Paní, co čistí kapesníkem lavičky
Uprostřed jara svítilo slunce a zlehka pofukoval větřík, který mě hladil jemně po tváři, což už dlouho nikdo neudělal. Seděl jsem na terase jedné kavárny naproti městského parku a cpal se čokoládovým dortem. Při takovéto krásné činnosti nečtu, nepíšu a ani nesurfuji na mobilu. Soustředím se na zákusek a k němu sleduji okolí, aby mě nic neušlo. Samozřejmě, že je za tím zvědavost. Bavím se tím, že se snažím hádat povolání lidí, které potkávám.
Třeba jedna asi třicetiletá blondýna. Seděla u vedlejšího stolku v černém kostýmku a měla před sebou otevřený notebook. Jednou nohou v lesklé lodičce zuřivě poklepávala o zem. Se stejným zápalem bušila do počítače s lehce vyvalenýma očima a zatajeným dechem. Nemusím ji pozorovat dál. Stoprocentně manažerka.
"Moje máma říkala, život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš."
Nebo o něco málo starší muž stojící u odpadkového koše a kouřící cigaretu. Vysoký, urostlý a ostříhaný na ježka. Opíral se o multikáru a pozoroval blondýnu se stejným zaujetím, jako já jeho. Uhádnout zaměstnání muže bylo jednodušší. Měl na sobě oranžovou vestu s nápisem Technické služby.
Další muž, asi padesátiletý, procházel po chodníku okolo kavárny v elegantním šedém saku. V ruce držel ošuntělou aktovku, díval se neurčitě do dálky a usmíval se. Jeho polobotky klapaly stejně jako ženské podpatky. Připomínal právníka, ale ten by měl sevřené rty a neusmál se. Šlo určitě o lékaře.
"Protože jsem byl milionář a trávu jsem sekal rád, dělal jsem to zadarmo."
Vzdychl jsem si. Kousek výborného dortu do mě padal bleskově jako Němci do krytu. Navíc dnešní hádanky jsou tak jednoduché, že mě za chvíli přestanou bavit. Dojedl jsem, utřel si ústa od čokolády ubrouskem a napil se kávy. Pohled na okolí mě začínal lehce nudit. V tom moji pozornost upoutala starší dáma, která přicházela k lavičce na kraji chodníku. Na první pohled vypadala jako důchodkyně a už jsem si chtěl zase povzdechnout nad jednoduchostí hádanky, když mě zaujala činnost, kterou začala provádět.
Čistě a střídmě oblečená, v dlouhé sukni, nakrátko ostříhaná, se vztyčenou hlavou a rovnými zády. Na první pohled dáma a ne ledajaká. I když trochu postarší. Z decentní kabelky vytáhla papírový kapesník a začala lavičku utírat. Zarážející byl způsob, kterým se do věci pustila.
"Všichni občas děláme věci, které nedávají tak úplně smysl."
Pokud přijdu k lavičce a je špinavá, většinou ji otírám na místě, na které si sedám. Žena však očistu pojala poctivě. Utírala lavičku postupně zleva doprava. Pečlivě. Místečko vedle místečka. Když ušpinila jeden papírový kapesník, nabrala směr k odpadkovému koši, u kterého se stále poflakoval muž v oranžové vestě. Dáma ho požádala, aby odstoupil a zmuchlaný kapesník hodila do koše. Potom se vrátila zpátky.
Z balíčku vytáhla další bílý papírový kousek a pokračovala. V tu chvíli mě opravdu začala zajímat. Rukou jsem si podepřel hlavu a okolní svět neexistoval. Zapomněl jsem na kávu, která pomalu stydla. Starší paní pokračovala v systematické hygieně městské lavičky a mě napadlo, že na někoho čeká. Jasně, proto ji tak usilovně leští. Možná pro manžela. Hm. Ne, to ne. Spíše pro milence, chce pro něj jen to nejlepší. Hm. Taky ne. Úplně jinak. Lavičku vzorně čistí pro syna, který bude mamánkem.
"Je zvláštní, že člověk si něco pamatuje a něco zase ne."
