Barevná bolest podzimního listí

Dovádivá, neřestná a žhavá se vytratila ve tmě podzimu. Hřejivé kouzlo karmického vztahu přede mnou pomalu mizí se stále ubývajícím teplem slunečních paprsků.

My oba měli stále v očích třpytivé slzy smíchu nebo trápení. Pohromadě cestovali jsme světlým i temným zákoutím svých povah. Společně zážitky sdíleli rozkošné, ohavné a někdy i rajské. 

To všechno znamená jen jedno: mít rád! Proč netrvá nic věky? Všechno je jako na vahách. Štěstí a neštěstí. Radost a smutek. Smích a pláč. Blaženost a utrpení. Jedno i druhé čas od času převáží.

Nastala doba agónie. Já po ní sžíravou ironii rýpaní s posměchem hraničící pálil. Současně ona vzala mé srdce jako terč a šípem zloby a ponížení ho několikrát proklála.

Po tom, jak sexy a barevný bych mohl být, toužila. Však charakter můj jen všední a obyčejný je. Já zase nutil jí, aby dělala, co chtěl jsem já. Však ona pravý opak dle sebe konala.

Oba stejní a přece každý jiný. Každý věděl nejlépe, jak ten druhý má žít. My mysleli, že spojení mezi námi jsou ocelová pouta přátelství a zatím jen lany z pavučin omotání byli.

Exploze emocí a citů vletěla do hlav našich a stejně jako voda zaplavila mýtinu půvabných květin souznění, které začínaly růst až do nebe.

Zlá slova padala na naše hlavy jako kroupy padající z černých mraků. Každý úder zášti byl nůžkami stříhajícími hedvábí duše toho druhého.

Tíha z prsou vystřelila před oči listí zbarvené. Letělo vzduchem pomalu nejdříve vzhůru a zase dolů. Pak spadlo na zem a válí se dosud v blátě, mokré a pošlapané.

Jednou uschne. Až skončí zima, slunce jej prohřeje, to lupení se narovná a bude chtít vypadat jako nové. Jarní déšť špinavou bažinu z něj smyje. 

Nic ale už nebude jako dřív. Ta důvěra, to spojení, ta láska se ztratila a těžko přijde jednou zpátky. Jen počítač lze do nuly restartovat, s čistým štítem znova však nezačne nic.

Po začátku následuje konec. A po něm je tu vznik něčeho nového. Možná krásnějšího, možná senzačnějšího, možná podivuhodnějšího. Anebo už nebude nikdy nic jako dřív.

Milovat a být milován mezi dvěma přáteli je dar, který prožíváme naplno, když ho získáme. A když ho ztratíme, tak zůstane jen bolest barevná jako podzimní listí...