Pátek 5. června 2020, svátek má Dobroslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 5. června 2020 Dobroslav

Dívka, co si užívala, až jí komáři z nosu lítali

5. 04. 2020 18:00:00
Mantrou moderní doby se stala touha si užívat. Užít si cestování, užít si večer, užít si dovolenou. Užívat si pořád. Jenom je otázkou, zda v tom užívání tak trochu nezanikají ostatní věci, které k životu patří.

"Dědo, pojď na večeři!" volal malý vnuk z kuchyně na starého muže sedícího u počítače ve vedlejší místnosti.

"Počkejte ještě chvíli, procházím nějaké e-maily," odpověděl klidně muž. Seděl u velkého pracovního stolu a ťukal dvěma prsty do klávesnice. Zaujala ho jedna zpráva, kterou dostal od přítele v důchodu.

"Ahoj, vím, že jste spolu krátce chodili. Zemřela minulý týden, parte máš v příloze. Měj se kámo," stálo v ní. Otevřel přílohu. Bylo v ní parte ženy, se kterou kdysi strávil týden na horách. Zaučoval ji jako lyžařský instruktor. První den po něm vyjela a večer se spolu vyspali, stejně jako každý další den, až do konce kurzu. Zamiloval se do ní, jenže nic jiného než sex ji nezajímalo. Po návratu z hor mu nebrala telefon a odmítala se sejít. Jen mu odepisovala na SMS-ky, v kterých s ním pořád flirtovala a dávala mu marnou naději.

Starý muž měl vlasy celé bílé. Vzpomínka ho zabolela, zvlášť když se podíval na fotografie v rámečcích, které měl kolem sebe. Jedna z nich byla z hor, měl na ní pletenou čepici a mladý opálený obličej. Vzal ze stolu mobil a prstem naroloval její telefonní číslo. Druhým prstem napsal SMS-ku. Stálo v ní: "Upřímnou soustrast, zlato". Teprve po odeslání zprávy si uvědomil, že odpověď už od ženy žádnou nedostane. Ne, nebyl hloupý, ani dementní. Jen udělal to, co po něm vždy žena, kdysi dívka, požadovala. Psát si, psát si a psát...a nic. Vypnul počítač, vstal a odešel do kuchyně k večeři. Předtím si ještě jednou vzpomněl na týden na horách.

Do obličeje jí foukal protivítr, z kterého jí červenal obličej. Jela rychle z kopce a kličkovala mezi ostatními lidmi. Trasa byla velmi dlouhá, což dívce vyhovovalo. Doslova svištěla, zvuk v uších přehlušil všechno ostatní. Brýle zachytávaly ostré jehličky sněhových vloček, které by ji jinak mohly bodat do očí. Kolem hlavy měla kuklu, která ji chránila před zimou. Soustředila se jen na jízdu, okolí vůbec nevnímala. Bušilo ji srdce a ovládala eufórie. Když dojela dolů, zpomalila a zahnula prudce doleva. Zabrzdila. Hůlky zapíchla do sněhu a několika prudkými pohyby shodila lyže. Zaklonila hlavu a usmála se. Ovládal ji pocit spokojenosti a dokonalosti.

"Holky, musíte si užívat trochu života. Na horách to bylo super. Lyžování, wellness, jídlo, víno, prostě paráda." Dívka stála uprostřed kanceláře, kterou sdílela s dalšími dvěma kolegyněmi a nadšeně jim vykládala o své dovolené. "Jo a ještě tam bydlel lyžařský instruktor. S tím jsem si taky užila," významně pomrkávala. Na jejím stole stála otevřená láhev vaječného koňaku a ležela bonboniéra, které všem přivezla.

Osazenstvo kanceláře na ni zíralo. "Ach jo, tak ti závidím," pronesla starší žena, která do sebe právě kopla panáka sladké žluté tekutiny. Chutnala ji. Pomyslela si, že se z ní opije a všechno v kanceláři poblije. To si to užije. Představa ji pobavila, až se zasmála. Dívka se zarazila: "Čemu se směješ?"

