Žena, co za oknem dělala na všechny pá, pá
Za okny domů, ve vesnicích a městech sedávají senioři. Nejsou jenom zvědaví. Bývají nemocní, nepohybliví nebo trpí fóbiemi. Bojí se chodit ven. Představuji si, jaké by bylo, být na jejich místě. Sedět v šeru místnosti. Bez možnosti pohybu. Dívat se ven do světla, kde jezdí auta, běhají a smějí se malé děti s rodiči a za ruce se vodí mladí a krásní lidé.
Večerní procházka znamená pohyb a je skvělá pro zdraví. Kráčel jsem mezi domy, deset baráků z jedné strany a deset z druhé. Podařilo se mi nenápadně očima oskenovat jeden nový plot. Takovou moderní stavebnici ze supermarketu, abych si mohl postavit podobný a přesto odlišný. Byl podvečer a sluneční výheň zdaleka nekončila. Přes pomačkaný bílý klobouk jsem měl pocit, že mám na hlavě rozpálený papiňák. Chodník, který přes den hltal sluneční paprsky, byl jako rozžhavená cesta z uhlí a důkladně mi ohříval zespoda bosé nohy v sandálech. Šoural jsem se pomalu, krok za krokem. Přesto mi žlábkem na zádech tekl pot.
Naši ulici tvoří dvacet starších nemovitostí, z nichž většina patří starším starousedlíkům a zbytek mladým náplavám. Rodinné domy jsou jako lidé, každý je jiný a zároveň stejný. Jeden vedle druhého mají svou předzahrádku ohrazenou plotem z dřevěných latí nebo železa. Vzadu se rozkládají velké okrasné nebo užitkové zahrady. Některé domy jsou zrekonstruované. Mají hladké a čisté fasády, které vypadají jako vyprané límečky u košile. Také tu stojí staré chalupy, vybudované před několika desítkami let. Mají k sobě přilepené dřevěné kůlny a na zahradě nejsou bazény, jen staré nepotřebné zbytečnosti. Bývají osázeny ovocnými stromy a zarostlé vysokou travou.
Snaživější soused se pokouší dohnat snaživého souseda. Jakmile si jeden pořídí nový druh okrasné vrby, brzy si ji dají ostatní. Pokud se najde první odvážný, který si pořídí solární panely, netrvá dlouho a minimálně polovina ulice je bude mít taky. Když jdou její obyvatelé na procházku, schválně se pomalu courají a obhlíží všechno, co kolem sebe vidí. Přitom si kladou podobné otázky. Co má Jarda nového? Kolik mohla stát Honzu nová zídka? Kde koupil Josef ty krásné keře? Všichni se navzájem opatrně sledují a reagují na každou novinku.
Na konci ulice stojí nejstarší dům. Je postavený z kotovic, kde základními stavebními prvky byly sláma, bláto a kámen. Takový objekt je odolný proti ohni, když ho však dostane voda, rozpustí se v kalné bahno a odteče. Do ulice směřují úzké dveře a dvě velká okna. Jsou z poctivého dřeva, stejně jako bytelné krovy, které nesou tíhu pálené tašky. V jednom oknu jsem, přes jednoduché sklo a bílou záclonu, zahlédl siluetu sedící postavy.
Nehýbala se. Vypadala jako žena, i když měla nezřetelnou tvář. Venku se stmívalo. Procházel jsem kolem a namáhal oči, abych uviděl víc, když najednou postava vstala, zvedla ruku a zamávala dlaní. Zastavil jsem se. Žena byla shrbená, jako hodně starý člověk. Opět si sedla.Jakoby se na chvíli naše pohledy setkaly, než mě dívání přestalo bavit. Otočil jsem se a odešel na svou zahradu.
"Nejsilnějším lékem na stáří je láska." John Stuart Mill, britský filosof a ekonom, 1806-1873
Druhý den bylo znovu otřesné vedro. Kolem osmé večer teploměr ukazoval dvacet stupňů a dala se čekat další tropická noc. Přesto jsem neležel u bazénu s pivem v ruce a raději se šel projít. Podobný nápad měli další dva sousedé. Mladší, do půli těla svlečený a svalnatý, vyrazil vyvenčit velkého německého ovčáka. Starší, ve vytahaných trenýrkách a začínajícím břichem, vedl za ruku malou dcerku, která se naučila nedávno mluvit. Žvatlala celou cestu a tatínek ji unaveně odpovídal.
