Muž, co mu lhala žena, která pořád ťukala do mobilu

14. 09. 2019 18:00:00
Lež je podvodem na druhém. Slizká a podlá slova, která se mnozí pokouší omlouvat, kvůli svému špatnému svědomí. Je těžké nedat nic najevo, když člověk ví, že ten druhý lže.

Kousek ode mě seděli muž a žena, asi čtyřicátníci. Oba byli oblečení v jednom typu manažerské uniformy. Muž měl na sobě černé sako s tmavě červenou kravatou a žena bleděmodrý kostýmek. Jejich obličeje by vyzdobily výkladní skříň každého korporátu. On, trochu kulatý obličej, lehce nagelované černé vlasy a dohladka oholen. Ona, trochu špinavá blondýna s jemnými rysy a decentní rtěnkou. Oba stříbrné mobilní telefony před sebou na stole připravené k akci, podobně jako nabité pistole. A opřené tašky s notebooky u nohou stolu. Možná spolu pracovali v jedné firmě, možná ne. Na stole před nimi stála váza s obrovskou kyticí růží, kterou muž vyjádřil ženě svou lásku.

Číšnice mi přinesla vídeňskou kávu s kopcem umělé tuhé šlehačky z nějakého spreje, který vypadal jako pěna na holení. Barva tekutiny v šálku se začala pomalu měnit z černé na bílou. Rychle jsem si vzal lžičku, nabral trochu šlehačky a ponořil ji do kávy. Hned zase ven a potom do pusy, dokud měla ještě trochu pevnou konzistenci. Nic moc. Vídeňskou si dávám, jen když kavárna nemá dobré zákusky. V této měli pouze kus nějaké zamražené dobroty se záruční dobou dva roky. Fuj. Děkuji, nechci.

Tady jsem byl poprvé a patrně naposled. V pět odpoledne a na zahrádce neseděla ani noha, protože slunce do ní pařilo s největší intenzitou. Slunečníky bez naklápění ji stínily maximálně do oběda. Dalo se sedět jedině uvnitř, kde jela celkem rozumně nastavená klimatizace. Snad jediná pozitivní věc. Místnost neměla žádný styl ani výzdobu, pokud nepočítám dva zaprášené obrazy s krajinkářskou tématikou, každý v rámu jiné barvy. Stolky byly natlačeny blízko u sebe a když někdo vstával, soused vedle se musel se židlí trochu šoupnout, aby se vůbec dalo kolem něj projít.

Kupodivu zde bylo plno. Asi z toho důvodu, že vedle kavárny stála obrovská budova sociální správy s množstvím úředníků a úřednic, kteří si tady po práci přišli popovídat s partnery, přáteli nebo kolegy. Tísnil jsem se na kraji místnosti u stolku pro dva a v duchu si nadával, proč do těch kaváren vlastně chodím. V ruce jsem držel knihu povídek amerického spisovatele v šedém obalu, kterou jsem dostal před několika dny jako dárek a vypadalo to, že si čtu. Jenže moje soustředění se pomalu ztrácelo. Kavárna šuměla hlasy, které se místy navzájem přehlušovaly a rušily. Přesto, co si kdo povídá u vedlejšího stolu nešlo neslyšet.

"Neptej se na nic a neuslyšíš žádnou lež." Charles Dickens, anglický spisovatel 1812-1870

"Jsme spolu dvacet let a bylo nám fajn, ne?" říkal vážně muž. "Jistě," přikývla žena a usmála se, "mám tě ráda." Přivoněla k růžím a přivřela oči s mírně frivolním výrazem. Přitom si vzala do ruky mobilní telefon, odemkla ho prstem a začala do něj něco ťukat.

V duchu jsem se červenal, že poslouchám. Ale před chvílí jsem si četl na mobilu zprávy z domácí politiky a po nich se mi zdálo jako dobrý nápad, poslechnout si alespoň na chvíli něco hezkého. Nešlo o žádné cílené šmírování. Chvíli si povídali, o dětech, dovolené, co si kdo koupí za čtvrtletní odměny. Každou desátou větu přerušovalo hlasité cink v telefonu ženy, které oznamovalo příchod nějaké zprávy. Na každou reagovala ťukáním do displeje. Mezitím občas zvedla hlavu, něco muži odpověděla, přikývla, usmála se nebo se napila kávy či vody. Stíhala hodně věcí zároveň.