"Ničemu. Jenom jsem si na něco vzpomněla," odpověděla žena a usmívala se dál. Kdo se směje neví čemu, podobá se přiblblému, napadlo dívku. Věděla moc dobře, že žena má manžela a čtyři děti a žije s nimi na vesnici v domku se zahradou. Její rodina si takovou dovolenou nebude moci nikdy dovolit, protože muž i ona málo vydělávají. Tak čemu se ta kráva řehtá, říkala si dívka. Úsměv kolegyně ji dráždil, tak si závist nepředstavovala. Provokoval ji také ženin spokojený výraz, která do sebe nalila dalšího panáka lepihubu.

Druhá kolegyně pečovala o otce ochrnutého po mrtvici a dokud žil, nemohla odjet ani na týden pryč. V koutku oka potlačila slzu. Dívku ani pořádně neposlouchala, hlavou jí proletěl denní program, co všechno musí vyřídit a zařídit. "Tak závidím, ani nevíš jak," řekla tiše a sklopila hlavu. Dívka se k ní nadšeně otočila. Několik desítek sekund si mlčky připadala strašně důležitá.

Měla skoro třicet let. Z hor se vrátila s opáleným obličejem. Pravidelně sportovala a její tělo bylo dokonalé. Nezapomněla ho často prezentovat před ostatními, aby viděli, jak se jí daří a mohli ji obdivovat. V kanceláři stála v lodičkách s extra vysokým podpatkem, který umožňoval, že se na ostatní zaměstnance dívala směrem dolů. Takový pohled dával dívce pocit nadřazenosti a moci. Podporovala ho vztahem se šéfem, kterému plnila všechno, co mu viděla na očích. Úplně všechno, protože si přece užívala.

"Jo, to bylo fajn, tenkrát na horách. Jak jsem jezdila na sáňkách na ledovci," říkala sestře stařenka. Ležela na lůžku na nadstandardním pokoji v nemocnici. V ruce měla napíchnutou kapačku,. Před chvílí ji zapojila zdravotní sestra, která právě stařence vyměňovala mísu.

"Hm, to jste měla zajímavý život," zasnila se. "Taky bych chtěla hodně cestovat a poznávat svět." Povzdechla si: "Zatím jenom běhám kolem celé rodiny. Muž mi nepomůže a s dětmi mám tolik práce. Sice občas mě potěší, ale nevím, nevím, moc bych si chtěla užívat."

Smutná sestřička pohladila stařenku po ruce a odešla. Nevěděla, že mísu vynášela ženě, která se dokázala užívat celý život. Jenže teď jí bylo devadesát let. Trpěla demencí a nic si nepamatovala. Měla velké štěstí. Starala se o ni hodná sestra, která jí pohladila vždy, když o ni pečovala. Byla jediná, kdo se o stařenku zajímal.

Dívka kdysi vyzkoušela všechno, co vyzkoušet šlo. Létání, padání, plavání, vznášení, ve vodě, pod vodou i ve vzduchu. Taky sex ve všech jeho polohách a podobách. Možná jen vesmír chyběl do její sbírky. Žila sama, nestačila s nikým navázat dlouhodobý vztah. Nestíhala, chyběl jí na druhé čas. Dokonce ani jednomu z rodičů nestihla jít na pohřeb, byla pokaždé pryč.

Jednoho dne zemřela.

Bývalá kolegyně, která se starala o nemocného tatínka, zesnula o deset let dříve. Péče o blízkou osobu ji poznamenala psychicky, měla několik nemocí. Přesto, když odcházela, byla sama se sebou spokojená. S druhou kolegyní se její příbuzní loučili před rokem. Na pohřeb přišlo asi sto lidí a skoro všichni plakali. Žena se v rakvi usmívala, protože její děti i vnuci ji zahrnovali každý den láskou.

Druhý den leželo stařenčino studené tělo ve sklepě pohřebního ústavu, připravené ke kremaci. Na obřad přišla ze slušnosti sousedka s manželem. Jinak nikdo. Ani žádný další zesnulý s ní v márnicí nebyl.

I když...

Přece jen se s ní přišel někdo rozloučit. Poté, co zřízenec zavřel dveře místnosti, ozvalo se slabé zabzučení. Z nosních dírek mrtvé stařenky vylezlo několik komárů, kteří si bezhlavě vlétli do ventilace užít.

