Dívka, co četla u vody a prudil ji hastrman

Každý člověk nosí brýle. Dívá se přes ně na svět kolem sebe. Někomu ukazují krásu a jinému věci, kvůli kterým si na všechno stěžuje. Je jenom na nás, jaké brýle si pro svůj život vybereme.

Dívka ležela na boku u rybníka na dece a trochu funěla. Přestože teprve končilo jaro, slunce hřálo jako uprostřed léta, proto se rozložila pod silný dub s velkými a tlustými větvemi. Tráva se tlačila ze země ven a hnědá barva louky se měnila na příjemnou zelenou. Pofukoval slabý větřík, který dívce pohazoval pramínky vlasů na čele. Musela si je pořád upravovat, aby mohla dělat, pro co sem přišla.

Dívčino tělo se podobalo koblize, z které vyčuhovaly tlusté ruce a nohy a tvarohový obličej. Měla na sobě lehké květované šaty a sešlapané bílé tenisky, které si skopla z nohou. Ležely rozházené za dekou se zavázanými tkaničkami. Dlouhé černé vlasy se skláněly, jako větve vrby, která stála opodál. Dívka si jednou rukou podpírala hlavu a druhou převracela stránky knihy.

Nepouštěla se do čtení náročné literatury. Líbila se jí romantika šmrnclá lehkou erotikou. Druhou rukou převracela stránky knihy, podle toho, jak rychle četla. Někdy se špatně soustředila. Třeba, když jí myšlenky utekly někam pryč nebo při pípnutí zprávy či upozornění v mobilu. Zpravidla neodolala, sáhla po něm a zkontrolovala displej. Chodila na svoje oblíbené místo často, ještě nikdy však žádná zpráva nebyla důležitější a zajímavější než kniha, kterou si pokaždé přinesla.

Najednou uslyšela šplouchnutí. Zamračila se a otočila hlavu k rybníku. Bylo chvíli po poledni a od jeho hladiny se odrážely sluneční paprsky, které dopadaly na její bledou kůži. Tušila, že večer bude celá červená. Nečekala ovšem, že zčervená hned. Spatřila, jak z vody vycházel muž.

Nejprve se objevila hlava a postupně celé tělo, jak pomalu kráčel bosý na břeh. Nakrátko ostříhaná hlava pevně seděla na souměrném a svalnatém těle. Byl to velmi hezký muž, který měl na sobě zelené triko a maskovací kalhoty. Po jeho opálené kůži stékaly kapky vody, lesknoucí se v poledním slunci. Vypadal jako voják, ale vojákem nebyl.

Dívka si ho s povzdechem prohlížela. Tak nějak si představovala muže, který vystupoval jako hlavní postava v každé knize, kterou četla. Pan Dokonalý. Dokonale krásný chlap, dokonalý milenec, dokonalý manžel, dokonalý otec, dokonalý... Představovala si, že k ní přisedne na deku, vezme ji za ruku a políbí. Přestala skoro dýchat a v celém těle ucítila šimrání. Zrychlil se jí tep a rozbušilo srdce. Najednou zatoužila po něčem, co ještě nikdy neměla.

Muž přišel opravdu až k ní. Dívka zavřela knihu, sedla si a tajně doufala, že si přisedne. Jenže on se posadil na protější pařez.

"Ahoj, kdo jsi?" zeptal se.

"Ahoj, Eva," odpověděla. "A ty?"

"Jsem vodník Adam," pronesl dramaticky.

Dívka se začala smát.

"Vážně, nesměj se." Podíval se přísně na její tvarohový obličej. Dívka zmlkla.

"A proč jsi vylezl z vody ven, hastrmane? Tady se ti musí špatně dýchat!" řekla posměšně.

"Nedá se v ní vydržet. Je to hrozné," postěžoval si. "Včera večer do ní někdo hodil dvě pneumatiky. Věřila bys tomu? Každý, kdo projde okolo, něco do rybníka zahodí. Papír ze sušenek, prázdnou petku nebo plechovku od piva. Občas se do něj někdo vymočí. Hlavně chlapi. Voda je příšerně špinavá a páchne."