Mladý soused se psem se zastavil před starým domem, z kterého včera mávala ženská postava. Díval se do okna, zatímco jeho pes začal štěkat. A to tak hlasitě, že někteří obyvatelé ulice se ve večerním teplu líně vyplazili na rozpálený chodník. Když zjistili, že se nic neděje, stejně líně se odpotáceli ke svým bazénům nebo televizím a k lahvím piva či sklenkám vína. Mladík držel psa pevně na vodítku. Po krátkém zaváhání se otočil a vracel se zpět ke svému bazénu. Pes doběhl k nejbližší popelnici, zvedl pravou zadní nohu a označkoval ji.
Starší soused s dcerkou za chvíli dorazili na stejné místo, na kterém stál před chvílí muž se psem. Oba se také zastavili a dívali na dům. Malá holčička najednou vzpažila obě ruce. Udělala malý pohyb všemi prstíky a hlasitě zvolala: "Pá, pá!" Potom si několikrát poskočila a poslušně za tatínkem kráčela dál.
Vlekl jsem se za nimi. Slunce zalézalo za mraky a vesnici nenápadně obsazoval stín noci. V místnosti starého domu postava u okna vstala a udělala stejný pohyb, jako malá holčička. Krátce a úsporně pokrčila prsty jedné ruky nahoru a dolů. Klidně bych se vsadil s celou ulicí o pivo, že za záclonou volá: "Pá, pá!".
Uběhl další den a byl znova večer. Nepršelo už týden. Starosta zakázal napouštět bazény a kropit zahrady, protože vodárny hlásily tenčící se zásoby. Jeho pokyny stejně neměly žádný smysl. Na všech zahradách se koupalo, protože bazény byly dávno plné, o čemž svědčil dětský křik, který se spolu s cákáním vody rozléhal po celé ulici. Aby tráva nežloutla, musela by na ni stříkat voda celý den. Usychaly dokonce větve mladých stromů, na kterých listy chytaly podzimní zbarvení. Bylo pod mrakem a těžce se dýchalo. Vzduch se zdál nabitý elektřinou a jakoby stoupalo vysoké napětí. Blížil se asi déšť.
Opět jsem se sunul po ulici směrem ke starému domu a přemýšlel, jestli dnes bude žena mávat. Přede mnou kráčel opět starší soused se svou holčičkou. Měla dlouhé černé vlasy, skoro po pás a šla bosa. Když dorazili před starý dům, dcerka opět udělala: "Pá, pá!" Dnes překvapivě zamával i její tatínek. Zvedl obě ruce a dlaně zakrýval krčícími se prsty. Oba se zasmáli a potom, stejně jako včera, pokračovali dál.
"Mládež dneška by měla občas uvážit, že bude stářím zítřka." Evelyn Waugh, britský spisovatel, 1903-1966
Vystřídal jsem je na jejich místě. Pohled do okna starého domu odpověděl na mou dnešní otázku. Byla zase tady. Vstala, záclona se lehce pohnula a žena opět zamávala. Tentokrát jsem to nevydržel a udělal taky pá, pá. Přitiskla obličej na sklo. Tvář měla unavenou a vrásčitou, přesto se usmívala.
Od té doby jsem jí chodil mávat každý večer. Zároveň jsem vycházel občas před dům, pozoroval sousedy a jejich návštěvy nebo cizí lidi, kteří kolem ženy za oknem procházeli. Kdo se s ní míjel poprvé, dům si zaraženě prohlížel. Někdo hloupě civěl. Našli se tací, co kroutili hlavou anebo si ťukali na čelo. Za krátký čas však mávali všichni. Někteří oběma rukama, jiní jednou paží a další dělali dlaní nebo prsty pá, pá. Mnozí se usmívali. Menší děti běhaly kolem tatínků a maminek a křičely radostí.
Staří lidé za okny mávají z temnoty celému barevnému světu, který jejich životy pomalu opouští. Oni se s ním neloučí. Zdraví ho a čekají, že jim někdo odpoví. Když se tak stane, mohou si říci: Pořád ještě jsem tady a svět to ví...