Tentokrát jsem se spletl. Jakmile skončila s čištěním, na které spotřebovala balíček kapesníků, sedla si doprostřed lavičky. Jen na krajíček, ani se neopřela o svá rovná záda. Nohy měla přitisknuté způsobně u sebe. Sáhla do kabelky a vytáhla z ní malou knížku. Nikdo další nepřišel. Polkl jsem, jako bych do sebe dostával další kousek čokoládového dortu. Proč tak vzorně vydrhla celou lavičku, mi nebylo vůbec jasné.
Člověk je tvor, který je stále nespokojený. Zatímco ostatní povolání dnes nebyl problém odhalit a daný případ se pro mě stal tím pádem nudným, dáma s papírovým kapesníkem zůstala záhadná. Tedy, i přitažlivá, dokonce přes její věk. Tipuji, že byla alespoň o dvacet let starší. Jenže moje zvědavost byla neukojená, což samozřejmě vyvolávalo pocit nespokojenosti. Po chvilce váhání jsem zamával na servírku a objednal si kopeček vanilkové zmrzliny. Za půl hodiny čokoládové.
"Ty jsi hloupý nebo co?"..."Pro hlupáka, každý hloupý."
Nedělo se pořád nic. Se stejnou rozvahou a pečlivostí, s jakou čistila lavičku, si nyní četla. Pomalu obracela jednu stránku za druhou. Já se pokoušel se svou čtečkou o totéž, ale oči mi neustále odbíhaly k oné dámě. Po hodině se před mýma očima začal zhmotňovat další kopeček zmrzliny, tentokrát pistáciové. Paní Tajemná však najednou zaklapla knihu, důstojně se zvedla a odešla. Já zaplatil a zklamaně šel pryč. Vlastně skoro běžel, protože při čekání jsem nechtěl odejít ani na záchod, abych o něco nepřišel a teď už byl nejvyšší čas.
Po měsíci se mi paní začala pomalu vytrácet z hlavy, až nakonec odešla do zapomnění. Naše setkání proběhlo ještě jednou. V dusném létě na začátku srpna jsem ztěžka dopadl na lavičku v městském parku. V bílých kalhotách a stejně barevném bavlněném tričku to není dobrý nápad, což mi došlo hned po dosednutí. Opatrně jsem dlaní pohladil lavičku a jako obvykle čekal, že na ní budou špinavé šmouhy nebo prach. K mému překvapení nic. Ruka byla čistá, stejně jako celá lavička. Vyleštěný posed přinesl z minulosti vzpomínku na záhadnou dámu.
"Moje máma říkala, že zázraky se dějí každý den. Někdo tomu nevěří, přesto je to tak!"
Najednou jsem ji znovu spatřil. Kráčela rozhodným krokem přes park a v ruce držela balíček papírových kapesníků. Roztrhla obal, jeden uchopila do svých douhých prstů a pustila se do usilovného čištění vedlejší lavičky. Nervózně jsem poposedával, jako bych se bál, že přijde na moje zvědavé pohledy. Když skončila s čištěním, opakoval se scénář podobný dějství u kavárny. Sedla si doprostřed lavičky, jen na malý kousek, vytáhla knihu z kabelky a asi hodinu si četla. Potom vstala a mrkla na hodinky. Přesunula se k další lavičce, vytáhla další balíček kapesníků a začala opět s údržbou. Asi po deseti minutách si opět sedla do středu lavičky a znova sáhla do kabelky po knize…
Tehdy mi to došlo. Jsou lidé, kteří ve svých životech konají obecné dobro. Čerstvě vystudovaný lékař odjede do Afriky léčit nemocné. Významný podnikatel v kraji se rozhodne postavit dětský domov. Mladý student začne pracovat v domově pro seniory jako dobrovolník.
Tato paní nedělá velké činy, o kterých se mluví v televizi nebo které se sdílí na sociálních sítích. Ona prostě jen pro všechny lidi na světě čistí lavičky.
"A to je asi tak všechno..."
Použity citáty z amerického filmu Forrest Gump z roku 1994. Režie Robert Zemeckis podle knihy Winstona Grooma. V hlavní roli Tom Hanks.