Není nic špatného užívat si každý okamžik života naplno. Do určité míry, protože život je dar, který by měl člověk poctivě splácet.

Píseň Koukej, se mnou si píseň broukej, zpívá Petra Černocká. Zdroj YouTube.cz:

Úvodní fotografie použita z Pixabay.com:

https://pixabay.com/cs/photos/k%C3%A1va-kav%C3%A1rna-tabulka-j%C3%ADdlo-p%C3%ADt-2242212/

Autor: Jan Šik | neděle 5.4.2020 18:00 | karma článku: 17.79 | přečteno: 859x

Další články blogera

Jan Šik

Hrdinství učitelské rodiny

Každý se snaží ochránit své nejbližší. Rodina je nejdůležitější. Přesto se najdou lidé, kteří někdy na první místo postaví jiné hodnoty. Ohlédnutí za lidskými osudy v těžkých dobách nám pomáhá pochopit vyšší princip.

30.5.2020 v 18:00 | Karma článku: 18.45 | Přečteno: 586 | Diskuse

Jan Šik

Hrdinství se znakem Sokola

Jedno z hesel Sokola zní: "Ni zisk, ni slávu!" Vyjadřuje skromnost a pokoru, která patřila k největší morální síle této organizace. Její představitelé i mnozí řadoví členové v dobách protektorátu patřili ke skutečným hrdinům.

23.5.2020 v 18:00 | Karma článku: 21.71 | Přečteno: 392 | Diskuse

Jan Šik

Hrdinství chybujícího parašutisty s fotografií své milé

Všichni chybují. Děti i dospělí, muži i ženy, pěšáci i generálové. Nikdo není bez chyb, ani hrdinové. Ve válečných dobách už vůbec ne.

16.5.2020 v 18:00 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 453 | Diskuse

Jan Šik

Hrdinství čtrnáctileté dívky s jízdním kolem

Hrdinství člověka se nemusí projevit velkým patetickým činem. Na začátku může být na první pohled bezvýznamná a obyčejná věc. Potom následuje strach o sebe i ostatní. A na konci utrpení a smrt.

9.5.2020 v 18:00 | Karma článku: 45.36 | Přečteno: 12392 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Klabal

Tichá místa

Když morová nákaza vpadla do Evropy a plíživá smrt pozřela pětinu obyvatelstva, něco se v lidech zlomilo. Nikdo přesně nevěděl, odkud to přišlo, ale najednou to bylo všude. Lidé se začali jeden druhého štítit...

4.6.2020 v 17:00 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 139 | Diskuse

Jan Snopek

Čekání na jitro

Nedělní město přikrylo se bělostnými sněhy, ve mně však stále žhnou uhlíky tvé páteční něhy, když vertikály náušnic ti rámovaly tváře, když z tvých očí vycházela ta nádherná záře,

4.6.2020 v 7:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Irena Bátrlová

Ňouma

Celý obsah prožitého nočního snění jsem si nechala pro sebe, ani nevím, jak bych někomu slovy povyprávěla vlastní prožitou tragickou smrt. Grandiózní poselství onoho snu však budu v sobě nosit navždy, nebude nikdy zapomenuto......

4.6.2020 v 6:30 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 290 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Pospíchej pomalu.

Děkuji městu Česká Lípa a stejně tak městu Mladá Boleslav ,že i nadále nic nedělají a díky tomu je zde trvalá zásoba orgánů. Silnice spojující zmíněná města a co 500m křížek jest toho zářným příkladem.

4.6.2020 v 6:10 | Karma článku: 5.71 | Přečteno: 249 | Diskuse

Luboš Kavka

O hejnu racků, o štědrém Štědrém dni a o létajících rybách...

Aneb kam se poděl ten malý kluk, co to je opravdová tma a jak mi jeden žlutý motýl dal druhou šanci...

3.6.2020 v 7:30 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 190 | Diskuse
Počet článků 282 Celková karma 26.57 Průměrná čtenost 1322

Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake

 

Najdete na iDNES.cz