Zamávat druhému znamená darovat několik sekund zájmu a radosti, které se hned vrátí. Bylo by fajn, aby nikdo nezapomínal, že ho rodiče jako malé dítě učili dělat pá, pá.
K oknu patří hlavně láska. Píseň Okno mé lásky zpívá Petr Janda ve videoklipu skupiny Olympic. Zdroj: YouTube.cz
Úvodní fotografie zdroj:
https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/
Citáty o stáří, web citaty.net:
Jan Šik
Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Jan Šik
Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Jan Šik
Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy
Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?
Jan Šik
Kdo jsou oběti zla?
Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.
Jan Šik
Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy
Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.
Jan Šik
Kauza psychiatr: Kdo za ni může?
V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.
Jan Šik
Analýza policejní akce očima čtenáře detektivek
Čtenáři detektivek dokáží detaily zločinu rozebrat na šroubky. Zvláště toho na filosofické fakultě, který se odehrál v předvánočním čase loňského roku.
Jan Šik
Věštba pro rok 2024: Hodně budeš někde
Co nás jednou čeká by chtěl vědět každý. Proto buďme rádi, když potkáme někoho důvěryhodného, kdo nám naši budoucnost předpoví.
Jan Šik
Až se rozsvítí vánoční hvězda
Temné dny těžce padají na lidskou duši. O to hůře, když se k tomu přidá počasí, které je spíše dušičkové než vánoční. Všechno zlé však jednou skončí.
Jan Šik
Hnědá olympiáda Berlín 1936 - špičkový atlet Jesse Owens
Osudy některých sportovců připomínají pohádkové příběhy. Ale často tento dojem vzniká jenom při pohledu zvenku. Podobně jako u naleštěné krásy, v jejímž nitru se ukrývá zlo.
Jan Šik
Národní proticukrová centrála dětem nepomůže
Jakákoliv policie na světě nikdy neporazí obchod s drogami. Dokud bude existovat poptávka, je jakýkoliv boj proti nim marný. Nejde však jen o tvrdé drogy.
Jan Šik
Kdo byl balíkový hrdina?
Vzpomínka na osmnáctiletého židovského studenta, kterého popravili nacisté. Jeho velký příběh může být inspirací i pro dnešní a budoucí generace.
Jan Šik
Mamánek, který si moc rád povídal se svou maminkou
Přehnaná péče o dítě bývá především doménou matek. Neuvědomují si, že život jejich potomka po letech nemusí skončit vůbec dobře.
Jan Šik
Ponižovaná dívka s kousanci na krku
Zastrašování vysává z obětí energii a bere jim zdraví a důstojnost. K tomu nejhoršímu patří šikana na pracovišti.
Jan Šik
Čtyřkačkový hošek a drsný řidič autobusu
Drzost současných mladších generací prý nezná hranic. V některých případech však tato může být signálem, že se v budoucím životě rozhodně neztratí.
Jan Šik
Dívka jedoucí v metru a zapáchající čerstvě vykopanou hlínou
Občas potkáme v životě někoho, s kým bychom chtěli kráčet po společné cestě. On jen na chvíli vyjeví svou pravou tvář a všechna naděje je pryč.
Jan Šik
Hrabošení v obchodním centru s módním troubou
Má-li muž doprovodit partnerku či manželku do obchodního centra za účelem nákupu oblečení, jde o hrdinský čin, který se podobá sebevražedné misi.
Jan Šik
Skvěle poskytnutá služba hodinového manžela
V záchvatech slabosti muž ženě slibuje. Potom zapomene a pak zase. V reakci na situaci ženě nezbývá než volat o pomoc. Ta bývá poskytnuta v překvapivě větší kvalitě, že se očekávalo.
Jan Šik
Záhada sežrané oplatky
V domácnostech dochází k záhadám. Občas se ztrácí nebo naopak přebývají věci různého charakteru. Takové události se neobejdou bez konfliktů v manželském soužití.
Jan Šik
Cizí kalhotky pod manželskou postelí
Skoro každý muž jednou za čas provede nějakou špatnost. Většinou se však chová jako beránek a tehdy bývá neprávem osočen. Třeba obviněním z nevěry.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 405
- Celková karma 13,06
- Průměrná čtenost 1356x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené