Den nenakupování stojí za to

   Mezinárodní den boje proti konzumnímu způsobu života letos vychází na 28. 11. 2014. Slaví se vždy poslední pátek v listopadu a to od roku 1992. Buy Nothing Day tedy Den nenakupování.

   Tento den následuje po severoamerickém Dni díkůvzdání, který se v USA slaví každý čtvrtý čtvrtek v listopadu. Naopak předchází našim vánočním svátkům, které patří právem k našim nejoblíbenějším. Bohužel i zde se čím dál více projevuje náš konzumní způsob života. Stále sílící marketingový tlak prodejců nepochybně významně ovlivňuje naše chování. Přehnaně nakupujeme, přejídáme se a hlavně se fyzicky i psychicky vysilujeme sháněním všeho možného, abychom na konci této cesty dosáhli vytouženého odpočinku. Většina z nás musí navíc ve svých zaměstnáních zvládnout různé uzávěrky, zakázky, služby, zkrátka ukončit celý kalendářní a účetní rok co nejlépe.

   Obchodníkům nemůžeme vyčítat, že se snaží prodat zboží. Záleží jen čistě na nás, zda marketingovým praktikám podlehneme. Vždyť je to tak příjemné. Zajet si do obchodního centra, pozorovat vánoční výzdobu a blikající barevné žárovičky, poslouchat příjemnou vánoční hudbu a procházet se mezi regály plného zboží. Děti jsou nadšené z medvídků, sobů, Santa Clausů a my se jimi s radostí necháváme taky ovlivňovat. Přemýšlíme, počítáme, kupujeme a zažíváme skvělé pocity. A teď slyším ty mnohé hlasy, které volají: "Mě se to netýká !" nebo "Nesnáším ty davy lidí !" či "Mě to radost nedělá !". Kdo potom zaplňuje obchodní centra ? Proč se takové množství lidí účastní hry, která jim není příjemná ?    

   Usilovně pracujeme, sháníme, nakupujeme, uklízíme, doháníme, co jsme nestihli za celý rok a přitom se těšíme na konec toho blázince doma i v práci. Konečně přijde ten vytoužený okamžik, kdy se pouštíme do otvírání tajemných balíčků. Těšíme se na dárek, čekáme, že roztrhneme vánoční papír a na nás vykoukne modré z nebe. Žádný zázrak ale nenacházíme. Potom vyčerpaně ležíme a pokračujeme v přejídání. Nebo se snažíme stihnout rodinné návštěvy, které zanedbáváme v průběhu roku. Když odpovíme "Ano, jsem letos s dárkem spokojen", je to jako se všemi materiálními věcmi v životě. Nejlepší je vždycky těšení, když už věc držíme v ruce, eufórie sice vybuchne, ale rychle odeznívá, až se za pár dní vytratí úplně...

   Modré z nebe je ale všude kolem nás. Stačí se jenom pořádně dívat. Je v našich dětech, partnerech, rodičích, příbuzných, přátelích i kamarádech. Většinou si to uvědomíme až v tom okamžiku, kdy máme za sebou vyčerpávající maraton příprav na svátky, který nám, v kombinaci s nároky v našich zaměstnáních před koncem roku, namíchá stresový koktejl. A tak zvažme, jestli není lepší dávat si dárky, kdy nás to napadne, jen tak v průběhu roku. A v předvánočním období si prostě někdy jen tak sednout a povídat si s těmi, které máme rádi. Manželku vzít na koncert, s dětmi jít do kina, s kamarádkou na kávu, s přítelem na pivo a k rodičům zajít na návštěvu. Udělat si zkrátka Den nenakupování. Nebo možná raději dny.