Afghánistán kóta 3234: Operace Bouře 333 IV

Sovětské jednotky KGB a speciální síly sovětské armády provedly drtivý úder na palác Tádž-Bek v Kábulu. Spustily bouři, která trvala deset let a zasáhla nelítostně obě strany konfliktu.

Sovětští instruktoři a agenti KGB v plánovacím období invaze používali spoustu drobných lstí. Například přiměli Afghánce, aby vymontovali z asi dvou set vozidel akumulátory a vypustili z nich palivo pod záminkou přezbrojení na nový typ techniky. Do země začaly být přepravovány sovětské jednotky, což prezident Amín paradoxně vítal, protože před nedávnou dobou sám o pomoc v této podobě Moskvu požádal. 

Samotná operace Bouře 333 začala několik dní před počátkem invaze příletem oddílu zvláštního určení Specnaz, v počtu třicet dva mužů, nazvanou Grom (Hrom). Přiletěli z Taškentu, hlavního města Uzbekistánu, maskovaní jako ženijní jednotka. Na jiných místech v Kábulu se nacházely speciální jednotky KGB: komando Zenit a prvotřídní Skupina A, později přejmenovaná na Alfa. Akce se měl zúčastnit také tzv. muslimský prapor, který tvořili vojáci ze středoasijských republik SSSR a jež měl zajistit především dopravu speciálních jednotek.

Tou dobou v jednom hotelu čekal muž, kterého mělo moskevské vedení připraveného jako nového prezidenta Afghánistánu. Jmenoval se Babrak Karmal a šlo o velvyslance v Československu, kam byl odklizen bývalým prezidentem Tarákím. 

13. prosince 1979 proběhl první mítink skupiny Zenit v Afghánistánu. Celá akce nebyla připravená, o čemž svědčí, že na místě nebyla k dispozici ani vojenská mapa, než někdo sehnal turistickou. Amatérský plán neříkal nic o tom, jak mají jednotky postupovat uvnitř budov a celkově obsahoval plno děr. 

Útok nakonec neproběhl, protože ve stejný den bublinky v Coca-Cole zabránily Amínově otravě. Sovětským vyslancům se ho podařilo přesvědčit, že v zájmu bezpečnosti bude lepší, když se z prezidentského sídla přesune do paláce Tádž-Bek na severozápadním okraji Kábulu. Palác se nacházel na holém vrchu. Muslimský prapor přesunul speciální jednotky do blízkých kasáren, kde další čas všechny trávily v tuhé zimě. Praporu se navíc po cestě porouchalo několik obrněných transportérů, které měly být použity k napadení paláce. Plánoval se další útok, ovšem stejně neprofesionálně, jako předchozí. Největší slabinou bylo, že nikdo nevěděl, co bude následovat po dobytí paláce. Úspěchu operace však nahrávala jedna věc. Akce se mělo účastnit více jednotek.

Prezident Amín vůbec netušil, co se chystá a 27. prosince 1979 uspořádal v paláci Tádž-Bek oslavu, které se účastnili někteří ministři a členové afghánského politbyra. Ve 13.00. začal oběd, který opět připravovali sovětští kuchaři, mezi nimiž působil agent KGB. Možná stejný, který neúspěšně aplikoval jed v Coca-Cole. Tentokrát se mu jej podařilo dostat do smetanové zeleninové polévky. Jed začal působit asi za hodinu, kdy účastníci oběda začali jeden po druhém kolabovat.

Palác Tádž-Bek je na těžko přístupném strmém návrší, takže útok byl řízen z nedaleké výšiny, kde se nacházela restaurace s kasinem pro vysoké důstojníky afghánské armády.

K paláci vedla jediná cesta střežená tanky a kulomety. Hned u vjezdu byly zakopány dva tanky T-54 bez posádek. Silné zdivo paláce mělo odolat zásahům z houfnic. Uvnitř budovy byla osobní Amínova garda, sestavená z příbuzných a prověřených členů armády. Vnitřní kruh tvořilo sedm palebných postů s vojáky se samopaly, kulomety a granátomety. Vnější okruh obepínala obrana tří praporů motostřelecké pěchoty a tankové roty.

Rozkaz k útoku vydal generál KGB Drozdov, který velel celému útoku na Kábul. Na závěrečném mítinku sdělil všem sovětským důstojníkům, že prezident Amín je agent CIA. Podle jeho slov bylo bezpodmínečně nutné palác obsadit. 

Následně vyrazila obrněná kolona směrem k paláci. V 19.30. výbuch městské hlavní telefonní ústředny v centru, způsobený skupinou Zenit, odstartoval útok sovětských jednotek, které byly oblečeny do afghánských uniforem. Pro rozlišení měl každý voják na rukávu bílý pruh látky utržený z prostěradel.

Z místních kasáren vyrazila kolona obrněnců muslimského praporu k prezidentskému paláci. V jejím čele postupovalo speciální komando KGB pod velením plukovníka Bojarinova. Cestou kolona zastavila na kontrolním stanovišti. Vojáci KGB z čelního vozidla celé osazenstvo stanoviště postříleli.

Ostatní skupiny se vrhly k paláci a prudkou palbou z vozidel překonaly první palebné posty. Jakmile první BVP minulo zatáčku před palácem, spustily na něj palbu velkorážné kulomety, které mu zničily pásy a stroj začal hořet. Velitel vozidla byl zabit a část osádky zraněna. Zbytek vojáků vyskákal ven, zalehl a opětoval palbu do oken paláce. Mezitím skupina Grom, s pomocí speciálních šplhacích pomůcek, zdolávala strmý svah pod palácem.

Z této fáze útoku je největší množství zabitých a raněných, hlavně v řadách Zenitu ležícího na zemi pod palbou obránců paláce. Skupině dorazily posily na dalších BVP pálících ze všech zbraní po stanovištích kulometů.  Osádky vyskočily a krycí palbou s granáty házejícími do oken umožnily pokračování útoku. Mezitím dorazil ZSU-23-4 a umlčel svými děly kulomety obránců v horních patrech. Následně se Gromu podařilo vylézt na svah a spojit se s ostatními jednotkami u vchodu do paláce. Afghánci z horních pater po nich házeli granáty.

Rusům se nakonec podařilo vniknout do paláce, kde se prodírali krok za krokem vpřed. Stále stříleli a házeli granáty. Pálili po světlech a v budově se valil kouř, takže nebylo vidět ani na krok. Z toho důvodu si při útoku jedna skupina Specnaz spletla plukovníka Bojarinova, velitele komanda KGB, s příslušníkem prezidentovi ochranky a zabila ho devíti střelami. Přímý účastníci později tvrdili, že průběh bojů uvnitř paláce se podobal podmínkám při útoku sovětské armády na Reichstag v nacistickém Německu v roce 1945.

Když se dým rozplynul, v jedné chodbě u zábradlí ležel mrtvý Amín v tričku a spodním prádle. Měl v sobě kulky i střepiny granátu, který mu explodoval u hlavy a zabil ho, i jeho pětiletého syna, který ležel vedle něj. Jen kousek od místnosti, kde umírala také jeho dcera.

Akce se účastnil nadporučík Valerij Vostrotin, tehdy velitel elitního oddílu parašutistů, později proslulé 9. roty z 345. samostatného výsadkového pluku. Sovětští veteráni jej považovali za největšího hrdinu afghánské války. V každém případě patřil mezi nejúspěšnější ruské velitele, který byl sám několikrát těžce raněn a svou kariéru dotáhl do generálské funkce s titulem Hrdina Sovětského svazu. Za operaci Bouře 333 však vyznamenán nebyl, protože jeho rota byla křivě obviněna z krádeží majetku v paláci.

