Stalingrad: Před branami

28. března 1942 se v Hitlerově hlavním stanu Wolfschanze konala porada vedení Wermachtu s hlavním cílem: německá letní ofenzíva. Hitler rozhodl, že se bude jmenovat operace "Blau".

   12. července 1942 sovětský generální štáb utvořil Stalingradský front v čele maršálem Timošenkem a členem vojenské rady fronty Nikitou Sergejevičem Chruščovem. O osmnáct dní později vydává Stalin rozkaz č.227. Je známý pod jménem "Ni šagu nazad!", tedy "Ani krok zpět!". Nařízení vojákům zakazovalo ústup bez rozkazů nejvyššího velení. Důstojník, který by ho porušil, měl jít před vojenský soud. Byly jím rovněž zřízeny trestní útvary, které se nasazovaly na nejnebezpečnější úkoly. Zařazení do takovéto jednotky fakticky znamenalo rozsudek smrti. Rozkaz nařizoval i vytvoření speciálních útvarů, jež měly za úkol střílet prchající vojáky z prvních linií. Šlo o tzv. zádržné oddíly (někdy se uvádí jako blokační oddíly). 

   Dokument je pozoruhodný rovněž tím, jakým způsobem Stalin oslovil lid. V podstatě se dá říci, že řekl pravdu a nic nezatajoval. Jasně sdělil, že nelze propadat mylné představě, že Ruská země je tak velká, že se dá ustupovat donekonečna. Za viníka neúspěchu označil armádu. Řekl, že každý voják, každý důstojník je nyní osobně odpovědný za své jednání. Zdůraznil obrovské lidské i materiální ztráty a řekl: "Každý další krok zpět znamená konec Ruska." Rozkaz znamenal nový impuls pro bojující jednotky, které byly morálně vyčerpány nepřestávajícím řetězcem porážek a ústupů. Jejich povzbuzení nemělo proto příčinu jen v represivních částech rozkazu. 

Prvním německým vojákem, který 23. srpna 1942 před osmnáctou hodinou a za horkého letního počasí stanul na břehu Volhy, byl podplukovník Hyazinth hrabě Strachwitz. Jeho tankový oddíl urazil 60 kilometrů na jeden zátah mezi Donem a Volhou a valil se severně od Stalingradu do sídlišť Vinnovka a Pečetka. Na kraji předměstí jej přivítala palba ruského protiletadlového dělostřelectva ze střech traktorového závodu Dzeržinskij. Základní obsluhu protiletadlové jednotky tvořily většinou dělnice z továrny na výrobu děl Krasnyje Barrikady (Rudé barikády). Strachwitzova jednotka musela zdolat 37 úporně se bránících postavení, než zničila poslední dělo.

Poté němečtí tankisté se svými obrněnci rychle projeli stalingradským předměstím Rynok a dosáhli břehu Volhy. Strachwitz na něm zůstal se svými tanky sám, ostatní útvary 3. pěší divize a 60. motorizované pěší divize uvízly v sovětské palbě. Hrabě zaujal pevné postavení ve vinicích kousek od předměstích Dači a Latašinka. V ten okamžik přišel letecký úder Luftwaffe. 600 bombardérů provedlo jeden soustředěný útok na město. Šlo především  o štuky, střemhlavé bombardovací, později stíhací, letouny Junkers Ju 87. Osvědčily se v Polsku, Holandsku, Belgii a Francii, ale zklamaly v bitvě o Británii. Z dokumentárních filmů známe jejich charakteristický zvuk. Měl původ ve vestavěné siréně "Jericho", údajně šlo o Hitlerův nápad. 

Z města se stalo moře plamenů. Dřevěné domky na předměstích hořely jako sláma a na Volze se táhla hořící nafta. Nálety trvaly celý týden, podle ruských historiků zůstalo na ulicích ležet 40 000 lidí. Kolem půlnoci prvního dne nepřestávajícího a strašného bombardování volal úplně vyděšený generálplukovník Jeremenko samotnému Stalinovi. Požádal ho o přestěhování velkých podniků, včetně evakuace civilního obyvatelstva. Stalin odpověděl: "O tom nebudeme vůbec mluvit. Rozumí se samo sebou, že když začneme s evakuací a připravíme všechno pro vyhození objektů do vzduchu, budou si všichni myslet, že chceme Stalingrad vzdát. Vrchní velení proto zakazuje evakuaci a odstřelení objektů."

   Okolní step hořela, na obou stranách bojovali polonazí vojáci ve strašlivých vedrech, v ohni a kouři. Pitná voda se stala vzácností a step pokrývaly rozkládající se mrtvoly německých, rumunských a sovětských vojáků, které neměla ani jedna strana čas pohřbít. Němci začali do města vysazovat z dopravních letadel výsadkáře, ale tato taktika se neosvědčila. Jen ve středu 26. srpna 1942 brzy ráno jich byly tři stovky zničeny.  Pro Rusy se Volha stala posvátnou řekou a to, že by se jí nepřítel mohl zmocnit, pro ně bylo nepřijatelné. Navíc město neslo Stalinovo jméno. Jaká větší symbolika by ještě mohla existovat? Začala bitva o Stalingrad a o osud druhé světové války.   

 Příště: Stalingrad: Oheň a barikády

Zdroje: Kniha Stalingrad, autor Janusz Piekalkiewicz,

            Kniha Stalingrad, Sláva a pád 6. armády, autor Paul Carell

Web Wikipedie.cz,  "Rozkaz č.227", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozkaz_%C4%8D._227

Web Wikipedie.cz, "Junkers Ju 87", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Junkers_Ju_87 

Web Wikipedie.cz, "Bitva u Stalingradu", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Stalingradu

Web Youtube.cz, "Velká vlastenecká válka, díl Stalingrad", odkaz: 

Web Youtube.cz, "Stalingrad-Ani o krok zpět", a další dva díly "Za Volhou není země" a "Ve znamení Uranu" najdete na webu, odkaz: