když ho mnohými vede žena. Jemně.

18.1.2020 v 18:00 | Karma článku: 16.91 | Přečteno: 427 | Diskuse

Jan Šik

Princ, co miloval zlou královnu, která ho svedla

Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Pohádka je příběhem, který vždycky dopadne dobře. Všechny příběhy mají společnou jednu věc. Začátek a konec. Ale na každém konci je nový začátek.

11.1.2020 v 18:00 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 581 | Diskuse

Jan Šik

Žena, co se bála pavouka, který ji sežral

Kdo trpí strachem z pavouků, má těžký život. Místa, kde se mohou nacházet jsou téměř všude. Pod postelí, v koupelně nebo ve sklepě. Všude hrozí, že budeme sežráni.

4.1.2020 v 18:00 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 1976 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Veronika Foglová

Barevné vzpomínání (1)

Už ani nevím, kdy jsem naposledy viděla sluníčko. Je tu sníh, ojíněné stromy, keře a tráva, ale k tomu mlha hustá tak, že by se dala krájet.

26.1.2020 v 14:47 | Karma článku: 11.02 | Přečteno: 185 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Javořice v zimě (na podzim)

Vypadá jako v zimě, ale fotky byly pořízeny v listopadu, tudíž ještě na podzim. Teď v zimě je tam leží jen poprašek, bohužel.

26.1.2020 v 5:00 | Karma článku: 16.33 | Přečteno: 230 | Diskuse

Soňa Pražáková

Dotek medúzy

A máme opět o senzaci více. Evropský domov medúz v české metropoli. A to dokonce na střeše obchodního centra Arkády Pankrác. V Meduzáriu lze nalézt tisíce medúz v pěkných kulatých akváriích.

25.1.2020 v 21:49 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 324 | Diskuse

Jan Řeháček

Rojení malířů v parku

Já bych všecky tydlety softvéry zakázal. To si do kompu naládujete fotku, pošlete ji bůhvíkam, pak si vyberete styl a za chvíli máte na obrazovce Kandinskýho. No jak k tomu takovej Mistr, co se poctivě živí štětcem přijde, že jo?

23.1.2020 v 9:09 | Karma článku: 20.55 | Přečteno: 338 | Diskuse

Veronika Foglová

První krmení

Poslední dvě zimy jsem při čekání na autobus krmívala kačenky na Tiché Orlici v Jablonném nad Orlicí.

19.1.2020 v 16:04 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 259 | Diskuse
Počet článků 264 Celková karma 21.62 Průměrná čtenost 1216

Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake

 

Najdete na iDNES.cz