Najednou se muž zvedl. "Musím na záchod," vypadlo z něj omluvně, otočil se a zamířil k příslušným dveřím. Ještě do nich nevešel, když žena začala někoho vytáčet. Přiložila telefon k uchu: "Ahoj, miláčku. Teď odešel, mám jen minutu. Povídej. Kde?" Ruku si dala pod bradu a loket opřela o stůl. Chvíli mlčela a poslouchala. Potom neznámému na druhém konci spojení odpověděla: "Ano, zlato, uvidíme se tam. Miluji tě. Pa pa pa." Položila mobil na stůl právě včas. Její partner se vracel z WC ke stolu. "Vystřídám tě," pronesla a vyskočila energicky ze židle.

Po jejím odchodu muž změnil výraz obličeje. Předtím se usmíval. Teď jen smutně pozoroval mobil, který jeho žena nechala na stole. Nedotkl se ho. Muž si vzdychl. Seděl se svěšenými rameny a přemýšlel. Zahlédl jsem jeho oči a lekl se. Všechno, co měl v srdci, se tlačilo ven. Jako kdyby měl kolem krku černé a těžké závaží, které ho táhlo dolů, až do žaludku. Vypadal, že uvnitř sebe sevřený sténá tiše bolestí a žárlivostí. Jen hlupákovi by nedošlo, že musí vědět o jejích záletech. Zhroutil se na židli, dokud nepřišla.

"Ztratit lásku je strašné. Lže, ten kdo říká, že smrt je horší." Bob Marley, jamajský zpěvák, 1945-1981

Stála nad ním. "Zaplatíš?" Narovnal záda a usmál se. "Ano." Sklonila se a políbila ho na rty. Dostal ze sebe: "Běž si pro auto a jeď, dorazím za chvíli domů." Odpověděla: "Ano, zlato, uvidíme se tam. Miluji tě. Pa pa pa." Kopec šlehačky byl už dávno v mé kávě rozpuštěný. Spolu se čtyřmi cukry, které jako by v ní nikdy nebyly.

Lží je ve světě tolik, že jsou jako zrnka písku, která víří ve vzduchu. Máme je ve vlasech, v očích či uších, takže je často nevidíme ani neslyšíme. Když je písku moc, zaplní nám pusu a hrozí, že se zadusíme. Nejhorší ze všeho je, když nás přepadne písečná bouře.

Uprostřed písečné bouře stál muž od vedlejšího stolu. Možná chtěl počkat, až se přežene. Nebo se v ní choval zbaběle nebo hloupě a chtěl se zavrtat do země. Třeba s ní začal bojovat. Anebo chtěl jen přes svou bolest a žárlivost, ženě odpustit, protože i po těch dvaceti letech mu na očích byla jasně vidět jedna věc. Jediný světlý záblesk v temnotě bouře.

Svou ženu pořád miloval.

"Ženské lži se liší od lží mužských, jako se liší fleret od hulánské šavle." Sacha Guitry, francouzský dramatik, 1885-1957

Úvodní fotografie zdroj:

https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/

Použity citáty o lži z webu citaty.net:

https://citaty.net/citaty-o-lzi/

Píseň Lži jsou jako déšť, zpívá Leoš Mareš, zdroj: YouTube.cz:

https://www.youtube.com/watch?v=9GG_JIukGto

Autor: Jan Šik | sobota 14.9.2019 18:00 | karma článku: 24.32 | přečteno: 1911x

Další články blogera

Jan Šik

Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy

Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?

23.3.2024 v 18:00 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 531 | Diskuse

Jan Šik

Kdo jsou oběti zla?

Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.

24.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 482 | Diskuse

Jan Šik

Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy

Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.

10.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 194 | Diskuse

Jan Šik

Kauza psychiatr: Kdo za ni může?

V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.

20.1.2024 v 18:00 | Karma článku: 24.45 | Přečteno: 630 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Václav Kunft

Velký pátek

Otevírání hor a vydávání pokladů nemá nic společného s křesťanským Velkým pátkem. Je to stará pohanská tradice spojená s příchodem jara. Mytologické téma je smrt a znovuzrození.

29.3.2024 v 11:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 132 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.81 | Přečteno: 148 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 199 | Diskuse
Počet článků 403 Celková karma 15.74 Průměrná čtenost 1361

Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...