Sobota 1. října 2022, svátek má Igor
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 1. října 2022 Igor

Top Gun s průletem a ošplíchnutím na dámské toaletě

8. 08. 2022 18:00:00
Šetřit se pokaždé nevyplácí. Zvláště, když člověk plánuje, že v rámci programu Top Gun si sedne do stíhačky společně s Maverickem.

Každý někoho tajně miluje. Třeba filmovou hvězdu. Já kupříkladu Toma Cruise, který mě v roce 1986 uchvátil jako Maverick. Zajásala jsem, když se letos vrátil zpět do kin. Přiletěl s mladší, modernější a výkonnější stíhačkou.

Manžel má raději ty nudné filmy s ponorkami, kde se kvůli malému prostoru na sebe lepí pár špinavých a upocených chlapů. Jenomže, když kapitán zavelí: "Kormidlo na pravobok," trvá celou věčnost, než se takový podmořský kolos otočí. Zato letadla jsou vyšší liga. Široké nebe, otevřený prostor, rychlost a hbitost. Všechno v blýskavé sluneční záři a ne ve tmě pod vodou.

Muž se zjevnou nechutí souhlasil s návštěvou multiplexu v místním obchodním centru. Sešli jsme se po práci, krátce po páté hodině. Představení mělo začít za půl hodiny.

Políbil mě. "Lístky mám. Jsou zase o něco dražší, hrůza peněz. Za našich mladých let stála vstupenka pětikačku."

"To nevadí. Často sem nechodíme a za hodnotnou zábavu čas od času vyhodit peníze není vůbec na škodu, že?" odpověděla jsem.

Vzdychl a bylo jasné proč.

"Neboj," usmála jsem se. "Ani nebudeš vědět jak a brzy bude konec." Nemohla jsem si pomoc a dodala: "Když se člověk dobře baví, tak čas letí rychleji než ve stíhačce."

Chystal se zase vzdychnout, ale když uviděl můj pohled, zarazil se a zeptal se: "Chceš něco koupit sebou?"

"Dala bych si velkou kolu s ledem. Ale ne tu bez cukru, vždyť víš. A ty si kup ty oříšky v karamelu, co máš rád."

Spokojeně odkráčel k pultíku, kde oboje prodávala mladá prsatá prodavačka v červených šatičkách. V předsálí ještě nebylo moc lidí, takže se s ní dal do řeči.

Zrovna mu něco říkala, u čehož se asi popáté pitomě zasmál. Nespouštěl přitom oči z jejího výstřihu, stejně jako já z něho, když mi najednou někdo zaťukal na rameno.

Otočila jsem se.

Přede mnou stála kamarádka.

"No, ne. Koho to vidím," řekla. "Přišla ses podívat na svého miláčka?"

"Čau. Myslíš toho, který právě támhle laškuje s o sto let mladší prodavačkou?" Ukázala jsem směrem k pultíku.

Vyprskla smíchy.

"Věřím, že ta mu určitě prodá nějaké sladké nesmysly. Ale já měla na mysli spíše toho, který se bude vyjímat na filmovém plátně."

Věděla jsem, že kamarádka Toma Cruiseho nemusí. "Co tady vlastně děláš?"

"Doprovod," odpověděla a kývla hlavou směrem k vitríně, v které si její přítel pečlivě prohlížel filmový plakát k dnešnímu představení. Zavolala na něj a představila nás.

Ve stejnou chvíli konečně dorazil můj muž. Podal mi moji colu a nedočkavě roztrhl sáček s oříšky.

"To je dost, co ti tak dlouho trvalo prosím tě?" Začervenal se a pokrčil rameny.

Podali jsme si všichni ruce. Já si strčila slánku z kelímku do pusy a začala usrkávat colu.

Po pár zdvořilostních frázích jsem zjistila, že kamarádčin přítel je vášnivý fanoušek Mavericka. Začal otázkou: "Hele, a to víte, že Cruise a všichni herci lítali při natáčení v opravdových stíhačkách?"

Potom už jenom mlel a mlel. Chrlil ze sebe životopisy herců a zajímavostí z natáčení. Kamarádka si raději odběhla koupit kávu a manžel dostal jednorázovou povolenku na druhé oříšky s dalšími žádostivými pohledy do prodavaččina výstřihu.

Sledovala jsem bedlivě zajímavou přednášku a náhle si uvědomila, že jsem vycucla velký kelímek sladkého nápoje až do dna. Společně s posledním srknutím jsem pocítila nutkání na toaletu, omluvila se a odkráčela na dámy. Kamarádčin přítel se hned otočil a svými znalostmi obšťastňoval osamělého staršího pána, stojícího ve frontě na lístky.

Toalety nedávno majitelé obchodního centra zmodernizovali a nechali přitom nainstalovat nový systém u vstupu. Ten vyžadoval hodit pětikorunu do určeného otvoru, jinak se návštěvník nedostal dovnitř.

Nečekaná překážka mě rozhodila, protože v kabelce jsem zmíněný obnos nenalezla a litr coly se dral nekompromisně ven. Najednou se rozlétla dvířka a vyšla hubená mladá holka. Hlavou mi proletěl okamžitý nápad a já kolem ní bez placení prolétla hbitě a s otočkou stejně jako Maverick při přistávacím manévru na letadlové lodi.

Musela jsem uznat, že modernizace záchodů se povedla. Kachličky a zrcadla zářily čistotou, hrála uvolňující hudba a všude se linul jemný odér. Připomínal vůně právě posbíraných jahod a čerstvě posečené trávy říznuté desinfekcí se všemi chemickými zbraněmi, které likvidují bakterie všeho druhu.