Forrest Gump Soundtrack - Main Theme, délka videa 9 minut. Zdroj: YouTube.cz
Úvodní fotografie zdroj:
https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/
Jan Šik
Láskyplné hřbitovní poznání s hezkými slovy pro milovaného
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Jan Šik
Muž, který své přítelkyni nedokázal říci ne
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Jan Šik
Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy
Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?
Jan Šik
Kdo jsou oběti zla?
Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.
Jan Šik
Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy
Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.
Jan Šik
Kauza psychiatr: Kdo za ni může?
V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.
Jan Šik
Analýza policejní akce očima čtenáře detektivek
Čtenáři detektivek dokáží detaily zločinu rozebrat na šroubky. Zvláště toho na filosofické fakultě, který se odehrál v předvánočním čase loňského roku.
Jan Šik
Věštba pro rok 2024: Hodně budeš někde
Co nás jednou čeká by chtěl vědět každý. Proto buďme rádi, když potkáme někoho důvěryhodného, kdo nám naši budoucnost předpoví.
Jan Šik
Až se rozsvítí vánoční hvězda
Temné dny těžce padají na lidskou duši. O to hůře, když se k tomu přidá počasí, které je spíše dušičkové než vánoční. Všechno zlé však jednou skončí.
Jan Šik
Hnědá olympiáda Berlín 1936 - špičkový atlet Jesse Owens
Osudy některých sportovců připomínají pohádkové příběhy. Ale často tento dojem vzniká jenom při pohledu zvenku. Podobně jako u naleštěné krásy, v jejímž nitru se ukrývá zlo.
Jan Šik
Národní proticukrová centrála dětem nepomůže
Jakákoliv policie na světě nikdy neporazí obchod s drogami. Dokud bude existovat poptávka, je jakýkoliv boj proti nim marný. Nejde však jen o tvrdé drogy.
Jan Šik
Kdo byl balíkový hrdina?
Vzpomínka na osmnáctiletého židovského studenta, kterého popravili nacisté. Jeho velký příběh může být inspirací i pro dnešní a budoucí generace.
Jan Šik
Mamánek, který si moc rád povídal se svou maminkou
Přehnaná péče o dítě bývá především doménou matek. Neuvědomují si, že život jejich potomka po letech nemusí skončit vůbec dobře.
Jan Šik
Ponižovaná dívka s kousanci na krku
Zastrašování vysává z obětí energii a bere jim zdraví a důstojnost. K tomu nejhoršímu patří šikana na pracovišti.
Jan Šik
Čtyřkačkový hošek a drsný řidič autobusu
Drzost současných mladších generací prý nezná hranic. V některých případech však tato může být signálem, že se v budoucím životě rozhodně neztratí.
Jan Šik
Dívka jedoucí v metru a zapáchající čerstvě vykopanou hlínou
Občas potkáme v životě někoho, s kým bychom chtěli kráčet po společné cestě. On jen na chvíli vyjeví svou pravou tvář a všechna naděje je pryč.
Jan Šik
Hrabošení v obchodním centru s módním troubou
Má-li muž doprovodit partnerku či manželku do obchodního centra za účelem nákupu oblečení, jde o hrdinský čin, který se podobá sebevražedné misi.
Jan Šik
Skvěle poskytnutá služba hodinového manžela
V záchvatech slabosti muž ženě slibuje. Potom zapomene a pak zase. V reakci na situaci ženě nezbývá než volat o pomoc. Ta bývá poskytnuta v překvapivě větší kvalitě, že se očekávalo.
Jan Šik
Záhada sežrané oplatky
V domácnostech dochází k záhadám. Občas se ztrácí nebo naopak přebývají věci různého charakteru. Takové události se neobejdou bez konfliktů v manželském soužití.
Jan Šik
Cizí kalhotky pod manželskou postelí
Skoro každý muž jednou za čas provede nějakou špatnost. Většinou se však chová jako beránek a tehdy bývá neprávem osočen. Třeba obviněním z nevěry.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 405
- Celková karma 14,99
- Průměrná čtenost 1356x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené