Pátek 5. června 2020, svátek má Dobroslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 5. června 2020 Dobroslav

Muž, co ušel denně padesát tisíc kroků a přesto si nesl pneumatiku

15. 02. 2020 18:00:00
Některé aplikace jsou schopné vypočítat, kolik ušlých kroků má vliv na spálení kalorií. Dokáží tím ovlivnit lidské chování. Člověk by však neměl slepě věřit všemu.

Seděl jsem v hospodě a dopíjel třetí pivo. V místnosti se rozléhal hluk z hovorů a cinkání prázdných sklenic. Stálo v ní deset stolů a pod stropem visela televize, která se zapínala jenom při fotbale nebo hokeji. Pípu obsluhoval hostinský s kulatým obličejem a červeným nosem, který zřejmě vylezl z obrázků Josefa Lady. Půllitry oplachoval ve vodě rychle a hbitě. Při točení piva dokázal vykouzlit pěnu jako Mrazík sněhovou čepici. Byla tak hustá, že v ní nepropadla ani pětikoruna. Pořádná hospoda se vším všudy.

Šikovná servírka chodila pozorně mezi stoly. Hostovi stačilo pomyslet a okamžitě se k němu přemístila s pivem. U vedlejšího stolu zvedal jeden muž pomalu paži. Servírka o něco dříve, než byla ruka nahoře, vycítila jeho přání a stála u něj se zbytečným otazníkem v obličeji. Přikývl. Beze slov mu vyměnila prázdnou sklenici za plnou. Seděli s ním další dva parťáci, kteří ještě dopito neměli.

Asi čtyřicetiletý muž měl na svůj věk docela slušné břicho. Přetékalo mu přes modré rifle, které mu visely na kšandách. Nosil je právě kvůli svému pasu, protože opasek by ho příliš škrtil. Šráky mu překrývaly teplou flanelovou košili. Na nohou měl obuta těžká vojenské bagančata, celá zablácená, z čehož personál hospody radost neměl. Muže dobře znali, protože u nich trávil hodně času. Seděl u stolu v rohu místnosti s dalšími dvěma kamarády ve sportovních úborech, které znal z práce. Oba si byli zaběhat a stavili se na jedno. Všichni společně řešili problém s tématikou zdravého životního stylu.

"Někde jsem četl, že je zdravé ujít denně deset tisíc kroků," pravil jeden z kamarádů, který si svlékl bílé zpocené tričko, zpod teplákové soupravy, a pověsil je přes studené topení. Venku už začínali zpívat ptáci a blížilo se jaro.

Muž se zeptal: "A kolik denně ujdeš?".

"Asi šest tisíc pět set. Mám fitness hodinky, takže si hlídám přesně kroky. I tep." Dodal úzkostlivě. Nepochybně měl strach o své zdraví. Hypochondr.

Druhý kamarád řekl: "Já nesleduji žádné blbosti. Sice se snažím občas běhat, ale to je málo. Jezdím hodně autem. U sebe tipuji denní průměr čtyři tisíce." Rukou si přejel po vlasech a urovnal je. Přitom se rozhlížel po hospodě a hledal nějakou hezkou ženu. Našel jenom jednu. Servírka, která nesla čtyři kousky k vedlejšímu stolu se na něho usmála. Svůdník.

"To já," pronesl muž s velkým břichem, "ujdu denně padesát tisíc kroků!" Váhu jeho slovům dodala další dopitá sklenice, se kterou důrazně klepl o stůl, aby si ho servírka všimla. Postavu měl normální, až na panděro. Vypadal, jako kdyby skočil do pneumatiky a uvízl v pase. Tlusťoch.

Hypochondr vyprskl smíchy: "Ty? S tím pivasem? Vždyť v jednom kuse lapíš na prdeli!"

Tlusťoch se na něho uraženě podíval. "S jakým pivasem? Mám trochu bříško. Ty vole, takové má v mém věku skoro každý chlap. A chceš mě urážet? Skoro vůbec tady nevysedávám!" Rozhořčeně koulel očima.

"Copak ty nevíš, jakou tady máš přezdívku?" Přidal se svůdník.

"Nevím, jakou," odpověděl tlusťoch.

"Dopil a šel."

Tlusťoch se nechápavě podíval.

Svůdník na muže s pneumatikou zamrkal, jako na modrookou blondýnku. "No, když už je zavíračka nebo pro tebe dojde stará, tak pokaždé řekneš: dopiji a půjdu. A nic. Pořád sedíš a chlastáš. Kvůli tobě zavírají o půl hodiny později anebo se stará vrací zklamaná k televizi sama domů," zachechtal se.

