Koncentrák Buchenwald V: Vězněm v dobré společnosti

Každý vězeň musel mít značku na oblečení. Určovala kam patří, aby dozorce SS věděl, jak se k němu chovat a jak s ním zacházet.

Při příjmu do koncentráku dostal každý vězeň pruh látky. Na něm bylo umístěno označení do které kategorie patří a vězeňské číslo natištěné na bílém proužku (tetovalo se jen v Osvětimi). Obojí si mukl musel našít na vězeňský mundúr. Kategorii značily různobarevné trojúhelníky, kterým se říkalo winkeln. Značky zavedl velitel koncentračních táborů generál SS Theodor Eicke, který je jako první použil v Dachau. Později tento systém převzaly ostatní lágry. Červený trojúhelník znamenal, že jde o politického vězně, což byl každý, kdo se protivil nacistickému režimu. Zelený značil kriminálníka, t.j. vraha, zloděje, apod.. Černý nosili Cikáni, vandráci nebo flákači. Homosexuálové měli růžové trojúhelníky a sekta svědci Jehovovi fialové.

Nacisté do koncentračních táborů umístili skoro patnáct tisíc homosexuálů, z nichž zemřela více než polovina. Po válce neměli žádný nárok na odškodnění, § 175 trestající homosexuální styk byl ve východním Německu zrušen až v roce 1968 a v západním Německu dokonce až v roce 1994.

Židé nosili žlutý trojúhelník našitý cípem nahoru a další cípem dolů, takže oba dohromady tvořily Davidovu hvězdu. A také ti, kteří se židovstvím pošpinili. Třeba muž, který pojal Židovku za manželku. Pokud příslušník židovského národa spadal ještě do jiné kategorie, tak trojúhelník s cípem dolů měl příslušnou barvu. Nejhorší kombinace byla žlutý cípem nahoru a červený cípem dolů, tedy Žid a třeba komunista. Uprostřed trojúhelníku bylo velké písmeno, které označovalo národnost mukla. Například R pro Rusy, F pro Francouze, S pro Španěly, T pro Čechy, apod.. Všechny vězněné osoby musely společně přežívat v přelidněném lágru. V průběhu jeho existence počet muklů na barácích rostl. Nebylo výjimkou, že do baráku pro osm set lidí se jich vecpaly dva tisíce. 

Dřevěné pryčny byly jako čtyřpatrové police až ke stropu a v každé z nich se mačkalo pět vězňů. Několik dek, žádné matrace. Plno vězňů muselo spát na podlaze. Kdo měl úplavici, nedoběhl většinou včas na latrínu a proto se na budovách šířil zápach špíny a výkalů. V čele každého baráku stál blockältester (starší baráku, resp. náčelník). Zodpovídal za pořádek a jeho pravomoci byly menší než měl kápo, který velel přidělené skupině. Většina kápů se snažila zalíbit dozorcům SS. Našli se však mezi nimi i lidé, kteří dokázali pomoci ostatním. Velení tábora do těchto funkcí vybíralo většinou kriminálníky, kteří si přidělenou moc užívali. Šlo o velmi promyšlený systém, který měl dva cíle. Za prvé, ušetřit počty dozorců SS, kteří mohli jen kontrolovat a dohlížet, kápové za ně organizovali. Za druhé, dozorci nemohli být všude a kápové se stali jejich očima, ušima nebo obuškem.

Dokument Buchenwald: Mýtus a skutečnost, zdroj: YouTube.cz. Nutno potvrdit věk přihlášením:

https://www.youtube.com/watch?v=Ikbwh-H5odk

Vězni byli pod neustálým dohledem, což vedlo k tomu, že měli stále strach a dali se lépe ovládat. Během prvních let nosili obnošené policejní uniformy, pruhované mundúry přišly až po roce 1938. Boty měli takové, v kterých přišli. Proto řada muklů chodila ve vyřezávaných dřevácích, ze kterých bolely nohy. Navíc před zimou neposkytovaly žádnou ochranu a omrzliny patřily k běžným jevům v zimním období. Buchenwald po celou dobu hostil spoustu významných osobností. Například z Francouzů to byl předseda vlády z roku 1940 Édouard Daladier, který paradoxně 30. 09. 1938 podepsal s Hitlerem Mnichovskou dohodu. Nebo poslední ministr vnitra před pádem Francie Georges Mandel. Z Němců například bývalý předseda německé sociální demokracie dr. Rudolf Breitscheid se ženou.

Petr Zenkl se narodil 13. 06. 1884 v Táboře, zemřel 2. 11. 1975 v USA. Člen národně socialistické strany mezi dubnem 1937 až únorem 1939 vykonával funkci primátora Prahy. V Buchenwaldu strávil neuvěřitelných šest let. Jako známému demokratovi mu život strpčovali nacisté a také někteří věznění komunisté.

Byla tu Gertruda Halderová, manželka generála Haldera, jednoho ze spiklenců operace Valkýra. Bývalý starosta Kolína nad Rýnem a první poválečný kancléř západního Německa Konrad Adenauer. Z Čechů bývalý primátor Prahy Dr. Petr Zenkl, malíř Josef Čapek nebo redaktor Ferdinand Peroutka. Šlechtice zastupovala jedna z dcer italského krále Viktora Emmanuela III., italská princezna Mafalda Marie Savojská. Jako dítě Buchenwaldem prošel židovský spisovatel a bojovník za lidská práva Eliezer Wiesel. Lidé všech profesí, inteligence i manuálně pracující. Ve vysokém počtu se zde nacházeli kriminálníci. Přesto lze říci, že z důvodu pobytu řady významných osobností, být vězněm v Buchenwaldu, znamenalo nacházet se v dobré společnosti.

Čeští a slovenští političtí vězni: 7 783 osob, z nichž 818 zemřelo;

Ženy: asi 1 000 osob;

Děti: asi 700 osob;

Počet popravených sovětských válečných zajatců: 8 483 osob;

Oběšení: 1 100 osob;

Úmrtí během transportů do tábora: odhaduje se 13 500 osob;

Úmrtí podle dochovaných registrů SS: 33 462 osob v Buchenwaldu a dalších 23 083 osob v satelitních táborech. S blížícím se koncem války se evidence skoro nevedla;

Historici odhadují celkový počet "dohledatelných" úmrtí: 56 545 osob;

Táborem celkem prošlo: 238 380 vězňů, při odhadovaném počtu 56 545 úmrtí v Buchenwaldu zemřelo skoro 24 procent vězněných.

Příště: Koncentrák Buchenwald  VI: Milující vrazi z SS

Předchozí články série:

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

http://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=657218

Koncentrák Buchenwald II: Místo zla

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=660524

Koncentrák Buchenwald III: Smrtihlav Karl Otto Koch

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=669649

Koncentrák Buchenwald IV: Čarodějnice Ilse Kochová

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668122

Další informace o Ilse Kochové lze najít v článku ze série Dozorkyně smrti:

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=552698

Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:

Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013

Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015

Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016

V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň

Wikipedie, otevřená encyklopedie

Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora

https://www.buchenwald.de/en/171/

Fotografie a videa:

Wikimedia Commons, Wikipedie, otevřená encyklopedie, YouTube.cz, není-li uveden jiný zdroj nebo odkaz. Titulní fotografie Public Domain, odkaz: https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Buchenwald_gatehouse#/media/File:Buchenwald_Ammunition_62133.jpg