Zapadla jsem do kabinky, dosedla na mísu a pomalu vypouštěla hlavní nádrž, jak by asi poznamenal můj akční hrdina. Úlevou jsem přimhouřila oči a představila si, že za ním sedím ve stíhačce, a to na stejném sedadle, na kterém seděl jeho rukou zesnulý parťák Goose. V tom zhasla světla a ozvalo se lupnutí. Chytrý elektronický systém právě vyhodnotil, že v místnosti se nikdo nenachází.

Odněkud shora se snesla velmi jemná sprška jahodovo-travnato-desinfekční vůně a její drobounké kapičky mi napadaly do vlasů a šatů.

Potmě jsem se upravila, spláchla mísu a opustila kabinku. Poslepu si umyla ruce a došmátrala se kolem stěny k východu z toalet. Naštěstí z druhé strany zrovna vcházela dovnitř starší paní. Přestože nijak štíhlá nebyla, podařil se mi další akrobatický kousek. Naše pozadí se tentokrát dotkla, byť jen letmo.

Manžel čekal u vchodu do promítacího sálu. Chytil mě za ruku. "Kde jsi tak dlouho? Už jsem chtěl odejít domů," zabručel.

Nevinně jsem se usmála: "Trochu to trvalo, promiň. Můžeš být na mě hrdý, právě jsem ušetřila cenu jednoho lístku do kina. Tedy před čtyřiceti lety." Nechápavě se na mě podíval.

Uvnitř mě zavedl na sedadlo. Jakmile jsme se uvelebili, přitiskl k mé tváři svůj obličej, strčil nos do vlasů a zašeptal do ucha: "Hezky voníš."

V řadě před námi seděli dvě, asi osmnáctileté holky. Jednu jsem poznala. Byla to ta hubená, která vycházela z toalet, když jsem kolem ní prováděla letecký obrat na který by byl hrdý i Maverick. Otáčela hlavu do všech světových stran a krčila přitom nos.

Potom se naklonila ke kamarádce a řekla:

"Ty, nepřijde ti divné, že v kinosále používají stejnou desinfekci, jako na ženských záchodcích?"

Psáno pro Blogosféru

Lady Gaga zpívá píseň k soundtracku filmu Top Gun: Maverick. Zdroj: YouTube.cz

Úvodní náhledová fotografie z Pixabay.com:

https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/

Autor: Jan Šik | pondělí 8.8.2022 18:00 | karma článku: 9.21 | přečteno: 279x

Další články blogera

Jan Šik

Milostný dopis prokleté lásky nalezený v pozůstalosti

Po odchodu z tohoto světa zanechá po sobě spoustu velkých i malých věcí každý člověk. V čase je jeho blízcí objevují postupně. Občas bývají příjemně nebo nepříjemně překvapeni...

27.9.2022 v 19:00 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 328 | Diskuse

Jan Šik

Komunikace a skřítkové politici vylezte z mechu

Od politiků je vyžadována komunikace, jako kdyby šlo o nezbytnou součást vlastního bytí. Otázkou je, zda má smysl mít velká očekávání.

9.9.2022 v 18:00 | Karma článku: 9.27 | Přečteno: 213 | Diskuse

Jan Šik

Kdysi přísaha věrnosti Třetí říši a dnes líbání prstenu

Slavnostní slib se dovolává něčeho, co je přísahajícímu posvátné. Někdy na něm může být vynucen silou. Vždy se však dotýká vlastní cti.

29.8.2022 v 18:00 | Karma článku: 22.32 | Přečteno: 775 | Diskuse

Jan Šik

Vražda podvedené ženy s náušnicemi milenky

Život přináší roztodivné situace. Je celkem pochopitelné, když chce podvedená žena zabít milenku. Podivné je, když je tomu naopak.

22.8.2022 v 19:54 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 355 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Eva Sádecká

Rozsvícení

Cítíš to? Holé větve nabírají na síle. Cítíš to, kořeny se prohlubují na míle. Cítíš to. Energie probuzená, tvá chvíle.

30.9.2022 v 22:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

To je ale bláznivý svět...

Nezdá se vám? Mně ano. Aby také ne, když to, co se děje ve vnějším světě, je pouhým odrazem toho, co se děje uvnitř nás. A co se děje uvnitř nás? Tak tuhle otázku si musí každý zodpovědět sám za sebe.

30.9.2022 v 14:30 | Karma článku: 17.26 | Přečteno: 238 | Diskuse

Eva Sádecká

Zrnko pravdy

Poslední zrníčko v přesýpacích hodinách? Falešné sliby, hvězdný prach? Odhoď břemeno, odevzdej tíhu, máš přece sebe, vlastní sílu. Slunce v hodinách.

30.9.2022 v 10:19 | Karma článku: 6.98 | Přečteno: 137 | Diskuse

Eva Sádecká

Doteky

Doteky milosti, doteky svitu hvězd, doteky hravosti, životní síly cest. Doteky bělavých obláčků na nebi. Doteky lásek svých, blízkých i vzdálených.

30.9.2022 v 7:16 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 87 | Diskuse

Eva Sádecká

Žít

Jen to si přeji, svátečně, nejen o neděli. Být vlastní verzí štěstí, nekonvenční. Žít pro radost, pro dobro věci.

29.9.2022 v 10:15 | Karma článku: 5.69 | Přečteno: 89 | Diskuse
Počet článků 362 Celková karma 16.39 Průměrná čtenost 1387

Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake

 

Najdete na iDNES.cz