Dívka si smutně pomyslela, že ten hezký muž si k ní už nepřisedne. Vstala a přišla blíž k rybníku. Pečlivě si ho prohlížela.  Nasála nosem okolní vzduch a ucítila vůni stromů a květin na louce.

"Vodníku Adame," potají se přitom oslovení ušklíbla, "nic proti, ale voda je čistá, vidím skoro na dno a nic v ní neplave. Jestli nemám rýmu, tak tady není ani žádný smrad. Probudilo se jaro a všechno dokola voní. Z rybníka nic cítit není."

Vodník zavrtěl hlavou. "Nenech se zmást. Počkej se mnou do večera. Ten smrad se nedá vydržet." Chvíli přemýšlel a potom řekl: "Počasí je příšerné."

Dívka se na něj nechápavě podívala. "Jak to myslíš? Dnes je tak krásně. Je trochu větší teplo, než bývá na jaře, ale..."

"No právě," přerušil ji hezký muž, "mělo by být ještě studené jaro. Počasí už není, co bývalo. Okolí rybníka vypadá taky jinak, než kdysi."

"Jak?"

Vodník se mračil. "Všechno tady zničili. Na kopci nad loukou stál krásný březový háj. A teď? Škoda mluvit. Podívej se sama." Zvedl ruku a ukázal na kopec.

Místo březového háje se na kopci rozkládal borový les. Dívce se borovice moc líbily. Když si zrovna nečetla nebo neprohlížela mobil, ráda se na ně dívala. Navíc v ní měly hnízdo káňata, milovala jejich křik. Někdy kroužily nad dubem, pod kterým si četla. Lehla si pokaždé na záda a v duchu je vábila, aby slétly níž.

Dívku něco napadlo. "Kolik je ti let, Adame?"

"Sto třicet dva."

Dívce cukaly koutky úst. "A to je málo nebo moc?"

"Málo. Podle vodnických měřítek jsem mladý. Podle lidských třicátník, jako ty."

"A máš pod vodou paní hastrmanovou?" zajímala se dívka.

"Nemám. Copak jsem měl kdy čas nějakou nahánět?"

"Ale, ale, neříkej. Za sto třicet dva let, že by sis nenašel čas?" smála se dívka.

Zase se zamračil a dívka si uvědomila, že se celou dobu neusmál. "To by ses divila, kolik mám práce. Od rána do večera lítám jako šus. Nehledě na to, že sem žádné hezké holky nechodí."

Zarazila se. "Ony by měly chodit za tebou? Neměl bys je spíše hledat jinde?"

Podíval se na ni shovívavě. Neřekl jí to, ale od začátku si myslel, že je hloupá. "Jak můžu někam chodit, když mám rybník tady."

"Aha," řekla dívka. "To mě nenapadlo."

Vodník si odkašlal. "No. Navíc sem k rybníku žádné hezké holky nechodí. Jak nějaká přijde, tak když nekulhá nebo nešilhá, je tlustá."

Dívce zrudnul tvarohový obličej. Vrátila se k dece, zvedla ze země knihu a zavřela ji. Potom přišla k vodníkovi a vší silou ho s ní na plocho udeřila do temene hlavy.

Překvapený muž se rozběhl a skočil elegantně po nohou zpátky do rybníka. Sluneční paprsky visely k hladině jako větve vrby nebo vlasy černovlasé dívky. Na pana Dokonalého byl krásný pohled, když se potápěl pod vodu.

Co je platná krása, když ji utopí nekonečné brblání.

Skupina Pražský výběr zpívá píseň Tatrman. Zdroj: YouTube.cz.

Úvodní fotografie použita z Pixabay.com:

https://pixabay.com/cs/photos/k%C3%A1va-kav%C3%A1rna-tabulka-j%C3%ADdlo-p%C3%ADt-2242212/