Vnímat přítomný okamžik

Žít teď a neodkládat to na později. Vychutnat si stávající chvíli. Na minutu se soustředit. Je to jednoduché?

   Nabízí se automatická odpověď, že ano, na tom přece nic není. Sednout si do křesla, zamyslet se a je to. Zdá se to jako obyčejná a běžná věc. Pokud se dokážeme koncentrovat na přítomnost, má to velkou výhodu. Plno záležitostí a problémů si dokážeme lépe promyslet a později se s nimi vypořádat a vyrovnat. Odpovíme si na hromadu otázek, které klademe sami sobě. Dokážeme si i lépe odpočinout, relaxovat, uvolnit se a vyčistit si hlavu. Jednoduché to ale rozhodně není. 

   Není špatné vyzkoušet si následující experiment. Sednout si na lavičku do parku nebo do lesa na pařez. Vyhlédnout si oblíbený strom a sledovat jeden jeho lístek, jak se chvěje ve větru. Očima pozorovat jeho pohyby, nasávat vůni zeleně a poslouchat přitom jeho třepetání. Ale nic jiného nedělat. Nešťourat se v nose, ani neškrábat na hlavě nebo si popotahovat svetr. Nemyslet na to, jestli nemám v mobilu náhodou nějakou zprávu, za jak dlouho mě čeká technická s autem či co všechno musím zítra udělat v práci. Nebo jestli to děvče co s ním chodím, mě má opravdu rádo nebo to jen tak na mě hraje.

   Je těžké se soustředit. Celkem nedávno mě oslovily audioknihy, při poslechu první kapitoly jsem byl zděšen. Po jejím přehrání mě v paměti neuvízlo skoro nic a stálo hodně času to dokázat, přitom před lety mě bavily rozhlasové hry. Naučit se dnes poslouchat je jako naučit se číst. Není divu, obklopuje nás tolik vizuálních podnětů, vjemů, ruchů a myšlenek, že se nám pořád něco honí v hlavě. Chytré telefony nebo internet nám v tom příliš nepomáhají. Přesto jsou to naši pomocníci, jde o to aby oni sloužili nám a nikoliv my jim. To se lehko řekne, ale hůře udělá.

Náš mozek často přeskakuje z jedné věci na druhou. Máme spoustu starostí a přitom všichni kolem nás chtějí všechno hned. Nikdo nechce čekat a neuvědomuje si, že pokud nám nedá čas, který potřebujeme na soustředění, práci neodvedeme kvalitně. Je jedno, zda sedíme v kanceláři nebo pracujeme manuálně. Když na zahradě rozhazuji lopatou hromadu kompostu mám dvě možnosti. Buď mám plnou hlavu myšlenek, nevím co dělám a pak zjistím, že mám hnůj v bazénu. Nebo se zkoncentruji a myslím na to kde bude nejlepší ho rozhodit. Pak udělám práci pořádně a dotáhnu ji do konce.

   Podobné je to dnes v rozhovorech mezi lidmi. Je jedno zda mluvím s partnerem obchodním nebo životním. Sedíme s ním u stolu a vyjednáváme nebo si povídáme. Když se rozhlédnu v kavárně, vidím jak málo lidí se dokáže soustředit na přítomnou chvíli s člověkem, se kterým ji tráví. Berou do ruky telefon při každém zazvonění nebo pípnutí, neustále ho sledují. Někdy jakoby zapomněli s s kým u stolu sedí, dávají tak najevo, jak je pro ně člověk na druhé straně nedůležitý. Měli bychom se více vnímat, dívat se druhému do očí. Cítit jeho vůni, sledovat co má na sobě, jakou má ošklivou pihu nebo hezkou vrásku a podle tónu jeho hlasu poznat zda má dobrou či špatnou náladu. 

 Často když pak odcházíme ze schůzky, nevíme ani co nám náš protějšek říkal. Ani si pak nemůžeme vzájemně naslouchat, špatně si vykládáme význam slov, která jsme si řekli. A tak vznikají nedorozumění a možná i proto dnes mnoho z nás žije s pocitem, že mu nikdo nerozumí a nechápe ho. V jednom špionážním filmu je trénink nového agenta, kterého jeho instruktoři zavřou do místnosti na dvě minuty a když ho pustí ven, má popsat co nejvíce věcí, kterých v ní viděl a slyšel. Možná bychom to mohli taky zkusit, myslím si, že bychom byli překvapeni. 

   Pokud pracujeme se dřevem, je fantastické pozorovat jak se do něj zakusuje řetěz pily, odletují piliny a víří se ve vzduchu, čichat jeho pachy a pak brát polínka do ruky, vnímat na kůži jejich dotek a píchnutí třískou.  Je to tak proto, že v drtivé většině si uvědomujeme, že jde o rizikovou práci, při které musíme dávat pozor. A funguje to i jinde. Upnout se na to co dělám, jednat s obchodním partnerem, dívat se mu přitom do očí a neuskakovat pořád na mobil. Třeba vytušíme jeho přání, která když splníme, tak nám nám přinesou velkou zakázku. A pokud si povídáme s partnerem či přítelem, sednout si k němu blízko, vnímat ho celého a pak ho třeba dokážeme brát nejen s jeho přednostmi, ale i nedostatky. Náš život tak bude barevnější.

"Pokud nejsi v přítomnosti, upínáš se buď dopředu k nejistotě nebo dozadu k bolesti a lítosti."

Jim Carrey