Oni si Byzantinci za porážku u Mantzikertu mohli tak nějak sami. Říše byla dost oslabená latentní občanskou válkou a občasnými uzurpacemi. Celkem schopný císař Romanos IV. Diogenes se po celou svou vládu potýkal s málo disciplinovanou armádou i svými mocným rodem Duků, který se postavil proti němu. Projevilo se to i při bitvě u Mantzikertu, kdy Dukové císaře zradili, a ten poté padl do zajetí. Mezitím se v Konstantinopoli chopili moci. Turecký sultán Alp-Arslán ovšem císaři poskytl pocty jako váženému panovníkovi a po příslibu tučného výkupného ho propustil. Romanos Diogenes se však už na trůn nevrátil. Poté, co byl donucen se vzdát pod příslibem, že když odejde do kláštera, se mu nic nestane, byl oslepen a na následky zranění zemřel. V Byzanci poté vypukla naplno občanská válka, zhroutila se centrální vláda a Turci se hrnuli do Malé Asie. Někdy dokonce i proto, že místní uchvatitelé, kteří se nakrátko prohlásili císaři, je usazovali v dříve byzantských pevnostech výměnou za podporu. Akorát, že Turci pak v těch pevnostech už zůstali. Když se moci konečně chopil Alexios I. Komnenos, byla většina Malé Asie obsazena Turky, od severu se na Balkáně tlačily slovanské národy a Byzanc byla na prahu zániku. Teprve jemu se podařilo říši zase sjednotit a jeho nástupci poté obnovili byzantskou vládu na maloasijském pobřeží. Vnitrozemí ovšem už zůstalo turecké.

Velmi tendenční filmečky kálející si na hlavu v rámci politické korektnosti.