Útok skončil těsně před půlnocí. Nadporučík Vostrotin dostal za úkol střežit celý komplex. O tom jaký panoval chaos svědčí, že v sedm hodin ráno následujícího dne na palác zaútočila jiná sovětská výsadková divize, která nevěděla, že je od večera v držení Rusů. Problém byl, že Vostrotinovi muži na sobě měli stále afghánské uniformy. Trvalo dvě hodiny, než se podařilo velícímu štábu útočící výsadkáře odvolat. Během nich padlo deset sovětských parašutistů.

Navzdory zmatkům a nedostatkům byla akce z vojenského hlediska úspěšná, protože přes úpornou obranu a vysoké nasazení afghánské prezidentské gardy, speciální jednotky dosáhly cíle během několika hodin. Za úspěšnou operaci bylo v Moskvě vyznamenáno čtyři sta ruských vojáků. Zároveň se všem účastníkům dostalo varování, že o ní nemají nikdy mluvit. 

Sovětsko-afghánská bouře začala...

Poznámka autora:

T-54 byl TANK, jehož vývoj byl dokončen v roce 1945. Patřil do standardní výzbroje vojsk tehdejší Varšavské smlouvy. Více info: https://cs.wikipedia.org/wiki/T-54_a_T-55

BVP (Bojové vozidlo pěchoty BVP-1), v SSSR označené jako BMP-1 (Bojevaja Mašina Pechoty BMP-1). V licenci ho vyrábělo i Československo. Více info: https://cs.wikipedia.org/wiki/BMP-1

Vozidlo ZSU-23-4 "Šilka" je lehce panceřovaný, samohybný protiletadlový systém vybavený radarem. Zkratka "ZSU" (Zenitnaja samochodnaja ustanovka) znamená protiletadlová samohybná sestava. Číslice 23-4 pak označují ráži  a počet kanónů. Stroj je pojmenován po ruské řece. Více info: https://cs.wikipedia.org/wiki/ZSU-23-4

Příště: Afghánistán kóta 3234: Nájezdy ďábelských kočárů V

Osnova série:

Afghánistán kóta 3234: Jiná planeta I

Afghánistán kóta 3234: Tohle je naše země! II

Afghánistán kóta 3234: Bublinky z Coca-coly III

Afghánistán kóta 3234: Operace bouře 333 IV

Afghánistán kóta 3234: Nájezdy ďábelských kočárů V

Afghánistán kóta 3234: Lev z Pandžšíru VI

Afghánistán kóta 3234: Zinkové rakve VII

Afghánistán kóta 3234: Mudžahedíni VIII

Afghánistán kóta 3234: Boj o kopec IX

Afghánistán kóta 3234: Ruský Vietnam X

 Zdroje:

Kniha Prokletá válka, Afghánistán - moskevský Vietnam, autor Jiří F. Šiška, rok vydání 1999;

Kniha Velký hazard, Sovětská válka v Afghánistánu, autor Gregory Feifer, rok vydání 2009;

Kniha Zinkoví chlapci, autor Světlana Alexijevič, rok vydání 2016;

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Afghánistán, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afgh%C3%A1nist%C3%A1n

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Sovětská válka v Afghánistánu, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_Afgh%C3%A1nist%C3%A1nu

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Operace bouře 333, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bou%C5%99e_333

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Mudžáhid, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid

Přednáška Dějiny Afghánistánu na vojenské škole ve Vyškově na Moravě, přednáší kpt. PhDr. Stanislav Balík, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=yT-3pV5Xyr0

Afghánistán 1979: Válka, která změnila svět, dokument České televize, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=_xx8Ydt9alc

Afghánistán Země mé krve, dokument České televize, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=G1kOj3lmepA

Úvodní fotografie Mudžáhid s americkým protiletadlovým přenosným raketovým kompletem země-vzduch Stinger, Afghánistán 1988, volné dílo, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid#/media/File:Mujahid-MANPAD.JPEG