"Vole," zareagoval tlusťoch. "Náhodou, opravdu to ujdu!"

"Nevěřím!" Nevydržel svůdník. "Jak bys to dokázal? Vždyť to ani časově není reálné."

Tlusťoch si sáhl do náprsní kapsy košile a vytáhl mobil. "Tak podívejte!" Zapnul ho a prstem vybral nějakou aplikaci. "Tady!"

Oba kamarádi natáhli krky a sledovali displej s nějakými čísly. Chvíli mlčeli. Potom hypochondr pronesl: "Fakt. To není možný! Jak to dokážeš? Chodíš pěšky do práce?"

"Blázníš? Víš, jak mám do ní daleko? Jezdím autem. To víte hoši," pronesl důležitě a zhluboka si lokl. "Krůček ke krůčku a jsou z vás mistři. Nesmíte být líní. Tu zaběhnu pro materiál do skladu, tu šéfovi pro kafe do kantýny, tu do večerky pro cigára. Jo, a do hospody chodím pěšky," zasmál se.

Oba kamarádi vrtěli nevěřícně hlavou. Svůdník nakonec mávl rukou a poručil všem rumy. Ještě dodal: "Stejně tomu nerozumím. Upřímně ti něco řeknu, protože jsi kamarád. Tak se neurážej. Máš pneumatiku jak od traktoru, chlape. Až půjdeš na hajzl, mrkni se na sebe do zrcadla."

Tlusťoch se zvedl a mírně se potácel na záchod. Zrovna se mi chtělo taky. Vyrazil jsem za ním.

Na záchodě slabě svítila žárovka a vzhledem k tomu, že se v něm zřejmě naposledy malovalo ve třicátých letech minulého století, všude bylo šero. Zářily z něj tři bílé pisoáry. Oba jsme se postavili ke krajním a současně vybalili pendreky. Já byl z ticha, ale tlusťoch se rozhodl, že si popovídá sám se sebou.

"Kde jsi, kde jsi, kde jsi, kde jsi. Jak je možný, že tě nevidím," brumlal, zatímco z nás pivo teklo proudem ven. Chvíli trvalo, než mi došlo, co měl na mysli. Ani za nic jsem netoužil otočit směrem k němu hlavu, abych se podíval na věc, kterou on kvůli své pneumatice, vidět nemohl.

Vrátil jsem se ke stolu a objednal si další pivo. Kamarádi tlusťocha už popíjeli další a objednali i pro něho. Dlouho nešel. Otočil jsem hlavu k záchodu a skoro ho nepoznal. Měl svěšená ramena a šoural se pomalu ke stolu. Dosedl na židli a ani se nenapil.

"Co je? Co se stalo? Někdo ti rozkopal bábovičku?" zeptal se svůdník.

"Chlapi. Na záchodě jsem přemýšlel...," začal.

To víš, že jo, pomyslel jsem si. Já tvoje přemýšlení nad problémem u pisoáru viděl moc dobře.

Tlusťoch pokračoval: "Něco je blbě. Možná špatně spaluji živiny, či co."

Hypochondr řekl: "Jestli nejsi nemocný. Třeba jde o závažnou poruchu metabolismu. Nechci tě strašit, ale někdy jde o příznak rakoviny."

Svůdník pronesl svůj názor: "Víš, možná by ses měl vykašlat na chození sem a tam a začni raději běhat za ženskýma. Uvidíš, jak se ti zlepší odbourávání tuků."

Tlustý muž vzdychl a přisunul k sobě pivo, kterému mezitím spadla pěna. Najednou se u stolu objevil malý kluk, asi desetiletý. Měl v obličeji frajerský úsměv. Zatahal muže za rukáv: "Tati!"

"Co tady děláš Filipe?" Zrudl muž.

Chlapec odpověděl: "Posílá mě máma. Máš jít hned domů, tati."

Svému otci se nepodobal. Byl štíhlý jako proutek. Zajímavé bylo, že měl krásné oči, podobné očím svůdníka. Dostal odpověď, která se dala čekat.

"Hned, hned, chlapče. Dopiju a půjdu." Zvedl sklenici pravou rukou, kterou měl patrně od zvedání půllitrů o něco silnější než levou a napil se. Samozřejmě seděl bez pohnutí dál, jako odstřelovač před akcí.

Kluk si sedl ke stolu, vytáhl z kapsy mobil a něco na něm ťukal. Tři muži u stolu stále řešili tématiku zdraví a sportu a vzniklý nesoulad padesáti tisíců kroků a pneumatiky. Tlusťochův syn zvedl hlavu a řekl: "Tati, můžu se podívat na tu aplikaci?" Tlusťoch mu podal svůj smartphone.

Syn chvíli jezdil prstem po displeji a potom přidal svůj pohled: "Tati, máš tu chybu."

Tlusťoch se zarazil: "Jakou?"

"No, tady se má nastavit délka kroku, jinak ti z toho vyleze nesmysl. Moment." Doběhl k výčepu a na něco se zeptal. Hospodský přestal na chvíli točit piva a odskočil si do kuchyně. Za chvíli se vrátil a předal klukovi jakousi krabičku. Byl to metr.

"Tati, postav se prosím a udělej krok." Kluk ho pečlivě přeměřil. Potom zase chvíli brouzdal v jeho mobilu a s frajerským úsměvem mu jej podal. "Teď máš aplikaci správně nastavenou."

Na displeji se objevilo: Průměr za den: 400 kroků.

Pokud chce člověk žít zdravým životním stylem je pro něho důležité, aby se díval do zrcadla častěji než do mobilu.

Píseň Mám boky jako skříň, zpívá Ewa Farna. Zdroj: YouTube.cz:

Úvodní fotografie (zdroj Pixabay.com):

https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/

Autor: Jan Šik | sobota 15.2.2020 18:00 | karma článku: 20.54 | přečteno: 1063x

Další články blogera

Jan Šik

Hrdinství učitelské rodiny

Každý se snaží ochránit své nejbližší. Rodina je nejdůležitější. Přesto se najdou lidé, kteří někdy na první místo postaví jiné hodnoty. Ohlédnutí za lidskými osudy v těžkých dobách nám pomáhá pochopit vyšší princip.

30.5.2020 v 18:00 | Karma článku: 18.45 | Přečteno: 585 | Diskuse

Jan Šik

Hrdinství se znakem Sokola

Jedno z hesel Sokola zní: "Ni zisk, ni slávu!" Vyjadřuje skromnost a pokoru, která patřila k největší morální síle této organizace. Její představitelé i mnozí řadoví členové v dobách protektorátu patřili ke skutečným hrdinům.

23.5.2020 v 18:00 | Karma článku: 21.71 | Přečteno: 392 | Diskuse

Jan Šik

Hrdinství chybujícího parašutisty s fotografií své milé

Všichni chybují. Děti i dospělí, muži i ženy, pěšáci i generálové. Nikdo není bez chyb, ani hrdinové. Ve válečných dobách už vůbec ne.

16.5.2020 v 18:00 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 452 | Diskuse

Jan Šik

Hrdinství čtrnáctileté dívky s jízdním kolem

Hrdinství člověka se nemusí projevit velkým patetickým činem. Na začátku může být na první pohled bezvýznamná a obyčejná věc. Potom následuje strach o sebe i ostatní. A na konci utrpení a smrt.

9.5.2020 v 18:00 | Karma článku: 45.36 | Přečteno: 12392 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Klabal

Tichá místa

Když morová nákaza vpadla do Evropy a plíživá smrt pozřela pětinu obyvatelstva, něco se v lidech zlomilo. Nikdo přesně nevěděl, odkud to přišlo, ale najednou to bylo všude. Lidé se začali jeden druhého štítit...

4.6.2020 v 17:00 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 138 | Diskuse

Jan Snopek

Čekání na jitro

Nedělní město přikrylo se bělostnými sněhy, ve mně však stále žhnou uhlíky tvé páteční něhy, když vertikály náušnic ti rámovaly tváře, když z tvých očí vycházela ta nádherná záře,

4.6.2020 v 7:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Irena Bátrlová

Ňouma

Celý obsah prožitého nočního snění jsem si nechala pro sebe, ani nevím, jak bych někomu slovy povyprávěla vlastní prožitou tragickou smrt. Grandiózní poselství onoho snu však budu v sobě nosit navždy, nebude nikdy zapomenuto......

4.6.2020 v 6:30 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 290 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Pospíchej pomalu.

Děkuji městu Česká Lípa a stejně tak městu Mladá Boleslav ,že i nadále nic nedělají a díky tomu je zde trvalá zásoba orgánů. Silnice spojující zmíněná města a co 500m křížek jest toho zářným příkladem.

4.6.2020 v 6:10 | Karma článku: 5.71 | Přečteno: 249 | Diskuse

Luboš Kavka

O hejnu racků, o štědrém Štědrém dni a o létajících rybách...

Aneb kam se poděl ten malý kluk, co to je opravdová tma a jak mi jeden žlutý motýl dal druhou šanci...

3.6.2020 v 7:30 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 189 | Diskuse
Počet článků 282 Celková karma 26.57 Průměrná čtenost 1322

Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake

 

Najdete na iDNES.cz