Hloupý venkovský čert z Česka

Všechno, co přijde z venku, nemusí být pro nás dobré. Stejně tak není správné, když cizí věci automaticky a bez rozmyslu přejímáme. Většina z nás si to, alespoň podvědomě, uvědomuje. Praxe s cizími čerty je jiná.

V předvečer nedávného svátku svatého Mikuláše chodil dotyčný v biskupském rouchu s dlouhým bílým vousem a dvěma společníky. Andělem a čertem. Jde o dlouhou tradici, která se historicky vyvíjela, tak jako se mění vše, co není mrtvé. Například u nás kdysi Mikuláše doprovázel obecní policajt. Z materiálního pohledu je tento svátek jakousi generálkou svátků vánočních, kdy se dětem ještě nerozdávají dárky, ale spíše drobnosti, většinou pamlsky.

Je skvělé, že tradice v Česku nezanikají. Naopak, přibývá nadšenců, kteří se jim věnují a přiživují je. Je to vidět také na množícím se počtu Mikulášů, andělů a čertů. A jak se tento obyčej měnil v minulosti, mění se i v současnosti. Kostýmy jsou stále dokonalejší, Mikuláši vážnější, andělé krásnější a čerti? Děsivější.

Čert má rohy, ocas a kopyto. Někdy má zelenou vestu a myslivecký klobouk. Umí se proměňovat v kozla, koně nebo psa. Sídlí v pekle, kam unáší hříšníky a jejich těla vaří v kotlích. Je mistrem v kouzlech spojených s ohněm, protože miluje teplo. Taky smrad a karetní hry, zejména mariáš. Čert je přímo spojován s ďáblem, který je považován za zosobnění zla. Jeho obraz by měl být hrozivý.

Za hranicemi země je vidí různě,  ne tak přívětivě, jako my v Česku. Náš čert je hloupější a nešikovnější, než jinde. Kdyby ho viděli v takovém Rusku, pravděpodobně by se potrhali smíchy. Tuzemské knižní i televizní pohádky často čerta vykreslují jako tvora, který celé dny prospí ve starém mlýně někde na samotě. Je líný, nechce pracovat a nemyje se. Jakmile je vytržen ze svého klidu, šišlá a všechno poplete. Nikdo ho nebere vážně a když začne lidem podstrkovat lejstro a brk, aby se píchli do prstu a podepsali se krví pod nějakou špatnost, člověk má hned jasno. Jde mu o duši a musí ďábelského tvora přelstít.

Na ulicích se najednou začali objevovat čerti ze zahraničí. Mají obrovské vidle, kopyto až pod koleno a rohy půl metru vysoko. Chrastí řetězy s okovy, které vypadají jako kdyby pocházely z otrokářských lodí. V obličeji hluboké vrásky, zamračený a výhružný výraz. I dospělý má občas problém, aby nezačal křičet, když takového čerta potká ve tmě po cestě z práce domů. Při Mikuláši některé masky dosahují dokonalosti.

Malé děti ke sladkostem dostávají podobně znějící otázku: "Nezlobil jsi?" Jde o hloupý dotaz, protože těžko kdy na světě existovalo dítě, které neprovedlo alespoň menší lumpárničku. I takový Ježíšek zřejmě tahal maminku za sukni a otravoval, když měla zrovna hodně práce. Pokud je otázka položená hlubokým hlasem takového zahraničního čerta, je trauma na světě. Do určité míry z výchovných důvodů nevadí. Avšak hororový tvor, který má pytel hozený přes rameno, z něhož trčí dvě malé dětské nožičky, je zárukou dětského vřískotu. Někteří rodiče podobné čerty už nepouští domů. Dokonce pečlivě zvažují, zda s malými dětmi mají vyrazit na vyhlášené jarmarky, kde se to hemží odpudivými bytostmi, které jakoby přilétly z jiné planety.

Jde o jeden ze symbolů naší moderní společnosti. Češi, tak jako napodobují zahraniční čerty, se stejně opičí v cizích zvycích. Někdy ve špatných věcech a z venku potom domů tahají zlo, které v našich zemích nemá tradici.

Náš čert je jiný. Ano, je hloupý, líný, působí trochu jako venkovský buran a bez přestání blekotá nebo brble. Nepřipomínají tyto vlastnosti někoho jiného? Hloupého Honzu. Švejka. Brouka Pytlíka. Ale když o něco jde nebo přijde krize, změní sám sebe kouzlem. Z nešťastného matly, s hodností vraníka, se stane sebevědomý a pracovitý Ferda Mravenec s rovnými zády, nejlepší kamarád anděla s jiskrou v oku anebo rozvážný a moudrý rádce, který rád pomůže. Zkrátka nejlepší přítel.

Nechme si naše čerty a zůstaňme jací jsme. Taková kouzla přespolní příšery neumí.

Náhledová fotografie použita z Pixabay.com:

https://pixabay.com/cs/photos/k%C3%A1va-kav%C3%A1rna-tabulka-j%C3%ADdlo-p%C3%ADt-2242212/